Na úsvitu dějin

Vzpoura

Když už se těchto deset zvědů dalo touto špatnou cestou, zatvrzele se postavili proti Kálebovi a Jozuovi, proti Mojžíšovi i proti Bohu. Překroutili pravdu, aby posílili svůj zhoubný vliv. Řekli, že je to země, která “požírá své obyvatele”. To nebyla jen špatná zpráva. Byla to i lež. Zvědové prohlásili, že země je úrodná a že v ní žijí obři, což by bylo nemožné, kdyby bylo podnebí tak nezdravé, že by země “požírala své obyvatele”, jak řekli. NUD 181.3

Rychle se rozšířil odpor a otevřená vzpoura. Lidé si počínali jako bez rozumu. Proklínali Mojžíše a Árona a zapomněli na to, že Anděl Boží přítomnosti, zahalený v oblakovém sloupu, je svědkem jejich hněvivého vzplanutí. Pak se jejich city obrátily proti Bohu: “‘Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?’ I řekli si vespolek: ‘Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!’” 4. Mojžíšova 14,3.4. Takto osočili nejen Mojžíše, ale i samotného Boha z podvodu, když jim slíbil zemi, do níž nejsou schopni vejít. NUD 181.4

Káleb a Jozue se snažili utišit vřavu. Vrhli se mezi lidi a nad bouří odbojného nářku bylo slyšet jejich zvonivé hlasy: “Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!” 4. Mojžíšova 14,8.9. NUD 181.5

Země byla Izraeli Boží smlouvou zaručena. Byla však přijata špatná zpráva nevěrných zvědů. Celé shromáždění bylo oklamáno. Zrádci vykonali své dílo. Kdyby byli pouze dva muži přinesli špatnou zprávu a ostatních deset by je povzbuzovalo, aby ve jménu Hospodinově obsadili zemi, kvůli své bezbožné nevíře by se byli stejně raději chopili rady těch dvou místo oněch deseti. NUD 181.6

Lidé začali volat, aby byli Káleb a Jozue ukamenováni. Šílený dav se s divokým řevem hnal kupředu, když tu jim kameny vypadly z rukou. Třásli se strachy. Bůh zasáhl. Svatostánek ozářila sláva Boží přítomnosti v podobě plápolajícího ohně. Nikdo se neodvážil pokračovat v odboji. Zvědové, kteří podali špatnou zprávu, byli naplněni hrůzou a vytratili se do svých stanů. NUD 181.7

Mojžíš vstal a vstoupil do stanu setkávání. Hospodin mu řekl: “Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.” 4. Mojžíšova 14,11.12. Mojžíš se však opět za svůj lid přimlouval: “Nuže, nechť se prosím vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: ‘Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.’ Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.” 4. Mojžíšova 14,17-19. NUD 181.8