Na úsvitu dějin

Válka s Amónci

Potom byla proti Davidovi vytvořena velká koalice okolních národů, která dala podnět k největším válkám a nejslavnějším vítězstvím jeho vlády a k nejrozsáhlejšímu rozšíření jeho moci. Tato nepřátelská spojenecká smlouva jím nebyla vůbec vyprovokována. Stalo se to za těchto okolností: NUD 350.2

Do Jeruzaléma se dostala zpráva o smrti Náchaše, krále Amónců, který Davidovi prokázal laskavost, když prchal před Saulem. David toužil vyjádřit svou vděčnost za přízeň, kterou mu amónský král projevil v těžkostech, a tak poslal jeho synu Chanúnovi poselství, ve kterém mu vyjádřil svou soustrast. NUD 350.3

Chanúnovi poradci si Davidovo poselství špatně vyložili. Amónští velitelé “svého pána Chanúna podněcovali: ‘Tobě se zdá, že David chce uctít tvého otce? Že k tobě poslal těšitele? Neposlal David své služebníky k tobě proto, aby prozkoumal město, aby je mohl oblehnout a vyvrátit?’” 2. Samuelova 10,3. Neměli ani ponětí o šlechetném duchu, jímž bylo inspirováno Davidovo poselství. Chanún naslouchal svým poradcům a začal Davidovy posly považovat za zvědy. Zahrnul je výsměchem a urážkami. NUD 350.4

Bůh dopustil, aby Amónci odhalili záměry svého srdce, aby David poznal jejich skutečnou povahu. Nebylo Boží vůlí, aby Izrael uzavřel smlouvu s tímto pohanským národem. NUD 351.1

Amónci věděli, že urážka, které se dopustili na Izraelcích, bude brzy odplacena, a tak se připravovali na válku. Obyvatelé krajiny mezi řekou Eufratem a Středozemním mořem se smluvně spojili s Amónci, aby zničili Izrael. NUD 351.2

Hebrejové nečekali na útok. Pod vedením Jóaba postupovali k hlavnímu městu Amónců. V první bitvě byla alianční vojska spojenců poražena, ale hned v následujícím roce válku obnovili. David osobně vytáhl do boje a díky Božímu požehnání zasadili Izraelci svým nepřátelům tak katastrofální porážku, že Syřané od Libanonu až k Eufratu nejenže se vzdali války, ale stali se poplatníky Izraele. NUD 351.3

Nebezpečí, která hrozila národu zničením, se stala prostředkem k růstu jeho velikosti. Na připomínku svého vysvobození David zpívá: NUD 351.4

“Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.” Žalm 18,47-49. NUD 351.5

Davidovy písně vštěpovaly lidu myšlenku, že Hospodin je jejich silou a vysvoboditelem: “Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.” Žalm 20,8. NUD 351.6

Království Izraele v té době dosáhlo takové rozlohy, že se naplnilo zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu.” 1. Mojžíšova 15,18. Izrael se stal mocným národem, respektovaným a obávaným okolními národy. David vládl tak, jak bylo schopno vládnout jen málo panovníků. Náležely mu city a věrnost jeho lidu. Ctil Boha a Bůh teď poctil jeho. NUD 351.7

Avšak v době svého největšího vnějšího triumfu utrpěl David porážku, která ho nejvíc pokořila. NUD 351.8