Na úsvitu dějin

Důsledky nedůvěry

Velký Zákonodárce se chystal seznámit Adama a Evu s následky jejich přestoupení. Dokud byli nevinní a svatí, radostně vítali příchod svého Stvořitele. Teď v hrůze utekli. Ale “Hospodin Bůh zavolal na člověka: ‘Kde jsi?’ On odpověděl: ‘Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.’ Bůh mu řekl: ‘Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?’” 1. Mojžíšova 3,9-11. Adam svalil vinu na svou ženu, a tím na samotného Boha: “Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.” 1. Mojžíšova 3,12. Z lásky k Evě se dobrovolně rozhodl, že ztratí Boží přízeň a věčný život v radosti. Nyní se snažil učinit zodpovědnou za své přestoupení svou manželku, ba i samotného Stvořitele. NUD 21.6

Když se Bůh zeptal ženy: “Cos to učinila?” odpověděla: “Had mě podvedl a já jsem jedla.” 1. Mojžíšova 3,13. Její první výmluva zahrnovala otázky: “Proč jsi stvořil hada? Proč jsi dopustil, aby se dostal do zahrady Eden?” Jen co se naši prarodiče poddali satanovu vlivu, dali průchod sebeospravedlňování a tentýž sklon se projevuje u všech Adamových synů a dcer. NUD 22.1

Poté Hospodin vynesl rozsudek nad hadem: “Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.” 1. Mojžíšova 3,14. Z nejkrásnějšího polního tvora se měl stát plaz, kterého si budou všichni ošklivit. Budou se ho bát a nenávidět ho jak lidé, tak zvířata. Další slova určená hadovi se vztahovala přímo na satana a ukazovala na jeho konečnou porážku a zničení: “Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.” 1. Mojžíšova 3,15. NUD 22.2

Evě bylo oznámeno, že bude muset snášet zármutek a bolest: “Budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.” 1. Mojžíšova 3,16. Bůh ji učinil rovnocennou s Adamem. Avšak hřích přinesl nesoulad a teď se dá zachovat jejich jednota a uchránit jejich harmonie jedině tehdy, když se jeden nebo druhý podřídí. Eva se provinila jako první. Adam zhřešil na její naléhavou prosbu, proto bude od nynějška podřízena svému manželovi. Autorita, která byla takto muži dána, je zneužívána a často se stává, že úděl nejedné ženy je proto hořký a život se pro ni stal břemenem. NUD 22.3

Eva byla po boku svého manžela šťastná. Dělala si však naděje, že vstoupí do vyšší sféry, než jí Bůh určil. Pokoušela se dostat nad své původní postavení, a místo toho spadla hluboko pod ně. Ve snaze získat postavení, pro něž je Bůh neuschopnil, opouštějí mnozí své místo, kde mohli být požehnáním. NUD 22.4

Adamovi Bůh řekl: “Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.” 1. Mojžíšova 3,17-19. NUD 22.5

Bůh je z lásky zahrnul dobrem a zatajil před nimi zlo. Oni však jedli ze zakázaného stromu a teď budou po všechny dny svého života zakoušet zlo. Místo radostné práce bude jejich údělem úzkost a dřina. Budou prožívat zklamání, zármutek, bolest a nakonec smrt. NUD 22.6

Bůh ustanovil člověka pánem nad zemí i nad všemi živočichy. Ale když se vzepřel proti Božímu zákonu, nižší tvorové se proti jeho vládě postavili. Tak Hospodin ve své milosti lidem ukáže posvátnost svého zákona a povede je k pochopení, jakému nebezpečí se vystavují, jestliže se od něj byť jen nepatrně odchýlí. NUD 22.7

Rozhodnutí, že lidským údělem bude nadále život dřiny a starostí, bylo motivováno láskou. Hříšný člověk potřeboval určitý výchovný prostředek, aby bylo drženo na uzdě požitkářství a vášeň a aby se rozvinuly zvyky sebeovládání. To bylo součástí Božího velkého plánu k obnovení člověka. NUD 22.8

Varování, které bylo dáno našim prarodičům — “V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti” 1. Mojžíšova 2,17. —, neznamená, že měli zemřít v den, kdy jedli zakázané ovoce. V tento den však byl vynesen neodvolatelný rozsudek, byli odsouzeni k smrti. NUD 23.1

Aby mohl člověk věčně žít, musel by dále jíst ze stromu života. Bude-li této možnosti zbaven, bude mu postupně ubývat životních sil, až nakonec zemře. Satan si představoval, že Adam s Evou budou nadále jíst ze stromu života, a tak bude věčně existovat hřích a utrpení. Avšak svatí andělé dostali příkaz, aby střežili strom života. Kolem těchto andělů se blýskaly jakoby zářící meče. Nikdo z Adamovy rodiny nesměl překročit tuto hranici. Proto žádný hříšník není nesmrtelný. NUD 23.2

Lidé považují příval běd, které vyplynuly z přestoupení našich prarodičů, za příliš krutý následek za tak malý hřích. Kdyby však důkladně promysleli tento problém, poznali by, že se mýlí. Bůh ve své velké milosti neuložil Adamovi těžkou zkoušku. Protože dodržet tento zákaz bylo tak snadné, jednalo se o nesmírně závažný hřích. Kdyby byl býval Adam podroben nějaké velice náročné zkoušce, pak by se ti, jejichž srdce tíhne ke zlu, mohli vymlouvat: “To moje přestoupení je maličkost. Bohu nezáleží na takových detailech.” Mnozí, kteří učí, že Boží zákon není pro člověka závazný, tvrdí, že je nemožné řídit se jeho příkazy. Kdyby to však byla pravda, proč byl Adam za své přestoupení potrestán? Hřích našich prarodičů přinesl na svět vinu a zármutek, a nebýt Boží dobroty a milosti, utopilo by se lidstvo v beznadějném zoufalství. Ať nikdo sám sebe nesvádí. “Mzdou hříchu je smrt.” Římanům 6,23. NUD 23.3

Po svém přestupku Adam a Eva upřímně a snažně prosili, aby směli zůstat v domově, kde prožili dobu své nevinnosti a radosti. Zapřísahali se, že v budoucnu budou pečlivě poslouchat Boha. Bylo jim však řečeno, že jejich přirozenost se hříchem zkazila. Oslabili svou moc odolávat zlu. Ve stavu vědomé viny budou mít teď méně síly k uhájení své bezúhonnosti. NUD 23.4

Smutně se loučili se svým krásným domovem a vyšli osídlit zemi, na níž spočívalo prokletí hříchu. Podnebí se teď výrazně změnilo a soucitný Hospodin jim opatřil kožený oděv jako ochranu před chladem. NUD 23.5

Při pohledu na vadnoucí květinu a padající list cítili Adam a jeho žena nad těmito prvními známkami rozkladu hlubší lítost, než jakou dnes lidé pociťují nad svými mrtvými. Když košaté stromy shazovaly své listí, uvědomili si strašnou skutečnost, že smrt je údělem všeho živého. NUD 23.6

Zahrada Eden zůstala na zemi ještě dlouho po tom, co byl člověk vyhnán z jejího příjemného prostředí. Avšak když bezbožnost lidí rozhodla o tom, že budou zahubeni potopou, ruka, která Eden založila, ho vzala ze země. Při konečné obnově, když zde bude “nové nebe a nová země” (Zjevení 21,1), má být znovu založen v mnohem nádhernější podobě než na začátku. NUD 23.7