Proroci a králové

42. kapitola — Pravá velikost

Vyvýšen až na vrchol světské slávy a uznáván i Písmem svatým za “krále nad králi” (Ezechiel 26,7), připisoval Nabuchodonozor v jistých obdobích slávu svého království a nádheru své říše přízni Hospodinově. Tak tomu bylo třeba po té, co se mu zdál sen o velké soše. Na jeho mysl hluboce zapůsobilo toto vidění a jeho výklad, že babylónská říše, ač tak silná, má nakonec padnout, že mají vládnout jiná království, až posléze po všech pozemských královstvích nastoupí království založené Bohem nebeským, jež potrvá navěky. PK 337.1

Na tento správný výklad, jaký má Bůh úmysl s národy, přestal později Nabuchodonozor myslet; když však byla jeho pýcha pokořena před zástupy lidí na poli Dura, uznal znovu, že království Boží je “království věčné, a panování jeho od národu do pronárodu” Daniel 3,30. Modloslužebník rodem a výchovou, hlava modlářského národa, měl Nabuchodonozor nicméně smysl pro spravedlnost a právo a Bůh ho mohl použít za nástroj k potrestání vzpurných a k splnění božského záměru. “Nejukrutnější z národů” (Ezechiel 28,7), tak se říkalo Nabuchodonozorovi po létech trpělivého a namáhavého úsilí o dobytí Tyru; také Egypt padl za oběť jeho vítězným vojskům; a jak připojoval národ za národem k babylónské říši, rostla stále víc a více jeho sláva jako největšího panovníka věku. PK 337.2

Nepřekvapuje, že tento úspěšný monarcha, tak ctižádostivý a tak pyšný, byl v pokušení odvrátit se od cesty pokory, která jediná vede k pravé velikosti. V obdobích mezi svými dobyvačnými válkami přemýšlel mnoho o posílení a zkrášlení svého hlavního města, až se nakonec město Babylón stalo hlavní slávou jeho království, “zlatým městem,” “chloubou celé země”. Jeho vášeň pro stavitelství a jeho vynikající úspěchy, když učinil z Babylóna jeden z divů světa, pdoporovaly jeho pýchu, až se octl ve vážném nebezpečí, že přestane být moudrým vládcem, a Bůh ho nebude moci déle použít za nástroj k provedení božského záměru. PK 337.3

Ve své milosti dal Bůh králi další sen, aby ho upozornil na toto nebezpečí a na svody, které mu jsou kladeny k jeho zkáze. V nočním vidění spatřil král veliký strom, rostoucí uprostřed země, jehož koruna dosahovala k nebesům a jehož větve sahaly až do končin země. Stáda zvěře z hor a pohorků nalézala v jeho stínu útočiště a ptactvo nebeské stavělo svá hnízda v jeho větvích. “Listí jeho bylo pěkné a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm,…a potravu měl z něho všeliký živočich.” Daniel 4,9. PK 338.1

Když se král díval na mohutný strom, spatřil, jak ke stromu přistoupil “hlásný a svatý” (Daniel 4,10) a hlasitě zvolal: “Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho. A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské. Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm. Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.” Daniel 4,11-14. PK 338.2

Velice znepokojen tímto snem, který byl jasně předpovědí protivenství, zavolal král “mudrce, hvězdáře, Kaldejské a hadače” (Daniel 4,4) a sen jim vyprávěl; avšak ačkoli sen byl zcela jasný, nikdo z mudrců jej neuměl vyložit. PK 338.3

Ještě jednou byl tomuto modlářskému národu dán důkaz, že jen ti, kdož milují Boha a bojí se ho, mohou porozumět tajemstvím nebeského království. Král ve své bezradnosti poslal pro svého služebníka Daniela, muže váženého pro svou poctivost, věrnost a nepřekonatelnou moudrost. PK 338.4

Daniel vyhověl královskému pozvání, a když stanul před králem, Nabuchodonozor pravil: “Ó Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch Bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam.” Když dovyprávěl svůj sen, Nabuchodonozor řekl: “Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě.” Daniel 4,6.15. PK 338.5

Danielovi byl smysl snu jasný a jeho význam jím otřásl. “Předěšený stál po jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho.” Když král viděl, že Daniel je vzrušen a že váhá, pocítil účast se svým služebníkem a pravil: “Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe.” Daniel 4,16. PK 339.1

