Proroci a králové

35. kapitola — Blížící se soud

První léta Joakimova panování vykazovala četné známky blížícího se soudu. Slovo Hospodinovo oznámené proroky se blížilo svému naplnění. Asyrská říše na severu, která si dlouho udržovala nadvládu, nebude už déle vládnout národům. Egypt na jihu, na jehož moc král Judy marně spoléhal, utrpí v brzku rozhodující ránu. Zcela nečekaně vyvstala na východě nová světová velmoc, Babylónská říše, která rychle zastínila všechny ostatní národy. PK 279.1

Za několik krátkých let bude král Babylóna použit za nástroj hněvu Božího proti nekajícímu Judovi. Znovu a znovu bude Jeruzalém napaden a obsazen útočícími vojsky Nabuchodonozorovými. Hlouček za hloučkem — nejprve jen několik, později však po tisících a desetitisících — budou Izraelští odvlékáni do zajetí do země Sinear, aby tam žili v nuceném vyhnanství. Joakim, Joachin, Sedechiáš — všichni tito židovsští králové se jeden za druhým stanou vazaly babylónského vládce a všichni, jeden za druhým, se budou bouřit. Stále přísnější a přísnější tresty budou ukládány vzpurnému národu, až se nakonec celá země stane pouští. Jeruzalém bude zpustošen a lehne popelem, chrám, který vystavěl Šalomoun, bude zničen a království Judy padne a nikdy už nezaujme své bývalé postavení mezi národy země. PK 279.2

Tato doba, plná změn a nebezpečí pro izraelský národ, se vyznačovala tím, že národu se dostalo mnoha poselství z nebe skrze Jeremiáše. Tak dal Hospodin dítkám Judy dostatečnou příležitost, aby se osvobodily od spojenectví s Egyptem a aby se vyhnuly roztržce s vládci Babylóna. Když se pak hrozící nebezpečí přiblížilo, učil Jeremiáš lid formou řady podobenství, a doufal, že v nich tak vzbudí smysl pro povinnost k Bohu a že je tak povzbudí k tomu, aby udržovali přátelské styky s babylónskou vládou. PK 279.3

Aby znázornil, jak je důležité být bezpodmínečně poslušen přikázání Božích, svolal Jeremiáš několik Rechabitských do jedné z místností chrámu, předložil jim víno a vyzval je, aby pili. Jak se dalo očekávat, narazil na odpor a setkal se s rozhodným odmítnutím. “Nepijeme vína,” prohlásili pevně Rechabitští, “neboť Jonadab, syn Rechabův, otec náš, zapověděl nám, řka: Nepijte vína, vy, ani synové vaši na věky.” Jeremjáš 35,6. PK 280.1

“Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jdi a rci mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským: Což nepřijmete naučení, abyste poslouchali slov mých? dí Hospodin. K vykonání přichází všeliké slovo Jonadaba syna Rechabova, kterýž přikázal synům svým, aby nepili vína. Nepili zajisté až do tohoto dne, nebo poslouchají přikázaní otce svého.” Jeremjáš 35,12-14. PK 280.2

Bůh se snažil ukázat, jak ostrý je rozdíl mezi poslušností Rechabitských a neposlušností a vzpourou lidu Božího. Rechabitští byli poslušni příkazu svého otce, a proto nyní odmítli dát se svést k přestoupení. Mužové Judští však nebyli poslušni slova Hospodinova, a proto budou muset vytrpět nejpřísnější tresty Boží. PK 280.3

“Já mluvím k vám, ráno přivstávaje, ato ustavičně,” pravil Hospodin, “a však neposloucháte mne. Nadto posílám k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Navraťte se již jeden každý z cesty své zlé, a polepšte předsevzetí svých, a nechoďte za bohy cizími, sloužíce jim, a tak přebývejte v zemi této, kterouž jsem dal vám i otcům vašim: však nenakloňujete uší svých, aniž mne posloucháte. Ješto synové Jonadabovi syna Rechabova plní přikázaní otce svého, kteréž přikázal jim, lid pak tento neposlouchají mne. Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti nim, proto že jsem mluvíval k nim, a neposlouchali, a volával jsem na ně, ale neohlásili se.” Jeremjáš 35,14-17. PK 280.4

