Život naplněný pokojem

Široký základ

Nejvyšší ze všech věd je věda o spasení člověka. Největším úkolem, o jehož splnění může člověk usilovat, je dílo zachraňování lidí z hříchu k svatosti. K zdárnému výsledku takového díla musí být položen dobrý základ. Dětem se musí dostat důkladné výchovy, která od rodičů a učitelů vyžaduje takové přemýšlení a úsilí, jaké není třeba vynaložit při pouhém osvojování si teoretických poznatků vědy. Je k tomu zapotřebí něčeho více než vzdělávání rozumu. Výchova není úplná, nevychovává-li se současně tělo, mysl a srdce. Charakter musí být náležitě usměrňován, aby se mohl co nejplněji a nejlépe rozvinout. Je třeba, aby se rozvíjely a řádně cvičily všechny duševní a tělesné schopnosti. Je naší povinností pěstovat a cvičit všechny síly, které z nás učiní výkonnější pracovníky pro Boha. ZNP 211.1

Pravá výchova zahrnuje celou bytost. Učí, jak nejlépe využívat své schopnosti. Umožňuje nám co nejlépe využít mozek, kosti, svaly, tělo, rozum a srdce. Schopnosti mysli jako nejvyšší síly mají ovládat tělo. Přirozené chutě a vášně se mají podřídit svědomí a duchovnímu cítění. Kristus je hlavou lidstva. Jeho záměrem je vést nás v Boží službě na vznešené a krásné cesty čistoty. Podivuhodným působením Kristovy milosti se v něm máme stát úplnými. ZNP 211.2

Ježíš byl vychováván v rodině. Jeho matka byla jeho prvním lidským učitelem. Z jejích úst a ze svitků proroků poznával nebeské věci. Žil ve venkovské rodině a věrně a s radostí nesl svůj díl břemen domácnosti. Ten, který je velitelem nebes, byl ochotným sluhou a milujícím a poslušným synem. Vyučil se řemeslu a pak svýma vlastníma rukama pracoval v Josefově tesařské dílně. V pracovním oděvu prostého řemeslníka chodil ulicemi městečka, když šel za svou prací nebo se z ní vracel. ZNP 211.3

Lidé oné doby posuzovali hodnotu věcí podle vnějšku. Když náboženství ztratilo na síle, získalo na okázalosti. Tehdejší vychovatelé se snažili vyvolat respekt přepychem a hojností. Kristův život byl s tím vším v příkrém rozporu. Svým životem ukazoval na bezcennost těch věcí, které lidé pokládali za nejpodstatnější pro život. Kristus nechodil do škol své doby, které vyzdvihovaly věci malicherné a snižovaly věci velké. Své vzdělání získal ze zdrojů, které ustanovilo nebe, z užitečné práce, ze studia Písma, z přírody a z životních zkušeností. To jsou Boží učebnice plné poučení pro všechny, kteří k nim přistupují s ochotnýma rukama, otevřenýma očima a chápajícím srdcem. ZNP 211.4

“Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.” Lukáš 2,40. ZNP 211.5

Takto připraven zahájil Kristus své poslání, přičemž v každém okamžiku svého styku s lidmi měl na ně blahodárný vliv. Působil na ně silou vedoucí k jejich proměně. To svět ještě nezažil. ZNP 211.6