Proroci a králové

36. kapitola — Poslední král Judy

Na počátku své vlády měl Sedechiáš plnou důvěru krále Babylóna. Za zkušeného rádce měl proroka Jeremiáše. Kdyby si byl počínal vůči Babylónským čestně a dbal poselství, jichž se mu dostávalo od Hospodina skrze Jeremiáše, byl by si zachoval vážnost u mnohých mocných a byl by měl možnost sdělovat jim známost pravého Boha. Tím by se zajatcům, kteří již byli ve vyhnanaství v Babylóně, bylo dostalo mnoha výhod a byly by jim povoleny četné svobody; jméno Boží by bylo ctěno široko daleko a ti, kdož zůstali v judské zemi, by byli bývali ušetřeni strašných pohrom, jež je nakonec stihly. PK 290.1

Skrze Jeremiáše se Sedechiášovi a všem Judským i těm, kdož byli odvlečeni do Babylóna, dostalo rady, aby se klidně podrobili dočasné vládě svých podmanitelů. Zvlášť důležité bylo, aby se zavlečení snažili zachovávat pokoj v zemi, do níž byli přivedeni. To se ovšem příčilo sklonům lidského srdce; a satan, využívaje této okolnosti, způsobil, že vyvstali falešní proroci mezi lidem v Jeruzalémě i v Babylóně, kteří prohlašovali, že jho nevolnictví bude brzy zlomeno a národ opět získá bývalou vážnost. PK 290.2

Kdyby dbali takových falešných proroctví, vedlo by to krále a vyhnance k osudným činům a zmařilo by to milostivé úmysly Boží s nimi. Aby nedošlo k povstání a tím k velkému utrpení, přikázal Hospodin Jeremiášovi, aby neprodleně zasáhl a varoval krále Judy před jistými následky vzpoury. Také zajatí byli písemným sdělením napomenuti, aby se nedali oklamat a nevěřili, že jejich osvobození je nablízku. “Nechť vás nesvodí proroci vaši, kteříž jsou mezi vámi, ani hadači vaši,” upozoňoval je Jeremiáš. Jeremjáš 29,8. V této souvislosti se zmínil o tom, že úmyslem Hospodinovým je Izrael znovu zřídit, až uplyne sedmdesát let jeho zajetí, jak to předpověděli jeho poslové. PK 290.3

S jakou láskou a soucitem sděloval Bůh svému zajatému národu plány, které má s Izraelem! Věděl, že kdyby se dali přesvědčit falešnými proroky, že je čeká brzké vysvobození, ztížilo by to velice jejich postavení v Babylóně. Každý jejich projev nesouhlasu nebo každé jejich povstání by zvýšilo bdělost a přísnost kaldejských úřadů a vedlo by k dalšímu omezení jejich svobod. A nastalo by další utrpení a útisk. Bůh chtěl, aby se pokojně podřídili svému osudu, smířili se se svým poddanstvím a učinili si ho co možná snesitelným. Proto jim radil: “Stavějte domy, a osazujte se, štěpujte také štěpnice, a jezte ovoce jejich;…a hledejte pokoje města toho, do kteréhož jsem zastěhoval vás, a modlívejte se za něj Hopsodinu, nebo v pokoji jeho budete míti pokoj.” Jeremjáš 28,5.7. PK 290.4

Mezi falešnými učiteli v Babylóně byli dva muži, kteří tvrdili, že jsou svatí, avšak žili nešlechetně. Jeremiáš odsoudil zlé počínání těchto mužů a upozornil je, jakému se tím vydávají nebezpečí. Rozhněváni jeho pokáráním, pokusili se překazit dílo pravého proroka tím, že popudili lidi, aby nevěřili jeho slovům a neřídili se radou Boží, která doporučovala podřídit se králi Babylóna. Hospodin dosvědčil skrze Jeremiáše, že tito falešní proroci budou vydáni v ruce Nabuchodonozora a před jeho očima popraveni. Krátce na to se tato předpověď do písmene splnila. PK 291.1

Na konci času vyvstanou lidé, kteří budou vytvářet zmatek a vzpouru mezi těmi, kdož říkají, že jsou zástupci pravého Boha, a svými lživými proroctvími budou přesvědčovat lidi, aby hříchu nepřikládali velkou váhu. Až se projeví strašné následky jejich neblahého působení, budou se snažit svalit odpovědnost za své těžkosti na toho, jenž je věrně varoval, právě tak jako Židé obviňovali Jeremiáše za to, že je stihl zlý osud. Avšak právě tak jistě jako kdysi bylo ospravedlněno slovo Hospodinovo, které přinesl prorok Boží, osvědčí se i dnes jistota poselství Božích. PK 291.2