Jsou-li srdce lidská obměkčena a podmaněna působivým vlivem Ducha svatého, dbají lidé rady; nevšímají-li si však napomínání, jejich srdce se zatvrdí a Hospodin dopustí, aby se řídili jinými vlivy. Odmítají pak pravdu a přijímají klam, který povede k jejich zkáze. PK 280.5

Bůh prosil Judu, aby ho nepopouzel k hněvu, avšak oni neuposlechli. Proto byl nad nimi nakonec vynesen rozsudek. Budou odvlečeni do zajetí do Babylóna. Kaldejští budou použití za nástroj, jímž Bůh potrestá svůj neposlušný národ. Utrpení judského lidu bude odpovídat množství světla, jehož se jim dostalo, a varováním, jimiž pohrdli a jež odmítli. Dlouho Bůh odkládal své soudy, nyní je však navštíví nelibost Boží jako poslední pokus zastavit je na jejich zlé cestě. PK 281.1

Rodině Rechabitských bylo uděleno stálé požehnání. Prorok prohlásil: “Protože posloucháte přikázání Jonadaba, otce vašeho, a ostříháte všech přikázání jeho, a děláte všecko, jakž přrikázal vám, protože takto paraví hospodin zástupů, Bůh Izraelský: ebudeť vypleněn muž z rodu Jonadabova syna echabova, jenž by nestál před obličejem mým povšecky dny.” Jeremjáš 35,18.19. Tak Bůh učil svůj lid, že věrnost a poslušnost se vrátí Judovi v požehnání právě tak, jako se Rechabitským dostalo požehnání za to, že poslouchali přikázání svého otce. PK 281.2

Toto poučení platí i pro nás. Jestliže je nutno poslouchat příkazů dobrého a moudrého otce, jenž nejlepšími a nejúčinnějšími způsoby chrání své potomky před zly nestřídmosti, pak zajisté nutno mít moc Boží v úctě o to větší, oč je Bůh světější než člověk. Náš Stvořitel a Velitel, věčný v moci, strašný v soudu, se snaží všemi prostředky dosáhnout toho, aby člověk poznal své hříchy a litoval jich. Ústy sých služebníků předvídá Bůh, jaké nebezpečí přinese nesposlušnost; upozorňuje, varuje a věrně usvědčuje z hříchu. Lidu Božímu se daří jen milostí Boží, jen za bdělé péče vyvolených nástrojů. Bůh nemůže vést lid, který odmítá jeho rady a pohrdá jeho káráním. Načas může Bůh odložit své odvetné soudy; nemůže však stále zadržovat svou trestající ruku. Dítky Judy byly připočteny k těm, o nichž Bůh prohlásil: “Budete mi království kněžské a národ svatý.” 2. Mojžíšova 19,6. Za svého působení Jeremiáš nikdy nezapomínal na to, že čistota srdce je vrcholně důležitá v životě, zvláště pak ve službě nejvyššímu Bohu. Jasně předvídal pád království a rozptýlení obyvytel Judy mezi národy; okem víry však pohlédl až za tuto dobu do doby obnovy. V uších mu znělo božské zaslíbení: “Ostatek ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je zase do ovčince jejich…aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. Za dnů jeho spasen bude Juda a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše.” Jeremjáš 23,3-6. PK 281.3

Tak proroctví o nadcházejícím soudu bylo provázeno zaslíbeními konečného a slavného vysvobození. Těm, kdož se rozhodnou usmířit se s Bohem a žít čistým životem uprostřed všeobecného odpadnutí, dostane se síly pro každou zkoušku a budou moci podávat mocné svědectví o Bohu. A v příštích věcích bude jejich vysvobození ještě slavnější, než bylo vysvobození dítek Izraele v době jejich odchodu z Egypta. Přicházejí dny, praví Hospodin skrze svého proroka, kdy “nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské, ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl a kterýž zprovodil símě domu Izraelského z země půlnoční i ze všech zemí, do nichž jsem byl je rozehnal, když se osadí v zemi své.” Jeremjáš 23,7.8. Taková byla podivuhodná proroctví, jež pronášel Jeremiáš v posledních letech existence království Judy, kdy se Babylóňané dostávali k moci a k nadvládě a doráželi svými vojsky proti zdem Siónu. PK 282.1

