Na úsvitu dějin

52. kapitola — Radostné svátky vděčnosti

Izraelský národ byl obklopen divokými, bojovnými kmeny, dychtivými zmocnit se jejich území. Přesto měli všichni lidé, kteří byli schopni cesty, třikrát do roka opustit své domovy a odebrat se na místo shromáždění, které se nacházelo téměř ve středu země. Co mělo jejich nepřátele zadržet, aby se nevrhli na jejich domácnosti ponechané bez ochrany a nezpustošili je ohněm a mečem? Co mělo zabránit invazi, která by Izrael přivedla do područí? Bůh slíbil, že bude ochráncem svého lidu. “Vyženu před tebou pronárody a rozšířím tvé pomezí. Nikdo nebude žádostiv tvé země, když se půjdeš třikrát v roce ukázat před Hospodinem, svým Bohem.” 2. Mojžíšova 34,24. NUD 261.1

Prvním z těchto svátků byly Velikonoce. Slavily se v měsíci abíbu, který je prvním měsícem židovského roku a odpovídá druhé polovině března a začátku dubna podle našeho kalendáře. Zimní chlad byl tentam, skončilo období pozdního deště a celá příroda se radovala ze svěžesti a krásy jara. Na pahorcích a v údolích se zelenala tráva a všechna pole byla ozdobena polním kvítím. Měsíc právě vstupoval do úplňku a večery byly nádherné. NUD 261.2

Po celé zemi putovaly skupiny poutníků směrem k Jeruzalému. Pastýři, majitelé stád, rybáři od Galilejského jezera, rolníci od svých polí i proročtí žáci z posvátných škol, všichni zamířili k místu, kde se zjevovala Boží přítomnost. Mnozí šli pěšky. Karavany se mnohdy velmi rozrostly, než dorazily do Svatého města. NUD 261.3

Krása přírody probouzela v srdcích Izraelců radost. Zpívali nádherné hebrejské žalmy, jimiž vyvyšovali Hospodinovu slávu a velebnost. Na znamení trubky zazněl za doprovodu cimbálů chvalozpěv díků, k němuž se připojily stovky hlasů: “Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!” Žalm 122,1. NUD 261.4

Když kolem sebe viděli pahorky, kde na svých oltářích zapalovávali ohně pohané, Izraelci zpívali: NUD 261.5

“Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.” Žalm 121,1.2. NUD 261.6

Když vystoupili na návrší, odkud měli na dohled Svaté město, pohlíželi s posvátnou úctou na dlouhé průvody Božích ctitelů, ubírajících se do chrámu. Jakmile uslyšeli trubky lévijců, ohlašující bohoslužbu, zmocnilo se jich nadšení slavnostního okamžiku a oni zpívali: NUD 261.7

“Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.” Žalm 48,2.3. NUD 262.1

“Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.” Žalm 118,19. NUD 262.2

Poutníkům byly otevřeny všechny domy v Jeruzalémě a pokoje byly poskytovány zdarma. To ovšem nedostačovalo, a tak byly na každém volném prostranství ve městě i na okolních pahorcích postaveny stany. NUD 262.3

Navečer čtrnáctého dne v měsíci se slavily Velikonoce. Jejich vznešené a působivé obřady oslavovaly vysvobození z egyptského otroctví a poukazovaly na oběť, která je vysvobodí z otroctví hříchu. Když Spasitel obětoval svůj život na Golgotě, smysl Velikonoc se naplnil a byl ustanoven obřad večeře Páně jako památka na tutéž událost, jejímž předobrazem byly Velikonoce. NUD 262.4

Po Velikonocích následoval sedmidenní svátek nekvašených chlebů. Druhý den tohoto svátku byly Bohu předloženy prvotiny roční úrody. Kněz obracel snopek ječných klasů před Božím oltářem na znamení, že všechno patří Hospodinu. Dokud nebyl vykonán tento obřad, neměla se sklízet úroda. NUD 262.5

Za padesát dní po obětování prvotin nastaly letnice, svátek žně. Jako výraz vděčnosti za obilí byly před Boha přineseny dva bochníky kynutého chleba. Letnice se slavily pouze jeden den. NUD 262.6

V sedmém měsíci přišel na řadu svátek stánků neboli sklizně. Touto slavností byl Bůh chválen za hojnost, kterou vydaly zahrady, olivové háje a vinice. Byl to největší svátek sklizně v roce. Obilí bylo shromážděno do sýpek, ovoce, olej a víno uskladněny a lidé nyní přišli se svými dary vděčnosti Bohu. NUD 262.7

Tento svátek byl příležitostí k radosti. Slavil se hned po velkém Dni smíření, kdy lidé dostali ujištění, že Bůh už nebude vzpomínat na jejich přestoupení. Byli smířeni s Bohem, práce spojené se sklizní skončily a dřina nového roku ještě nezačala, a tak se lidé mohli oddat posvátným a radostným chvílím odpočinku. Pokud to bylo možné, měla se svátků zúčastnit celá rodina a jako hosty měla ke svému stolu pozvat služebníky, lévijce, cizince a chudé. NUD 262.8

Svátek stánků byl podobně jako Velikonoce svátkem památným. Aby si připomněli své putování po poušti, měli lidé opustit své domovy a bydlet ve stáncích nebo přístřešcích zhotovených ze zelených větví. “Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem.” 3. Mojžíšova 23,40. NUD 262.9