Život naplněný pokojem

Umění napomínat

Je vždy ponižující, vytýkáme-li někomu chyby. Nikdo by neměl zbytečným káráním ještě zhoršovat to, co se stalo. Dosud se nikdo výtkami nenapravil, ale mnozí jimi byli odrazeni a zatvrdili svá srdce. Něžné, laskavé, přátelské chování může zachránit bloudícího a přikrýt množství hříchů. ZNP 81.2

Apoštol Pavel pokládal za nutné vytknout nepravosti, přitom se však velice svědomitě snažil dát najevo, že je přítelem zbloudilých. Jak úzkostlivě jim vysvětloval, proč tak činí! Vyložil jim, jak ho bolí, že jim způsobuje bolest. Projevil důvěru a náklonnost k těm, kdo bojují o vítězství nad hříchem. ZNP 81.3

Řekl: “Psal jsem vám ve velké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami — ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.” 2. Korintským 2,4. “A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval… Nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání… Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně… Tím jsme se potěšili.” 2. Korintským 7,8-13. ZNP 81.4

“Mám radost, že se na vás mohu ve všem spolehnout.” 2. Korintským 7,16. “Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci…” Filipským 1,3-7. “Moji bratři, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.” Filipským 4,1. “Nyní jsme zase živi, když vy pevně stojíte v Pánu.” 1. Tesalonickým 3,8. ZNP 81.5

Pavel psal těmto bratrům jako “svatým v Kristu Ježíši”, avšak nepsal jim jako těm, kdo mají dokonalou povahu. Psal jim jako mužům a ženám, kteří bojují s pokušením a jimž hrozí, že podlehnou. Ukázal jim na “Boha pokoje, který vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše”. Ujistil je, že “pro krev stvrzující věčnou smlouvu… vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista”. Židům 13,20.21. ZNP 81.6

Uvědomuje-li si ten, kdo se dopustil chyby, svůj nedostatek, buďte opatrní, abyste nepošlapali jeho sebeúctu. Nezraňujte ho nezájmem nebo nedůvěrou. Neříkejte: “Dříve než ti začnu věřit, počkám, jestli ve svém předsevzetí vytrváš.” Právě tato nedůvěra často způsobí, že pokoušený klopýtne. ZNP 82.1

Měli bychom se snažit pochopit slabosti druhých. Víme toho málo o tom, jak v nitru trpí ti, kdo jsou spoutáni řetězy tmy a jimž se nedostává rozhodnosti a duchovní síly. Ten, koho trápí výčitky svědomí, je v nejžalostnějším stavu. Je jako omráčený, potácející se a klesající do prachu. Nevidí jasně. Mysl je zatemněna, neví, co má dělat. Mnoho takových lidí je okolím nepochopeno a nedoceněno, jsou plní problémů a úzkosti. Jsou jako ztracené zbloudilé ovce. Nenacházejí Boha, a přece tak silně touží po odpuštění a pokoji. ZNP 82.2

Nepronášejte prosím jediné slovo, které by mohlo bolest ještě více prohloubit. Člověku, který je unaven hříšným životem a neví si rady, kde najít lék, poukažte na laskavého Spasitele. Vezměte ho za ruku, pozvedněte ho, dodejte mu odvahu a naději. Pomozte mu, aby se chopil Spasitelovy ruky. ZNP 82.3