Jako nejsladší hudba zněla tato zaslíbení o vysvobození v uších těch, kdož pevně věřili v Hospodina. V domech bohatých i chudých, kde rady Boží zachovávali stále v úctě, byla slova prorokova opakována znovu a znovu. Tato slova vzrušovala silně i děti a zanechávala v jejich mladé a vnímavé mysli trvalé dojmy. Právě svědomité zachovávání přikázání Písma svatého umožnilo Danielovi a jeho druhům v době Jeremiášova působení, aby vyvýšili pravého Boha před národy země. Výchova, jíž se těmto židovským dětem dostalo doma od jejich rodičů, učinila je pevnými ve víře a stálými ve službě živému Bohu, Stvořiteli nebe i země. Když na počátku Joakimova panování oblehl a dobyl Nabuchodonozor poprvé Jeruzalém a odvlekl Daniela a jeho přátele a další, zvlášt vybrané pro službu u dvora babylónského, byla víra židovských zajatců podrobována nejkrajnější zkoušce. Ti však, kdož se naučili věřit v zaslíbení Boží, našli v nich všechno, co potřebovali pro každou zkoušku, již budou muset podstoupit za svého pobytu v cizí zemi. Písmo svaté jim bylo průvodcem a oporou. PK 282.2

Jako vykladač významu soudů, jež začaly dopadat na Judu, vystupoval Jeremiáš jako skvělý obhájce spravedlnosti Boží a milostivých úmyslů Božích i v nejpřísnějších trestech. Prorok pracoval neúnavně. Ve snaze působt na všechny vrstvy společnosti rozšířil pole své činnosti do okolních oblastí Jeruzaléma a často navštěvoval různé části království. Ve svých svědectvích církvi se Jeremiáš stále dovolával učení a knihy zákona, jež byla tak vysoce ctěna vyzdvihována za Joziášovy vlády. Znovu zdůrazňoval, jak je důležité dodržovat smluvní vztah s milosrdnou a laskavou Bytostí, která z výšin Sinaje vyslovila přikázání Desatera. Jeremiášovo varování a jeho prosby se dostaly do všech částí království a každý měl možnost poznat, jaká je vůle Boží s národem. PK 283.1

Prorok vysvětloval, že náš nebeský Otec dopouští své soudy, aby “tomu porozuměli národové, že smrtelní jsou” Žalm 9,20. “Jestliže se mnou maní zacházeti budete, a nebudete mne chtíti poslouchati,” varoval Hospodin svůj lid, “tedy…i já maní s vámi zacházeti budu, rozptýlím vás mezi národy, a učiním, aby s dobytým mečem vás honili. I bude země vaše vyhubena, a města vaše zpustnou.” (3. Mojžíšova 26,21.28.33) PK 283.2

V té době, kdy se knížatům a lidu dostávalo poselství o nastávajícím soudu, trávil Joakim, jejich panovník, který jim měl být moudrým duchovním vůdcem především ve vyznání hříchů, v nápravě a konání dobrých skutků, všechen svůj čas v sobeckých radovánkách. “Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné,” osnoval; “a dům táflovaný cedrovím a malovaný barvou” vystavěl z peněz a práce, získaných podvodem a útiskem. PK 283.3

V prorokovi vzkypěl hněv a vnuknutím Ducha vynesl soud nad nevěrným vládcem. “Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou.” Pravil, “kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu…. Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu. Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mě to není známé? dí Hospodin. Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.” PK 283.4

“Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho? Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.” Jeremjáš 22,13-19. PK 284.1

