Život naplněný pokojem

“Zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili”

Jan Křtitel prožíval v Herodově vězení zklamání a znepokojení nad dílem Pána Ježíše. Poslal k němu dva ze svých učedníků s otázkou: “Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?” Matouš 11,3. ZNP 16.2

Spasitel na jejich otázku neodpověděl ihned. Když před ním stáli udiveni jeho mlčením, viděli, jak k němu přicházejí nemocní. Hlas Velkého lékaře pronikal ušima hluchých. Slovo a dotek jeho ruky otevíraly slepé oči, aby spatřily denní světlo, přírodní krásy, obličeje přátel a tvář Vykupitele. Jeho hlas pronikl k sluchu umírajících a ti vstali zdraví a silní. Posedlí uposlechli jeho slova, jejich šílenství je opustilo a začali velebit Spasitele. Chudí rolníci a nádeníci, kterými rabíni opovrhovali jako nečistými, se kolem něho shromažďovali a Pán Ježíš jim představil slova věčného života. ZNP 16.3

Uplynul den. Janovi učedníci všechno viděli a slyšeli. Nakonec je Pán Ježíš k sobě zavolal a přikázal jim, aby šli a vyprávěli Janovi, co viděli a slyšeli. Pak dodal: “Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.” Matouš 11,6. Učedníci poselství předali a Janovi to stačilo. ZNP 16.4

Jan si připomněl proroctví o Mesiáši: “Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, …potěšit všechny truchlící.” Izajáš 61,1.2. Slíbeným Mesiášem byl Ježíš z Nazaretu. Tím, že sloužil potřebám trpícího lidstva, dokázal své božství. Snížil se na úroveň člověka, a tím projevil svou slávu. ZNP 16.5

Kristovy činy dokazovaly nejen to, že je Mesiáš, ale ukázaly také, jak bude nastoleno jeho království. Pán seznámil Jana se stejnou pravdou jako kdysi Elijáše na poušti. “Před Hospodinem šel veliký a silný vítr, rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.” 1. Královská 19,11.12. Tak promluvil Bůh k prorokovi. Podobně měl své dílo konat Pán Ježíš. Neměl bořit trůny a rozvracet království. Neměl působit okázalostí a vnější nádherou. Měl lidi oslovit životem plným milosrdenství a sebeobětování. ZNP 16.6

Boží království neprovází vnější okázalost. Přichází nenápadným vlivem Božího slova, vnitřním působením Božího Ducha a společenstvím s Kristem. Největším projevem moci Božího království je lidská povaha, která odráží dokonalost Kristova charakteru. ZNP 16.7

Kristovi následovníci mají být světlem světa. Bůh jim však nepřikazuje, aby svítili vlastním světlem. Nechce, aby samolibě vystavovali na odiv svou dobrotu. Přeje si, aby se ztotožnili se zásadami nebes. Až se setkají s jinými lidmi, budou vyzařovat Boží světlo, které je v nich. Jejich neochvějná věrnost bude světlem pro okolí. ZNP 17.1

Pro pokrok Božího díla není rozhodující bohatství nebo vysoké postavení, nákladné vybavení, okázalá architektura a přepychový nábytek. Podstatné nejsou ani výkony, které vzbuzují obdiv lidí a lichotí ješitnosti. Okázalost, i když na světě vzbuzuje úctu, nemá v Božích očích cenu. Pán Bůh si více cení hodnot neviditelných a věčných než viditelných a časných. Viditelné a časné věci mají cenu, pokud nám přibližují neviditelné a věčné skutečnosti. Ani nejvybranější umělecká díla však nemůžeme srovnávat s krásou povahy, kterou v člověku vytváří Duch svatý. ZNP 17.2

Když Bůh dal světu svého Syna, dal lidstvu nepomíjející bohatství. Všechny poklady, které lidé od počátku světa nashromáždili, jsou v porovnání s ním ničím. Kristus přišel na tento svět, aby lidem představil velikost Boží lásky. To je Boží poklad, který můžeme prostřednictvím Krista získat, zjevovat a šířit. ZNP 17.3

Lidské úsilí je v Božím díle účinné natolik, nakolik je člověk oddaný Ježíši Kristu a nakolik Kristova milost proměnila jeho život. Svět má poznat, že jsme jiní, protože Bůh nám dal svou pečeť, protože v nás zjevuje svou vlastní povahu lásky. Vykupitel nám uděluje svou spravedlnost. ZNP 17.4

Bůh nevybírá lidi pro svou službu na základě bohatství, vzdělání nebo výřečnosti. Ptá se: “Jsou dost pokorní, aby se mnou nechali vést? Mohu jim svěřit své poselství? Budou mě správně představovat?” ZNP 17.5

Nakolik Bůh může člověka naplnit svým Duchem, natolik ho může použít ve svém díle. Přijme jen takovou službu, ve které se odrážejí rysy jeho charakteru. Kristovy následovníky má svět poznat podle toho, že ztělesňují Boží nesmrtelné zásady. ZNP 17.6