Na úsvitu dějin

58. kapitola — Prorocké školy

Bůh Hebrejům přikázal, aby své děti seznamovali s tím, jak jednal s jejich předky. Měli jim často připomínat Boží mocné činy a zaslíbení, že přijde Vykupitel. Předobrazy a symboly napomáhaly tomu, aby se ponaučení pevně vtiskla do paměti. Mysl dětí a mladých lidí byla vedena k tomu, aby poznávali Boha v přírodních dějích i ve slovech zjevení. Hvězdy, stromy a květiny, hory, řeky — to vše mluvilo o Stvořiteli. Bohoslužba ve svatyni a výroky proroků zjevovaly Boha. NUD 290.1

Takto byl vychováván Mojžíš v Góšenu, Samuel Chanou v Ramatajim-sófimu, David v Betlémě, Daniel před svým zajetím, které ho odloučilo od jeho rodiny a národa, i Kristus v Nazaretě. Takové výchovy se dostalo mladému Timoteovi, když ho vyučovaly jeho babička Lóis a jeho matka Euniké (viz 2. Timoteovi 1,5; 3,15). NUD 290.2

Dalším opatřením pro vzdělávání mladých lidí bylo zřizování škol proroků. Jestliže mladý muž toužil proniknout hlouběji do pravdy, aby se mohl stát učitelem v Izraeli, měl přístup do těchto škol. Samuel shromáždil zbožné inteligentní mladé muže s nadáním ke studiu a vychovával z nich kvalifikované vůdce a učitele. Tak se snažil zabránit růstu zkaženosti, pečovat o morální a duchovní blaho mladých lidí a zajistit prosperitu národa. Říkalo se jim “proročtí žáci” (např. 2. Královská 1,7). Jejich učitelé, kteří dobře znali Boží pravdu, žili sami ve společenství s Bohem a přijali Božího Ducha. Těšili se důvěře lidu. NUD 290.3

V Samuelově době existovaly dvě takové školy — v Rámě a v Kirjat- jearímu. Ostatní byly založeny později. NUD 290.4

Studenti si zajišťovali obživu sami obděláváním půdy nebo jinou činností. V Izraeli se považovalo za zločin nechat děti vyrůstat, aniž by se seznámily s užitečnou prací. Každé dítě se vyučilo nějakému řemeslu, dokonce i ti, kdo byli vychováváni ke svatému úřadu. Mnozí náboženští učitelé se živili manuální prací. Dokonce i v apoštolské době si Pavel a Akvila vydělávali na živobytí výrobou stanů. NUD 290.5

Hlavními studijními předměty v těchto školách byly Boží zákon, dějiny Božího jednání s lidmi, duchovní hudba a poezie. Vyučování se lišilo od výuky na řadě dnešních teologických škol, z nichž mnozí studenti vycházejí s menší znalostí Boha a náboženské pravdy, než když do nich vstupovali. Záměrem veškerého studia bylo naučit se znát Boží vůli a povinnosti člověka vůči Bohu. V církevních dějinách žáci sledovali, jak Bůh v minulosti jednal se svým lidem a se světem. Seznamovali se s velkými pravdami znázorněnými předobrazy a vírou se chápali ústředního cíle veškerého tohoto studia — Božího Beránka, který má sejmout hřích světa. NUD 290.6

Studenti se učili, jak se modlit, jak se přiblížit ke svému Stvořiteli, jak pěstovat víru v něho, jak rozumět učení Hospodinova Ducha a jak ho poslouchat. Boží Duch se projevoval v proroctví a duchovní písni. NUD 291.1

Posláním hudby je povznášet myšlenky k tomu, co je čisté a vznešené, a probouzet v člověku oddanost a vděčnost vůči Bohu. Kolik lidí však tento dar využívá k vyvyšování sebe, místo aby ho používali k oslavování Boha! Láska k hudbě se stává jedním z nejúspěšnějších nástrojů, jimiž satan odvádí mysl od povinností a od hloubání nad věčnými věcmi. NUD 291.2

Hudba je součástí uctívání Boha v nebi, a měli bychom usilovat o to, abychom se ve svých písních chval co nejvíce přiblížili harmonii nebeských sborů. Zpěv je obdobným bohoslužebným úkonem jako modlitba. Srdce musí souznít s duchem písně, abychom jí mohli dát správný výraz. NUD 291.3