Od počátku radil Jeremiáš, aby se podrobili Babylónským. Tato rada byla určena nejen Judským, ale i mnohým okolním národům. V prních letech Sedechiášovy vlády navštívili krále Judy vyslanci krále Idumejského, Moábského, Tyrského a panovníků dalších zemí, aby zvěděli, zda je podle jeho soudu příznivá doba k jednotnému odboji a zda by se k nim připojil v boji proti králi Babylóna. Když vyslanci čekali na odpověď, přišlo k Jeremiášovi slovo Hospodinovo: “Zdělej sobě oboječky a jha, a dej je na šíji svou. Potom je pošli k králi Idumejskému, a k králi Moábskému, a k králi synů Ammonových, a k králi Tyrskému, a k králi Sidonskému po těch poslích, kteříž přijedou do Jeruzaléma k Sedechiášovi králi Judskému.” Jeremjáš 27,2.3. PK 291.3

Jeremiáš měl pak přikázat vyslancům, aby sdělili svým panovníkům, že Bůh je všechny dává do rukou Nabuchodonozora, krále Babylóna a že mají “sloužiti jemu,…i synu jeho, i synu syna jeho, dokuž by nepřišel čas země jeho”. Jeremjáš 27,7. PK 292.1

Vyslanci měli dále sdělit svým panovníkům, že odmítnou-li sloužit babylónskému králi, budou trestáni “mečem a hladem i morem”, dokud nebudou vyhlazeni. Zvláště pak se mají odvrátit od učení falešných proroků, kteři jim možná budou radit jinak. “Neposlouchejte proroků svých,” pravil Hospodin, “ani hadačů svých, ani snů svých, ani planetářů svých, ani kouzelníků svých, kteříž mluvívají k vám, říkajíce: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují, abych vzdálil vás od země vaší, a vyhnal vás, abyste zahynuli. Národu pak, kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu, toho zajisté nechám v zemi jeho, dí Hospodin, aby dělal ji, a bydlil v ní.” Jeremjáš 27,8-11. Podřízení vládě Babylóna byl nejlehčí trest, který milosrdný Bůh mohl uvalit na tak vzpurný lid; budou-li se však vzpouzet přijmout toto nařízené poddanství, pocítí na sobě v plné míře trest Boží. PK 292.2

Úžas shromážděné rady národů byl bezmezný, když jim Jeremiáš, nesa jho poddanství na své šíji, oznámil vůli Boží. PK 292.3

Proti rozhodnému odporu stál Jeremiáš pevně za tím, aby se podřídili. Z těch, kdož se opovážili odporovat radě Hospodinově, byl nejrozhodnějším Chananiáš, jeden z falešných proroků, před nimiž byl lid varován. Domnívaje se, že získá přízeň krále a královského dvora, pozdvihl svůj hlas k odporu a prohlásil, že Bůh mu dal slova povzbuzení pro Židy. Pravil: “Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Polámal jsem jho krále Babylonského. Po dvou letech já navrátím zase na místo toto všecka nádobí domu Hospodinova, kteráž pobral Nabuchodonozor král Babylonský z místa tohoto, a zavezl je do Babylona. Jekoniáše také syna Joakimova, krále Judského, i všecky zajaté Judské, kteříž se dostali do Babylona, já zase přivedu na místo toto, dí Hospodin; nebo polámi jho krále Babylonského.” Jeremjáš 28,2-4. PK 292.4

Jeremiáš před kněžími a lidem naléhavě žádal, aby se podrobili králi Babylóna na dobu, kterou určil Hospodin. Odkázal Judské na proroctví Ozeáše, Abakuka, Sofoniáše a dalších proroků, jejichž poselství, obsahující kárání a varování, aby podobna jeho poselství. Zmínil se o událostech, jimiž se splnila proroctví o trestu za nevyznaný hřích. V minulosti stihly soudy Boží nekajícné, čímž přesně plnily úmysl Boží, zjevený posly Božími. PK 293.1

“Prorok ten, kterýž prorokuje o pokoji, když dojde slovo toho proroka, ten prorok znám bývá, že jej poslal Hospodin v pravdě.” Jeremjáš 28,9. Jestliže Izrael vsadí na vlastní volbu, budoucí události přesvědčivě ukáží, kdo byl pravým prorokem. PK 293.2

