Život naplněný pokojem

Výchova ke službě

Rodiče a učitelé, kteří jsou křesťany, by měli mít tento cíl stále před očima. Nevíme, v jakém zařazení budou naše děti sloužit. Možná stráví svůj život v rodinném kruhu. Možná se budou věnovat nějakému celoživotnímu povolání nebo půjdou jako učitelé evangelia do dalekých zemí. Všichni jsou však stejně povoláni k tomu, aby byli Božími posly a laskavě sloužili světu. ZNP 209.2

Bůh miluje děti a mladé lidi. Mají vlohy, svěží energii, odvahu a rychle chápou. Bůh chce, aby žili v souladu s jeho záměrem. Měli by dostat výchovu, která by jim pomohla postavit se po bok Kristu v nesobecké službě. ZNP 209.3

Kristus řekl o svých prvních učednících: “Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa,” (Jan 17,18) aby byli Božími představiteli, aby zjevovali jeho ducha, ukazovali jeho povahu a konali jeho dílo. Tento Kristův výrok se vztahuje na všechny jeho děti až do konce času. ZNP 209.4

Naše děti stojí jakoby na křižovatce cest. Na každém kroku je láká svět k sobectví a k požitkářství a odvádí je od cesty určené pro ty, které Bůh vykoupil. Zda bude jejich život požehnáním, nebo utrpením, to závisí na tom, kterou cestu zvolí. Mladí překypují silou. Dychtí vyzkoušet své schopnosti a musí najít příležitost, aby někde uplatnili přemíru své energie. Jejich aktivita se uplatní ve prospěch dobra, nebo zla. ZNP 209.5

Boží slovo nepotlačuje aktivitu, nýbrž řídí ji správným směrem. Bůh nenabádá mládež, aby byla méně ctižádostivá. Povahové rysy, jako neodolatelná touha po nějakém vyšším dobru, nezkrotná vůle, snaživá píle a neutuchající vytrvalost, které dělají člověka opravdu úspěšným a váženým mezi lidmi, nemají být potlačovány. Boží milostí mají být usměrňovány k dosažení lepších cílů, než jsou pouhé sobecké a světské zájmy, tak jako jsou nebesa vyšší než země. ZNP 209.6

Na nás jako na rodičích a křesťanech spočívá úkol dát našim dětem správný směr. Máme je pečlivě, moudře a laskavě vést na cestu křesťanské služby. Učinili jsme s Bohem svatou smlouvu, že své děti povedeme k jeho službě. Naší základní povinností je obklopit je takovými vlivy, aby si zvolily život služby. Dejme jim k tomu potřebný výcvik. ZNP 210.1

“Bůh tak miloval…, že dal.” Dal “svého jediného Syna”, abychom nezahynuli, ale měli věčný život (Jan 3,16). “Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás.” Efezským 5,2. Milujeme-li, budeme dávat. “Ne aby si dal sloužit, ale aby sloužil.” Matouš 20,28. To je poučení, které si máme osvojit a které máme předávat. ZNP 210.2

Vštěpujte mladým lidem, že nepatří sobě. Náležejí Kristu. Jsou vykoupeni jeho krví, má na ně právo pro svou lásku. Žijí proto, že je svou mocí udržuje při životě. Jejich čas, síla a schopnosti patří Kristu a pro něho je mají rozvíjet, cvičit a používat. ZNP 210.3

Lidská rodina, stvořená k Božímu obrazu, je hned po andělech nejušlechtilejší ze všeho jeho stvoření. Bůh chce, aby se stala vším, čím jí Bůh umožňuje se stát, a aby co nejlépe naložila se silami, které jí dal. ZNP 210.4

Život je tajemný a svatý. Je projevem samého Boha, zdroje všeho života. Nabízí vzácné možnosti a měli bychom je co nejlépe využít. Promarníme-li je, jsou navždy ztraceny. ZNP 210.5

Bůh před nás staví věčnost s jejími slavnými skutečnostmi a poodhaluje nám podstatu nesmrtelných, nepomíjejících věcí. Sděluje cennou pravdu, že můžeme jít vpřed po bezpečné a jisté cestě za cílem, který stojí za to, abychom pro něj vynaložili všechny své schopnosti. ZNP 210.6

Bůh nahlédne do nepatrného semínka, které sám stvořil, a vidí v něm dosud nerozvinutou krásnou květinu, keř nebo mohutný, rozložitý strom. Tak vidí Bůh možnosti, které jsou v každé lidské bytosti. Jsme zde, abychom splnili záměr. Bůh nám představuje svůj plán pro náš život a přeje si, abychom dosáhli nejvyššího možného stupně rozvoje. ZNP 210.7

Bůh chce, abychom ustavičně rostli ve svatosti, štěstí a užitečnosti. Všichni lidé mají schopnosti a musí se naučit pokládat je za svaté věno, vidět v nich Boží dary a správně je používat. Bůh chce, aby mladí lidé pěstovali všechny síly své osobnosti a aby činně využívali všechny své schopnosti. Chce, aby užívali všeho, co je v tomto životě prospěšné a hodnotné, aby byli dobří a konali dobro a zakládali si nebeský poklad pro budoucí život. ZNP 210.8

Jejich ctižádostí by mělo být vynikat ve všem, co je nesobecké, krásné a ušlechtilé. Měli by vzhlížet ke Kristu jako ke vzoru, kterému by se měli přibližovat. Měli by v sobě mít čistou ctižádost, kterou Kristus zjevil ve svém životě. Měli by toužit po tom, aby učinili život na světě lepším. To je úkol, k němuž jsou povoláni. ZNP 210.9