Na úsvitu dějin

Pinchas

Kněží a vůdcové v hlubokém zármutku a pokoře činili pokání a úpěnlivě prosili Hospodina, aby svému lidu udělil milost, když tento izraelský předák před celým shromážděním dával okázale najevo svůj hřích, jako by pohrdal Boží odplatou a vysmíval se soudcům národa. Pinchas, syn nejvyššího kněze Eleazara, se vzchopil, “vzal do ruky oštěp, vešel za izraelským mužem do ženské části stanu a probodl je oba” 4. Mojžíšova 25,7.8. Tak byla pohroma odvrácena. Kněz, který vykonal Boží soud, byl poctěn před celým Izraelem. NUD 215.4

Pinchas “odvrátil mé rozhořčení od Izraelců tím, že dal uprostřed nich průchod mé žárlivosti, takže jsem ve své žárlivosti s Izraelci neskoncoval. Proto vyhlas: Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje. Ta bude pro něho i pro jeho potomstvo smlouvou trvalého kněžství za to, že horlil pro svého Boha. Bude za Izraelce vykonávat smírčí obřady.” 4. Mojžíšova 25,11-13. NUD 215.5

Soudy, které postihly Izrael, zahubily ty, kdo ještě zůstali naživu z onoho velkého množství lidí, kteří před čtyřiceti lety slyšeli neodvratný rozsudek, že určitě zemřou na poušti. Během jejich táboření na jordánských rovinách nezůstal “mezi nimi nikdo z těch, kteří byli povoláni do služby tehdy, když Mojžíš s knězem Áronem sčítal Izraelce na Sínajské poušti. Hospodin jim totiž řekl, že určitě zemřou na poušti. Nezbyl z nich žádný, jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.” 4. Mojžíšova 26,64.65. NUD 215.6

Bůh seslal na Izrael soudy, protože se poddali svodům Midjánců, avšak pokušitelé neměli uniknout hněvu Boží spravedlnosti. Bůh rozkázal Mojžíšovi: “Vykonáš za syny Izraele pomstu na Midjáncích a pak budeš připojen ke svému lidu.” 4. Mojžíšova 31,2. Z každého pokolení bylo vybráno tisíc mužů, které Pinchas vedl do boje s Midjánci. “Vypravili se do boje proti Midjánu, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, a pobili všechny muže. Zabili také… pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova, zabili mečem.” 4. Mojžíšova 31,7.8. NUD 216.1

Takový byl konec těch, kdo osnovali zničení Božího lidu. “Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. Ale Hospodin… obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!” Žalm 94,21-23. NUD 216.2