Život naplněný pokojem

6. kapitola — Zachráněni, aby sloužili

Je ráno u Galilejského jezera. Ježíš a jeho učedníci připlouvají po bouřlivé noci strávené na jezeře ke břehu. Paprsky vycházejícího slunce hladí jezero a zemi, jako by jim přinášely požehnání a klid. Sotva však vystoupili na břeh, naskytla se jim podívaná ještě strašnější, než jakou skýtalo rozbouřené jezero. Z úkrytu mezi hrobkami se na ně vyřítili dva šílenci, jako by je chtěli roztrhat na kusy. Z obou mužů visí ještě zbytky řetězů, které zpřetrhali při svém útěku z vězení. Z jejich rozdrásané kůže vytékají praménky krve. Zpod dlouhých, rozcuchaných vlasů zlostně planou vytřeštěné oči. Z jejich tváří jako by byla dočista vymazána lidská podoba. Vypadají spíše jako divoká zvěř než jako lidé. ZNP 42.1

Učedníci a jejich druzi v hrůze prchají. Brzy však zjišťují, že Ježíš s nimi není. Vracejí se, aby se po něm podívali. Ježíš stojí tam, kde ho opustili. Ten, který utišil bouři, utkal se se satanem a porazil ho, neprchne před těmito démony. Když se muži, skřípajíce zuby a s pěnou u úst, k němu přiblížili, zvedl Ježíš ruku, která utišila rozbouřené vlny, a muži nemohou přijít blíž. Stojí před Ježíšem, zuří, ale jsou bezmocní. ZNP 42.2

S mocí přikazuje Ježíš nečistým duchům, aby z nich vyšli. Nešťastníci si uvědomují, že blízko nich je ten, jenž je může vysvobodit od zlých duchů, kteří je trápí. Padají ke Spasitelovým nohám, aby prosili o jeho milost. Když však otevřou ústa, mluví z nich démoni a volají: “Co je ti po nás, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit?” Matouš 8,29. ZNP 42.3

Zlí duchové jsou nuceni opustit své oběti a s posedlými se stává obdivuhodná změna. Do jejich myslí proniká světlo. Jejich oči září rozumností. Tváře, tak dlouho znetvořované k obrazu satana, náhle dostávají mírný výraz. Zkrvavené paže se uklidňují a muži pozdvihují své hlasy a chválí Boha. ZNP 42.4

Mezitím démoni, vyhnaní ze svých příbytků v lidech, vstoupili do vepřů a hnali je do zkázy. Pasáci utekli, aby to rozhlásili. Zakrátko přišli všichni obyvatelé kraje, aby viděli Ježíše. Ti dva posedlí byli až doposud postrachem celé krajiny. Nyní spatřili oba muže už oděné a vyrovnané, jak sedí u Ježíšových nohou, naslouchají jeho slovům a chválí jméno toho, který je uzdravil. Avšak lidé, kteří viděli tuto pozoruhodnou změnu, se neradovali. Zdálo se jim, že ztráta vepřů je závažnější než vysvobození těchto satanových zajatců. Shromáždili se kolem Ježíše a úpěnlivě ho prosili, aby od nich odešel. Ježíš jim vyhověl. Vstoupil hned do člunu a odplul na protější břeh. ZNP 42.5

Zcela jiné pocity měli uzdravení šílenci. Chtěli být stále ve společnosti svého Vysvoboditele. V jeho přítomnosti se cítili bezpeční před démony, kteří je trápili a připravili je o životní sílu. Když se Ježíš chystal vstoupit do člunu, přimkli se k němu, poklekli před ním a prosili ho, aby směli zůstat v jeho blízkosti a naslouchat jeho slovům. Ježíš jim však přikázal, aby šli domů a vyprávěli, co úžasného pro ně Pán udělal. ZNP 43.1

Jejich úkolem bylo jít do domů pohanů a vyprávět o požehnání, jehož se jim dostalo od Ježíše. Bylo pro ně těžké odloučit se od Spasitele. Čekají je velké těžkosti, až se setkají se svými pohanskými krajany. Navíc se zdá, že dlouhé odloučení od společenství lidí je připravilo o vhodné vlastnosti, aby mohli konat toto dílo. Jakmile jim však Ježíš ukázal, že je to jejich povinnost, byli připraveni uposlechnout. ZNP 43.2

Vyprávěli o Ježíši nejen ve svých rodinách a svým sousedům, nýbrž prošli celým Desetiměstím a všude hlásali jeho moc zachraňovat a líčili, jak je vysvobodil od démonů. ZNP 43.3

Ačkoliv obyvatelé Gadary Ježíše nepřijali, neponechal je Kristus ve tmě, kterou si zvolili. Ve chvíli, kdy ho přišli prosit, aby od nich odešel, neslyšeli ještě jeho poselství. Nevěděli nic o tom, co zavrhují. Proto jim Ježíš poslal světlo, a to prostřednictvím lidí, které neodmítnou vyslechnout. ZNP 43.4

Tím, že zahubil vepře, snažil se satan odvrátit lidi od Spasitele a zabránit tomu, aby se v této oblasti hlásalo evangelium. Avšak právě tato událost vzrušila zemi víc než cokoli jiného a obrátila pozornost obyvatel ke Kristu. Ačkoli Spasitel sám odešel, zůstali tu jako svědkové jeho moci muži, které uzdravil. Ti, kdo dříve byli nástroji knížete tmy, stali se prostředníky šíření světla, posly Božího Syna. Když se Ježíš po čase do Desetiměstí vrátil, hrnuly se k němu celé zástupy a během tří dnů slyšely poselství spásy tisíce lidí z celého okolí. ZNP 43.5

Dva uzdravení šílenci byli prvními misionáři, které Kristus poslal učit do oblasti Desetiměstí. Jen krátkou dobu poslouchali tito muži jeho slova. Neslyšeli jediné jeho kázání. Nemohli učit lidi tak, jako je vyučovali učedníci, kteří byli denně s Kristem. Mohli však vyprávět o tom, co věděli, co sami viděli a slyšeli a co sami pocítili ze Spasitelovy moci. To může dělat každý, jehož srdce se dotkla Boží milost. Po takových svědcích volá náš Pán a pro nedostatek takových lidí hyne svět. ZNP 43.6

Evangelium nemá být hlásáno jako mrtvá teorie, nýbrž jako živá moc, která mění život. Bůh chce, aby jeho služebníci vydávali svědectví o tom, že jeho milostí mohou lidé získat povahu podobnou Kristově povaze a mohou se těšit ujištěním o jeho velké lásce. Chce, abychom vydávali svědectví o tom, že nebude spokojen, dokud se všem, kdo přijmou spásu, znovu nedostane jejich mimořádných výsad a nestanou se jeho syny a dcerami. ZNP 44.1

Přijímá ochotně i ty, jejichž jednání ho uráží nejvíce. Činí-li pokání, dává jim svého Ducha a posílá je mezi nevěřící, aby tam hlásali jeho milost. Ti, kdo se stali satanovými nástroji, jsou Kristovou mocí proměňováni v posly spravedlnosti a jsou vysíláni, aby rozhlašovali, jak velké věci pro ně Pán vykonal a jak je miluje. ZNP 44.2