Na úsvitu dějin

Saul prohlášen králem

Pomazání Saula za krále nebylo národu oznámeno. Boží volba měla být veřejně dána najevo losem. Za tímto účelem svolal Samuel lid do Mispy. Byla pronesena modlitba za Boží vedení. Potom následoval slavnostní obřad losování. Shromáždění mlčky očekávalo výsledek. Postupně bylo označeno pokolení, rodina a domácnost a nakonec byl za vyvoleného jedince vybrán Kíšův syn Saul. NUD 297.6

Avšak Saul nebyl ve shromáždění. Obtížen pocitem velké odpovědnosti, která na něj měla být vložena, tajně se vytratil. Byl přiveden zpět do shromáždění, které s pýchou pozorovalo, že má královské vystupování a impozantní postavu, neboť “od ramen vzhůru převyšoval všechen lid” 1. Samuelova 9,2. NUD 297.7

Samuel prohlásil: “Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!” 1. Samuelova 10,24. V odpověď dav propukl v dlouhotrvající hlasité radostné provolávání: “Ať žije král!” 1. Samuelova 10,24. NUD 298.1

“Samuel potom promluvil k lidu o právu královském” (1. Samuelova 10,25) a vysvětlil zásady, na nichž je postavena monarchická vláda. Král neměl být svrchovaným panovníkem, ale měl svou moc podřizovat vůli Nejvyššího. Tato promluva byla zapsána do knihy. Ačkoli národ pohrdl Samuelovým varováním, věrný prorok se stále snažil, nakolik to bylo možné, ochránit jejich svobody. NUD 298.2

Třebaže většina národa byla připravena uznat Saula za svého krále, byla zde velká skupina, která stála v opozici. Skutečnost, že král byl vybrán z Benjamínovců, nejmenšího izraelského pokolení, zatímco největší a nejmocnější kmeny Judův a Efrajimův byly opomenuty, považovali za urážku, kterou nemohli snést. Ti, kteří nejvíc volali po králi, byli těmi, kdo odmítli přijmout muže, kterého určil Bůh. NUD 298.3

Saul ponechal správu země nadále Samuelovi a vrátil se do Gibeje. Nepokoušel se získat své právo na trůn násilím. Tiše plnil své povinnosti rolníka a nechal ujmutí se své pravomoci zcela na Bohu. NUD 298.4