Jeremiášova slova radící podrobit se podpudila Chananiáše k opovážlivé námitce, zda přednesené poselství je spolehlivé. Sňal symbolické jho s Jeremiášovy šíje, zlomil je a pravil: “Takto praví Hospodin: Tak polámu jho Nabuchodonozora, krále Babylónského, po dvou letech z šíje všech národů.” PK 293.3

“I počaj jíti Jeremiáš prorok cestou svou.” Jeremjáš 28,11. Zdálo se, že nemůže učinit nic jiného než odejít z místa sporu. Bylo mu však dáno další poseství. “Jdi a mluv k Chananiášovi,” bylo mu přikázáno, “a řekni mu: Takto praví Hospodin: Jha dřevěná jsi polámal, protož zdělej místo nich jha železná. Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jho železné vložím na šíji všech národů těchto, aby sloužili Naduchodonozorovi králi Babylonskému, a budouť sloužiti jemu….” PK 293.4

“Tedy,” řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku: “Slyšiž nyní, Chananiáši: Neposlal tebe Hospodin, ale ty jsi k tomu přivedl, aby lid tento ve lži skládal doufání. Protož takto praví Hospodin: Aj, já sklidím tě se svrchku země, tento rok ty umřeš; nebo jsi mluvil to, čímž bys odvrátil lid od Hospodina. I umřel Chananiáš prorok roku toho měsíce sedmého.” Jeremjáš 28,13-17. PK 293.5

Falešný prorok posiloval nevíru lidu v Jeremiáše a jeho poselství. Bezbožně prohlásil sám sebe za posla Hospodinova, a proto byl potrestán smrtí. V pátém měsíci prorokoval Jeremiáš Chananiášovu smrt a v sedmém měsíci se proroctví splnilo, čímž se dosvědčila pravdivost jeho slov. PK 293.6

Pro neklid způsobený vystoupeními falešných proroků upadl Sedechiáš do podezření ze zrady a jen díky svému rychlému a rozhodnému zásahu mohl dále vládnout jako vazal. Příležitost k takovému zákroku se mu naskytla krátce po návratu vyslanců z Jeruzaléma do okolních zemí, když král Judy provázel knížete Saraiáše při důležitém poslání do Babylóna. Za této návštěvy u kaldejského dvora obnovil Sedechiáš svou přísahu věrnosti Nabuchodonozorovi. PK 294.1

Skrze Daniela a jiné hebrejské zajatce seznámil se babylónský vladař s mocí a nejvyšší svrchovaností pravého Boha; a když Sedechiáš znovu slavnostně sliboval, že zachová věrnost, žádal od něho Nabuchodonozor, aby přísahal ve jménu Hospodina Boha Izraele. Kdyby byl Sedechiáš zachoval tuto obnovenou přísahu smlouvy, byla by jeho věrnost měla pronikavý vliv na mysl mnohých, kteří sledovali chování těch, kdož tvrdili, že si váží jména Božího a ctí Boha Hebrejů. PK 294.2

Avšak král Judy zapomněl, že je jeho vysokou výsadou šířit slávu jména živého Boha. O Sedechiášovi se v Písmu praví: “I činil to, což jest zlého před očima Hospodina Boha svého, aniž se pokořil před Jeremiášem prorokem mluvícím řeč Hospodinovu. Nýbrž i Nabuchodonozorovi králi se zprotivil, jenž ho byl přísahou zavázal skrze Boha, a zatvrdiv šíji svou, urputně uložil v srdci svém, aby se nenavracoval k Hospodinu Bohu Izraelskému.” 2. Paralipomenon 36,12.13. PK 294.3

Zatímco Jeremiáš dál šířil své svědectví v zemi Judy, vyvstal mezi zajatci v Babylóně prorok Ezechiel, aby upozorňoval a potěšoval vyhnance a také potvrzoval slovo Hospodinovo, jež mluvil Jeremiáš. V posledních letech Sedechiášovy vlády vysvětloval Ezechiel, jak je bláhové věřit falešným předpovědím těch, kdož dávali zajatým naději na brzký návrat do Jeruzaléma. Bylo mu také přikázáno, aby předpověděl různými symboly a slavnými poselstvími obležení a úplnou zkázu Jeruzaléma. PK 294.4

V šestém roce Sedechiášova panování vzbudil Hospodin v Ezechielovi vidění některých z ohavností, jež se uctívala v Jeruzalémě, ve dveřích domu Hospodinova, ba dokonce ve vnitřní síni. PK 294.5

Síně plná obrazů a zpodobených model, “všelijakého podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského” — to vše míjelo v rychlém sledu před užaslým zrakem prorokovým. Ezechiel 8,10. PK 295.1

