Na úsvitu dějin

Sám na vrcholu hory

Mojžíš opustil společenství a v tichosti sám vystoupil “na horu Nebó, na vrchol Pisgy” 5. Mojžíšova 34,1. Stál na tomto opuštěném vrcholu a jasným okem se díval na výjev, který se před ním otevřel. NUD 224.2

Daleko na západě se rozprostíraly modré vody Středozemního moře. Na severu se k nebi tyčila hora Chermón. Na východě se táhlo území moábské roviny. Za ní ležela země Bášan, dějiště slavného vítězství Izraele. Na jihu se rozkládala poušť, po níž tak dlouho putovali. NUD 224.3

O samotě Mojžíš přehlížel svůj život plný těžkostí od chvíle, kdy se vzdal poct faraonova dvora a opustil perspektivní egyptské království, aby svůj úděl spojil s Božím vyvoleným lidem. V mysli se mu vybavila dlouhá léta strávená na poušti s Jitrovými stády. Vzpomněl si na Toho, kdo se mu zjevil v hořícím keři, a na své povolání k vysvobození Izraele. V duchu znovu spatřil ony úžasné zázraky Boží moci, které Hospodin vykonal ve prospěch svého lidu, a Boží trpělivé milosrdenství během let jejich putování a vzpour. Pouze dva ze všech dospělých mužů a žen z celého Izraele, kteří vyšli z Egypta, byli shledáni tak věrnými, že mohli vstoupit do zaslíbené země. Jeho život plný těžkostí a sebeobětování se mu jevil jako téměř zbytečný. NUD 224.4

Věděl však, že své poslání a práci konal z Božího pověření. Když byl poprvé povolán, aby vyvedl Izrael z otroctví, bál se zodpovědnosti. Přesto neodmítl vzít na sebe toto břemeno. Dokonce ani když mu Hospodin nabídl, že ho tohoto závazku zprostí a zničí vzpurný Izrael, Mojžíš s tím nesouhlasil. Radoval se ze zvláštních projevů Boží přízně. Během pobytu na poušti získal bohaté zkušenosti ve styku s Boží láskou. Cítil, že učinil moudré rozhodnutí, když si zvolil raději snášet utrpení s Božím lidem než se načas těšit v hříšných radovánkách. NUD 224.5

Když se díval zpět na své zážitky, jeho minulost poskvrnil jeden špatný čin. Cítil, že kdyby toto přestoupení mohlo být vymazáno, nebál by se smrti. Byl ujištěn, že vše, co Bůh vyžaduje, je pokání a víra v zaslíbenou Oběť. Mojžíš znovu vyznal svůj hřích a úpěnlivě prosil Boha o odpuštění. NUD 224.6

Nato se k jeho velké radosti před jeho zrakem otevřel panoramatický pohled na zaslíbenou zemi. Nebyl to obraz zastřený nebo nezřetelný jako v mlhavé dálce, nýbrž jasný, určitý a krásný. V tomto výjevu mu nebyl představen současný stav, ale budoucí země naplněná Božím požehnáním. Byly tu hory porostlé cedry, pahorky plné olivovníků a příjemné vůně vinné révy, širé zelené roviny poseté květinami a bohaté na úrodu, palmy, pole vlnící se pšenicí a ječmenem, slunná údolí osvěžovaná bublajícími potůčky a zpěvem ptáků, krásná města a nádherné zahrady, jezera s hojností vody, stáda pasoucí se na horských úbočích a mezi skalami dokonce úly divokých včel plné medu. Byla to vskutku taková země, jak ji Mojžíš, inspirován Božím Duchem, Izraeli popsal. NUD 224.7