Za několik let stihne Joakima tento strašný soud; nejprve však Hospodin ve své milosti oznámil zatvrzelému národu svůj záměr. Ve čtvrtém roce Joakimova panování “mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechněm obyvatelům Jeruzalémským,” a poukázal na to, že již více než dvacet let, “od třináctého léta Joziáše…až do tohoto dne”, (Jeremjáš 25,2.3) podává svědectví o tom, že Bůh je chce spasit, že však jeho poselství se setkávají jen s pohrdáním. A proto jim nyní Hospodin praví: PK 284.2

“Protož takto praví Hospodin zástupů: Proto že jste neuposlechli slov mých, Aj, já pošli, a pojmu všecky národy půlnoční, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a způsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou věčnou. Také způsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevěsty, hluk žernovu i světlo svíce. I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let.” Jeremjáš 25,8-11. PK 284.3

Ačkoli výnos soudu byl naprosto jasný, dovedli lidé, kteří jej vyslechli, sotva pochopit jeho strašný dosah. Aby na ně více zapůsobil, pokusil se Hospodin znázornit význam pronesených slov. Přikázal Jeremiášovi, aby přirovnal osud národa k pití z kalicha, naplněného vínem božského hněvu. Mezi prvními, kdo bude pít z tohoto kalicha bídy, bude “Jeruzalém i města země Judské, a králové jejich”. Ostatní budou pak pít z téhož poháru — “faraón král Egyptský, i služebníci jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho” (Jeremjáš 25,18.19) a mnoho dalších národů země — aby mohl být splněn úmysl Boží. PK 284.4

Aby bylo ještě lépe znázorněno, jak budou vypadat rychle se schylující soudy, dostal prorok příkaz, aby vzal “některé z starších lidu a z starších kněží,” šel “do údolí Benhinnom”, promluvil tam o odpadnutí Judy a rozbil na kusy “báni od hrnčíře hliněnou” a přitom jménem Hospodinovým, jehož je služebníkem, pravil: “Tak potluku lid tento i město toto, jako ten, kdož rozráží nádobu hrnčířskou, kteráž nemůže opravena býti více.” Jeremjáš 19,1.2.11. PK 285.1

Prorok učinil, jak mu bylo přikázáno. Pak se vrátil do města, stanul na nádvoří chrámu a pravil před vším lidem. “Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu na město toto i na všecka města jeho všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti němu; nebo zatvrdili šíji svou, aby neposlouchali slov mých.” Jeremjáš 19,15. PK 285.2

Prorokova slova, která měla vést k vyznání hříchu a k pokání, vzbudila místo toho hněv předních mužů a způsobila, že Jeremiáš byl zbaven svobody. Přesto, že byl jat a vsazen do vězení, hlásal prorok dále poselství nebes těm, kdož byli s ním. Jeho hlas nemohlo pronásledování umlčet. Slovo pravdy, pravil, “jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažují se zdržeti, avšak nemohou” Jeremjáš 20,9. PK 285.3

V té době přikázal Hospodin Jeremiášovi, aby sepsal poselství, jež posílal těm, po jejichž spáse jeho soucitné srdce stále touží. “Vezmi sobě knihu,” vyzval Hospodin svého služebníka, “a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobě proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechněm národům od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnů Joziášových, až do dne tohoto. Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich.” Jeremjáš 36,2.3. PK 285.4

Jeremiáš uposlechl příkazu, zavolal si na pomoc svého věrného přítele písaře Bárucha a nadiktoval mu “všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu” Jeremjáš 36,4. Tato slova, pečlivě napsaná na svitek pergamenu, byla vážným pokáráním za hřích, upozorněním, že stálé odpadnutí přinese jistý trest, a výzvou ke zřeknutí se všeho zla. PK 285.5

Když Báruch sepsal všechna slova, poslal ho Jeremiáš, který byl stále ve vězení, do chrámu, aby je přečetl lidem, kteří se tam shromáždili u příležitosti národního půstu, “léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, měsíce devátého.” “Možná,” pravil prorok, “že poníženě a pokorně modlíce se před Hospodinem navrátí se jeden každý z cesty své zlé; nebož jest veliký hněv a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto.” Jeremjáš 36,9.7. PK 286.1