Bylo vidět ty, kdož měli být duchovními vůdci lidu, “starší domu Izraelského”, v počtu sedmdesáti mužů, jak obětují zápaly před modloslužebnými obrazy, jež byly namalovány na stěnách síní v posvátných prostorách chrámového dvora. “Nepatří na nás Hospodin,” namlouvali si Judští, když konali své pohanské obřady: “Opustil Hospodin zemi,” prohlašovali rouhavě. Ezechiel 8,11.12. PK 295.2

“Ještě větší ohavnosti” pak prorok uzřel. U dveří vedoucího z vnějšího na vnitřní nádvoří viděl “ženy plačící Tammuze” a “v síni domu Hospodinova vnitřní,…u vrat chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo dvaceti pěti mužů, jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváře pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce” Ezechiel 8,13-16. PK 295.3

A pak se vznešená Bytost, jež provázela Ezechiela tímto úžasným viděním bezbožnosti na svatých místech v zemi Judy, tázala proroka: “Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem, obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým. Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich.” Ezechiel 8,17-18. PK 295.4

Skrze Jeremiáše prohlásil Hospodin o bezbožnících, kteří se opovážlivě odvážili vystouit před lid v jeho jménu: “Jakož prorok, tak kněz pokrytectví páchají. Také v domě svém nacházím nešlechetnost jejich.” Jeremjáš 23,11. Ve strašné obžalobě Judy, jak je zaznamenána v závěru vyprávění kronikáře Sedechiášovy vlády, je toto obvinění ze znesvěcování svatosti chrámu opakováno. “Nadto,” praví svatý pisatel, “i všecka knížata, kněží i lid v mnohá přestoupení se vydali, podlé všech ohavností pohanských, a poskvrnili domu Hospodinova, jehož byl posvětil v Jeruzalémě.” 2. Paralipomenon 36,14. PK 295.5

Den soudu pro království Judy se rychle přibližoval. Déle už jim Hospodin nemohl dávat naději, že odvrátí od nich nejpřísnější ze svých trestů. “Vy abyste bez hodné pomsty byli?” ptal se Hospodin. “Nebudete bez pomsty.” Jeremjáš 25,29. PK 295.6

I tato slova přijali s výsměchem. “Prodlí se dnové, a zahyne všelivé vidění,” říkali zatvrzelí. Skrze Ezechiela bylo však toto popírání pevného slova proroctví přísně pokáráno. “Rci jim,” pravil Hospodin, “že učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim. Přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění. Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka uprostřed domu Izraelského. Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome vzpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.” Ezechiel 12,22-25. PK 296.1

“Znovu,” svědčí Ezechiel, “stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje. Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.” Ezechiel 12,26-28. PK 296.2

Mezi těmi, kdož vedli národ do rychlé zkázy, byl na prvním místě jejich král Sedechiáš. Judský král zcela opustil rady Hospodinovy, jež mu byly dány skrze proroky, zapomněl na vděčnost, kterou dluží Nabuchodonozorovi, porušil svou slavnostní přísahu věrnosti, kterou dal ve jménu Hospodina Boha Izraele, a bouřil se proti prorokům, proti svému dobrodinci a proti svému Bohu. Pyšný na svou vlastní moudrost, obrátil se o pomoc ke starému nepříteli Izraele, “poslav posly své do Egypta, aby jemu podal koní a lidu mnohého.” Ezechiel 17,15. PK 296.3

“Zdališ se mu to podaří?” ptal se Hospodin na toho, jenž tak nízce zradil všechnu svatou důvěru; “Zdaž pomsty ujde ten, kdož tak činí? Ten kdož ruší smlouvu, zdaliž pomsty ujde? Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že v místě krále toho, kterýž jej králem učinil, jehož přísahou pohrdl, a jehož smlouvu zrušil, u něho v Babyloně umře. Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomůže v boji, když vysype násyp, a vzdělá šance, aby zahubil množství lidí, poněvadž pohrdl přísahou, zrušiv smlouvu. Neb aj, podal ruky své, a však všecko toto činí. Neujdeť pomsty.” Ezechiel 17,15-18. PK 296.4

“Nečistému bezbožníku” nadešel den konečného účtování. “Sejmi tu čepici,” přikázal Hospodin, “a svrz tu korunu.” Dokud Kristus sám nezřídí své království, nebude Judovi dovoleno mít znovu krále. “Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji,” zněl božský rozsudek o královské koruně domu Davidova; “a nebude více, dokud nepřijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.” Ezechiel 21,25-27. PK 297.1