“Pane můj,” odpověděl Daniel, “sen tento přijď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátrele.” Daniel 4,16. Prorok si uvědomoval, že na něho vložil Bůh slavnou povinnost zjevit Nabuchodonozorovi trest, který ho stihne pro jeho pýchu a opovážlivost. Daniel bude muset vyložit sen tak, aby tomu král mohl porozumět; a přestože jeho strašný dosah způsobil, že zaváhal v němém úžasu, bude muset říci pravdu, ať to bude mít pro něho následky jakékoli. PK 339.2

Pak Daniel oznámil příkaz Všemohoucího. “Strom ten, kterýž jsi viděl,” pravil, “veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi. A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země.” Daniel 4,17-19. PK 339.3

“Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm: Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále. Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.” Daniel 4,20-23. PK 339.4

Když věrně vyložil sen, prosil Daniel pyšného monarchu, aby se kál a vrátil se k Bohu, aby konáním dobra mohl odvrátit hrozící pohromu. “Ó, králi,” naléhal prorok, “přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k souženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.” Daniel 4,24. PK 340.1

Varování a rada prorokova načas zapůsobily na Nabuchodonozora silným dojmem; avšak srdce, které není přeměněno milostí Boží, brzy zapomíná na působení Ducha svatého. Požitkářství a ctižádost nebyly dosud z králova srdce vymýceny, a později se tyto povahové rysy opět znovu objevily. Přes poučení, jehož se mu tak milostivě dostalo, a přes dřívější upozornění Nabuchodonozor znovu připustil, aby ho ovládl duch žárlivosti na království, jež mají po něm vzniknout. Jeho vláda, která byla dosud do velké míry spravedlivá a milosrdná, se zvrhla v krutovládu. Zatvrdiv se v srdci, začal využívat svého nadání daného mu Bohem k proslavení své osoby, k vyvyšování sebe nad Boha, který mu dal život a moc. PK 340.2

Plynuly měsíce, a soud Boží nepřicházel. Avšak místo aby ho tato shovívavost přivedla k pokání, ovládla krále pýcha, až nakonec ztratil důvěru ve výklad snu a smál se svým dřívějším obavám. PK 340.3

Rok od chvíle, kdy se mu dostalo varování, procházel se Nabuchodonozor ve svém paláci a přemýšleje s pýchou o své moci vládce a o svých úspěších stavitele, zvolal: “Zdaliž toto není ten Babylón veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?” Daniel 4,27. PK 340.4

Ještě ani nevyslovil všechna ta chvástavá slova, když z nebe zazněl hlas, oznamující, že čas soudu ustanovený Bohem nadešel. Uslyšel rozkaz Hospodinův: “Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe, nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.” Daniel 4,28.29. PK 340.5

V té chvíli pozbyl Nabuchodonozor rozumu, který mu dal Bůh; ztratil soudnost, o níž si myslil, že je dokonalá, ztratil moudrost, jíž se tak pyšnil, a kdysi mocný panovník zešílel. Jeho ruka už nemohla vlánout žezlem. Nedbal varovných poselství a nyní, zbaven moci, jíž ho vybavil jeho Stvořitel, zapuzen lidmi, “bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.” Daniel 4,30. PK 340.6

Po sedm let užasli nad Nabuchodonozorem všichni jeho poddaní; po sedm let byl Nabuchodonozor pokořen před celým světem. Pak se mu vrátil rozum, a Nabuchodonozor, vzhlížeje v pokoře k Bohu nebeskému, poznal ve svém trestu božskou ruku. Učinil veřejné prohlášení, v němž uznal svou vinu a velkou milost Boží, jíž byl uzdraven. “Při skonání těch dnů,” pravil, “já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu. A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?” Daniel 4,31.32. PK 341.1

“Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.” Daniel 4,33. PK 341.2

Kdysi pyšný monarcha se změnil v pokorné dítko Boží; z tyranského, zpupného vladaře se stal moudrý, laskavý král. Ten, jenž vzdoroval Bohu nebeskému a rouhal se mu, uznával nyní moc Nejvyššího a vážně usiloval o šíření bázně Hospodinovy a o rozhojnění štěstí svých poddaných. Trest od toho, jenž je Králem králů a Pánem pánů způsobil, že Nabuchodonozor si nakonec vštípil to, co by si měli vštípit všichni vládcové — že pravá velikost je v pravé zbožnosti. Uznával Hospodina a živého Boha slovy: “Já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.” Daniel 4,34. PK 341.3

Záměr Boží, aby největší království světa chválilo jeho jméno, se splnil. Veřejné prohlášení, v němž Nabuchodonozor uznal milosrdenství, dobrotu a moc Boží, bylo posledním činem jeho života zaznamenaným v Písmu svatém. PK 341.4