Báruch uposlechl a přečetl svitek před vším lidem Judy. Pak pro něj poslala knížata, aby přečetl slova jim. Knížata jim naslouchala s velkým zájmem a přislíbila, že sdělí králi vše, co slyšela, radila však písaři, aby se skryl, neboť se obávala, že král zavrhne to svědectví a bude chtít usmrtit ty, kdo poselství připravili a doručili. PK 286.2

Když knížata řekla Joakimovi, co jim Báruch četl, přikázal král ihned, aby mu svitek přinesli a před ním jej přečetli. Jeden z králových pobočníků, jménem Juda, vzal svitek a začal číst slova kárání a varování. Bylo to v zimě a král se svými druhy, knížaty judskými, seděl u otevřeného ohniště. Když byla přečtena malá část rukopisu, uchopil král knihu, nelekaje se nebezpečí hrozícího jemu a jeho lidu, a v návalu hněvu “rozřezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až shořela všecka kniha ta” Jeremjáš 36,26. PK 286.3

Ani král, ani jeho knížata se neulekli, ani “neroztrhli svá roucha”. Některá z knížat však “přimlouvala se k králi, aby nepálil té knihy, ale neuposlechl jich”. Když zničil knihu, rozpálil se bezbožný král proti Jeremiášovi a Báruchovi a hned poslal, aby je jali; “ale skryl je Hospodin.” Jeremjáš 36,24-26. PK 286.4

Bůh chtěl ve své milosti varovat Judské pro jejich dobro, když upozornil vyznavače v chrámu, knížata a krále na písemné napomenutí, obsažené ve svitku psaném pod vnuknutím Ducha. “Možná,” pravil Bůh, “že uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich.” Jeremjáš 36,3. Bůh lituje člověka bojujícího v slepotě zvrácenosti, snaží se osvítit zatemnělé chápání tím, že posílá výtky a hrozby, aby ti, kdož jsou nejvíce povýšeni, pocítili svou nevědomost a želeli svých bludů. Snaží se pomoci samolibým, aby pocítili nespokojenost se svým marným snažením a začali hledat duchovní požehnání v úzkém spojení s nebesy. PK 286.5

Bůh nemá v úmyslu vysílat posly, kteří by potěšovali hříšníky a lichotili jim. Neposílá poselství míru, aby ukolébával neposvěcené ve víře, že jsou v bezpečí. Naopak. Bůh velice zatěžkává svědomí přestupníka a jitří jeho duši ostrými šípy přesvědčování. Služební andělé mu ukazují strašné soudy Boží, aby v něm prohloubili pocit bídy a povzbudili ho ke zvolání: “Co mám činiti, abych byl spasen?” Skutky 16,30. Avšak ruka, která se sklání do prachu, kárá hřích a zahanbuje pýchu a ctižádost, pozvedá zkroušeného kajícníka. A ten, jenž dopouští tresty, se s nejhlubším soucitem ptá: “Co cheš, abych ti učinil?” PK 287.1

Když člověk hřeší proti svatému a milostivému Bohu, nemůže učinit nic ušlechtilejšího, než se upřímně kát a vyznat své bludy v slzách a hořkosti duše. To od něho Bůh vyžaduje; Bůh přijímá jen zlomené srdce a kajícího ducha. Avšak král Joakim a jeho knížata odmítli ve své opovážlivosti a pýše pozvání Boha. Nedbali varování a nekáli se. Milostivá příležitost, která se jim nabízela ve chvíli, kdy pálili posvátný svitek, byla jejich poslední příležitostí. Bůh pravil, že jestliže tehdy odmítnou vyslechnout jeho hlas, postihne je strašnou odplatou. Nechtěli jej vyslechnout, a tak Bůh vynesl svůj konečný soud nad Judou a jeho hněv stihne zvlášť muže, který se tak pyšně pozvedl proti Všemohoucímu. PK 287.2

“Takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judskému: Nebude míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci. Nebo trestati budu na něm, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na ně, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim.” Jeremjáš 36,30.31. PK 287.3

