Život naplněný pokojem

Pohnutky služby

Kristus nesloužil polovičatě. Neměřil své dílo počtem hodin. Věnoval práci pro blaho lidstva svůj čas, srdce, schopnosti a sílu. Ve dne pracoval do úpadu a za dlouhých nocí prosil o milost a vytrvalost, aby mohl vykonat ještě větší dílo. V pláči a slzách vysílal své modlitby k nebesům. Prosil, aby byla posílena jeho lidská přirozenost, aby byl pevný a mohl čelit lstivému nepříteli ve všem jeho klamném díle, aby získal sílu a mohl splnit své poslání a povznést lidstvo. Svým spolupracovníkům říká: “Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.” Jan 13,15. ZNP 271.3

Pavel napsal: “Vždyť nás má ve své moci láska Kristova.” 2. Korintským 5,14. Ona byla živým principem Pavlova jednání, jeho hybnou silou. Jestliže někdy na cestě povinnosti na okamžik ochabla jeho horlivost, stačil jediný pohled na kříž, aby znovu soustředil svou mysl a pokračoval v cestě sebezapření. V práci pro své bratry se opíral o projev věčné lásky, která našla svůj výraz v Kristově oběti s její podmanivou tvůrčí silou. ZNP 271.4

Jak vážně a dojemně znějí jeho slova: “Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.” 2. Korintským 8,9. Znáte výšku, kterou opustil, a hloubku pokoření, do níž sestoupil. Nastoupil cestu oběti a neuchýlil se z ní, dokud neobětoval svůj život. Nebylo pro něj odpočinku mezi nebeským trůnem a křížem. Jeho láska k člověku ho vedla k tomu, že ochotně snášel všechny urážky a všechno hanobení. ZNP 271.5

Pavel nás napomíná: “Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.” Vyzývá nás, abychom měli takové smýšlení, jaké bylo v Ježíši Kristu, který “způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.” Filipským 2,4-8. ZNP 271.6

Pavel velice toužil po tom, aby každý člověk viděl a uvědomil si Kristovo ponížení. Byl přesvědčen, že přivede-li lidi k tomu, aby se zamysleli nad úžasnou obětí, kterou přinesl Majestát nebes, že z jejich srdcí zmizí sobectví. Apoštol líčí Kristovu oběť bod za bodem, abychom mohli alespoň trochu pochopit Spasitelovo obdivuhodné sestoupení k hříšníkům. ZNP 271.7

Nejprve uvádí, jaké postavení zaujímal Kristus v nebi u svého Otce. Potom ho ukazuje, jak odložil svou slávu, dobrovolně se podřídil skromným podmínkám života člověka, přijal úlohu služebníka, stal se poslušným až k smrti, a to smrti nejpotupnější, nejstrašnější a nejmučivější — smrti na kříži. Můžeme přemýšlet o tomto podivuhodném projevu Boží lásky bez vděčnosti a lásky, aniž si hluboce uvědomujeme, že nepatříme sobě? Takovému Mistru nelze sloužit s nechutí a ze sobeckých pohnutek. ZNP 272.1

Petr píše: “Víte přece, že jste nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem.” 1. Petrův 1,18. Kdyby zlato a stříbro stačilo k tomu, aby se za ně dalo koupit spasení člověka, jak snadno by to mohl dokázat ten, který říká: “Mé je stříbro, mé je zlato.” Ageus 2,8. Hříšník však může být vykoupen jen drahocennou krví Božího Syna. Ti, kdo nedokážou ocenit tuto obdivuhodnou oběť a odmítnou Kristovu službu, zahynou ve svém sobectví. ZNP 272.2