Na úsvitu dějin

Záměr postavit chrám

Přenesení schrány udělalo na izraelský lid hluboký dojem a znovu roznítilo jeho horlivost pro Hospodina. David se snažil tyto dojmy prohloubit. Píseň se stala běžnou součástí bohoslužby a David skládal žalmy, které měl lid zpívat při svých cestách k výročním svátkům. Tento vliv měl za následek, že se lid osvobodil od modlářství. Mnohé okolní národy byly přivedeny k tomu, aby příznivě smýšlely o Bohu Izraele, který pro svůj lid učinil tak velké věci. NUD 249.1

David si dal postavit palác a cítil, že se nehodí, aby Boží schrána přebývala ve stanu. Rozhodl se, že pro ni vybuduje chrám tak vznešený, aby vyjadřoval, jak si Izrael váží trvalé přítomnosti Hospodina, svého Krále. Když o svém záměru řekl proroku Nátanovi, dostal odpověď: “Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.” 2. Samuelova 7,3. NUD 249.2

Ale téže noci k Nátanovi promluvil Hospodin a dal mu pro krále toto poselství: “Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě… Dám po tobě povstat tvému potomku… Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.” 2. Samuelova 7,11-13. NUD 249.3

Bůh uvedl i důvod, proč nemá David stavět chrám: “Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. On vybuduje dům pro mé jméno.” 1. Paralipomenon 22,8-10. NUD 249.4

Třebaže mu bylo odepřeno uskutečnit záměr, který choval ve svém srdci, David přijal poselství s vděčností. Věděl, že by to bylo ke cti jeho jména, kdyby vykonal dílo, které toužil udělat, ale byl připraven podřídit se Boží vůli. Jak často se ti, které už opustila mužná síla, živí nadějí, že vykonají nějaké velké dílo, pro něž se nehodí! Boží prozřetelnost jim může říct, že na nich je, aby připravili cestu pro druhé, kteří to vykonají. Avšak místo aby se vděčně poddali Božímu vedení, mnozí se stáhnou, jako by byli přehlíženi a podceňováni. Jestliže nemohou udělat právě to, co touží vykonat, neudělají nic. Mnozí se zbytečně snaží vykonat práci, pro kterou nemají schopnosti, zatímco dílo, které by mohli udělat, leží nedotčeno. A tím zabraňují uskutečnění většího díla. NUD 249.5

Ve své smlouvě s Jónatanem David slíbil, že prokáže laskavost Saulovu domu. Pamětliv svého slibu, král vznesl dotaz: “Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství.” 2. Samuelova 9,1. Bylo mu řečeno o Jónatanovu synu Mefíbóšetovi, který byl od dětství chromý. Jako dítě spadl chůvě a to ho poznamenalo na celý život. David tedy povolal mladého muže na královský dvůr a předal mu Saulovo osobní vlastnictví, aby byla zabezpečena jeho domácnost. Ale sám Jónatanův syn měl být stálým královým hostem. Mefíbóšet byl veden k tomu, aby měl vůči Davidovi silné předsudky a pokládal ho za uchvatitele. Ale král si svou stálou laskavostí získal srdce mladého muže. Podobně jako jeho otec Jónatan cítil, že jeho zájmy se shodují se zájmy krále, kterého Bůh vyvolil. NUD 249.6

Po dosazení Davida na izraelský trůn se národ těšil dlouhému období míru. Okolní národy brzy zjistily, že je rozumnější upustit od otevřeného nepřátelství, a David se zdržel dobyvačných válek. Nakonec však vyhlásil válku starým nepřátelům Izraele — Pelištejcům a Moábcům — a udělal z nich vazaly. NUD 350.1