Spálením svitku však věc neskončila. S psaným slovem se dalo snáze skoncovat než s káráním a výstrahami, jež obsahovalo, a s blížícím se trestem, který Bůh vynesl nad vzpurným Izraelem. Avšak i spálený svitek byl vyhotoven znovu. “Vezmi sobě zase knihu jinou,” přikázal Hospodin svému služebníku, “a napiš na ni všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnější, kterouž spálil Joakím král Judský.” Jeremjáš 36,28. Záznam proroctví o Judovi a Jeruzalémě byl proměněn v popel; slova však stále plála v srdci Jeremiášově “jako planoucí oheň” a prorok znovu vytvořil, co hněv člověka by rád zničil. PK 287.4

Jeremiáš vzal jinou knihu, podal ji Báruchovi, “kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakím král Judský ohněm. A ještě přidáno jest k těm slovům mnoho podobných.” Jeremjáš 36,32. Lidský hněv se pokusil překazit práci proroka Božího; avšak způsob, jímž se Joakim snažil omezit vliv služebníka Hospodinova, poskytl další příležitost k objasnění božských požadavků. PK 288.1

Duch odporu vůči kárání, který vedl k pronásledování a uvěznění Jeremiáše, se vyskytuje i dnes. Mnozí odmítají dbát opětovných výstrah a raději naslouchají falešným učitelům, kteří lichotí jejich marnivosti a přehlížejí jejich zlé konání. Takoví nenajdou v době nesnází bezpečné útočiště, nedočkají se pomoci z nebe. Vyvolení služebníci Boží mají s odvahou a trpělivostí čelit zkouškám a utrpení, jež jim lidé připravují tím, že je tupí, nedbají jich a nechápou je. Mají věrně pokračovat v konání díla, které jim Bůh svěřil, a mít stále na paměti, že staří proroci a Spasitel lidstva a jeho apoštolové také snášeli tupení a pronásledování pro Slovo. PK 288.2

Bylo Božím úmyslem, aby se Joakim řídil radami Jeremiášovými, a tak si dobyl přízně Nabuchodonozorovy a ušetřil si mnoho starostí. Mladičký král přísahal věrnost babylónskému vládci a kdyby byl zůstal věren svému slibu, býval by získal úctu pohanů, což by vytvořilo vzácnou příležitost k obrácení duší. PK 288.3

Král Judy však pohrdl neobyčejnými výsadami, jichž se mu dostalo, a svémocně kráčel vlastní cestou. Porušil čestné slovo, které dal babylónskému vládci, a vzbouřil se. Tím přivedl sebe a své království do velkých nesnází. Byli proti němu posláni “lotříci Kaldejští a lotříci Syrští, i lotříci Moáabští a lotříci synů Ammon” a nemohl zabránit tomu, aby země byla zaplavena těmito záškodníky. (viz 2. Královská 24,2. V několika málo letech skončil svou vládu v hanbě, zavržen nebem, nemilován svým národem a nenáviděn babylónskými vládci, jejich důvěru zklamal — a to vše jako důsledek osudné chyby, jíž se dopustil, když neplnil záměr Boží, zjevený ustanovaným poslem Božím. PK 288.4

Joachin (známý též jako Jekoniáš nebo Koniáš), syn Joakima, seděl na trůně jen tři měsíce a deset dní. Vzdal se kaldejským vojskům, která pro vzpouru judského vladaře znovu oblehla sužované město. Tehdy Nabuchodonozor “zavedl Joachima do Babylóna, a matku jeho i ženy královské i komorníky jeho, i silné muže země” v počtu několika tisíc, také “tesařů a kovářů tisíc”. S nimi odvezl král Babylóna “všecky poklady domu Hospodinova, a poklady domu královského” 2. Královská 24,15.16.13. PK 289.1

Království Judské, jehož moc byla zlomena, jež bylo oloupeno o svou sílu, a to v lidech i v majetku, smělo však mít nadále vlastní vládu. V jeho čelo postavil Nabuchodonozor Mataniáše, mladšího syna Joziášova, a změnil jeho jméno na Sedechiáš. PK 289.2