Život naplněný pokojem

Spaseni v naději

“Jsme spaseni v naději.” Římanům 8,24. Hříšníci se musejí dovědět, že pro ně není ještě pozdě, aby přijali odpuštění a stali se vyrovnanými lidmi. Kristus poctil člověka svou důvěrou, a tím mu ukázal, že si ho váží. I s těmi, kteří padli nejhlouběji, jedná s úctou. Kristu působilo stálou bolest, když se setkával s nepřátelstvím, zkažeností a nečistotou. Nikdy však na sobě nedal znát, že je tím překvapen nebo že ho to uráží. Ať se setkal s jakýmikoli zlozvyky, se sebesilnějšími předsudky nebo se sebezvrhlejšími vášněmi, jednal s lidmi s důstojností a soucitnou něžností. Máme-li jeho Ducha, budeme pohlížet na všechny lidi jako na své bratry, kteří prožívají podobná pokušení a zkoušky, často padají a snaží se opět povstat, bojují s malomyslností a nesnázemi a touží po lásce a pomoci. Pak s nimi budeme jednat tak, abychom je neodrazovali nebo neodsuzovali, nýbrž abychom v jejich srdcích probouzeli naději. Jestliže je takto povzbudíme, mohou pak s důvěrou říci: “Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin. Chci nést Hospodinův hrozný hněv, protože jsem proti němu hřešila, dokud on neurovná můj spor a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.” Micheáš 7,8.9. ZNP 80.3

Bůh “shlíží na všechny, kdo obývají zemi.
On utvořil srdce každého z nich.” Žalm 33,14.15. ZNP 80.4

Přikazuje nám, abychom ve styku s pokoušenými a zbloudilými měli na mysli radu: “Dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.” Galatským 6,1. Budeme-li si uvědomovat své vlastní slabosti, budeme mít pochopení pro slabosti druhých. ZNP 80.5

“Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal?” 1. Korintským 4,7. “Jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.” Matouš 23,8. “Proč tedy soudíš svého bratra? Proč zlehčuješ svého bratra? …Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.” Římanům 14,10.13. ZNP 81.1