Rady pro církev

Danielův příklad

Život proroka Daniela je názornou ukázkou toho, co je to posvěcený charakter. Poučit se z něj mohou všichni, zejména pak mladí. Striktní plnění Božích požadavků má blahodárný vliv na tělesné i duševní zdraví. Chceme-li dosáhnout vysoké morální a intelektuální úrovně, musíme hledat moudrost a sílu u Boha a usilovat o střídmost ve všech oblastech života. (The Sanctified Life, s. 23) Čím bylo Danielovo chování bezúhonnější, tím větší byla nenávist jeho nepřátel. Zmocňovalo se jich šílenství, protože nedokázali najít žádnou vadu charakteru ani nedostatky v plnění jeho povinností, na jejichž základě by si na něj mohli stěžovat. “Proto si ti muži řekli: ‘Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha.’” Daniel 6,6. RPC 50.2

Všichni křesťané se z toho mohou poučit! Den za dnem se na Daniela upínaly nevraživé pohledy závistivců, jejichž pozornost byla vyostřena nenávistí; nenašli však jediné slovo či skutek, které by na jeho život vrhaly špatné světlo. Přesto neupozorňoval na své posvěcení. Místo toho dělal něco nesrovnatelně lepšího — vedl posvěcený život naplněný vírou. RPC 50.3

Král vydal nařízení. Daniel moc dobře věděl, že jeho nepřátelé usilují o jeho zničení. Své každodenní rituály však kvůli tomu nemínil změnit. V tichosti si plnil své obvyklé povinnosti a v čase modlitby odcházel do svého pokoje, poklekal k oknu obrácenému k Jeruzalému a na kolenou předkládal své prosby Bohu. Svým jednáním jasně ukázal, že žádná světská moc nemá právo zasahovat mezi něj a Boha a říkat mu, ke komu se může a ke komu se nesmí modlit. Byl to muž pevných zásad, který dnešnímu světu slouží jako úctyhodný příklad křesťanské odvahy a věrnosti. Otevírá Bohu srdce, přestože ví, že jej za jeho oddanost čeká smrt. RPC 50.4

“Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a vhodili ho do jámy, v níž byli lvi. Danielovi řekl: ‘Kéž tě tvůj Bůh, kterého stále uctíváš, vysvobodí.’” Daniel 6,16. RPC 50.5

Brzy ráno přispěchal k jámě se lvy a zakřičel: “Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachránit před lvy?” (v. 20) Na to mu prorok ihned odpověděl: “‘Králi, navěky buď živ! Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. RPC 50.6

Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil.’ Král tím byl velice potěšen a poručil, aby Daniela vytáhli z jámy. Daniel byl tedy z jámy vytažen a nebyla na něm shledána žádná úhona, protože věřil ve svého Boha.” (v. 22.23) Služebník Boží byl zachráněn a past, kterou na něj jeho nepřátelé nastražili, aby jej zničili, se stala jejich vlastní záhubou. Na králův příkaz je vhodili do lví jámy, kde je okamžitě rozsápaly hladové šelmy. RPC 51.1

V čase, kdy se údobí sedmdesáti let, po které měl být Izrael v zajetí, blížilo ke svému závěru, se Daniel intenzivně zabýval Jeremjášovým proroctvím. RPC 51.2

Daniel se před Bohem neodvolával na svou věrnost. Místo toho, aby zdůrazňoval svou čistotu a svatost, tento úctyhodný prorok se pokorně ztotožnil s hříšným Izraelem. Moudrost, kterou mu Bůh udělil, převyšovala moudrost největších učenců světa tak, jako intenzita slunečního světla mnohonásobně převyšuje intenzitu světla mdlé hvězdy. S hlubokou pokorou, rozervaným srdcem a slzami v očích prosil za sebe a za svůj lid. Odkryl Bohu svou duši a vyznal, že v porovnání s Božím majestátem je zcela bezvýznamný. RPC 51.3

Když se Daniel pořád ještě modlil, sestoupil z nebe anděl Gabriel, aby mu oznámil, že jeho prosby byly v nebi přijaty a vyslyšeny. Mocný anděl měl za úkol předat mu poznání — odhalit mu tajemství budoucnosti. Zatímco se tedy upřímně snažil poznat a pochopit pravdu, ocitl se v přítomnosti vyslance nebes. RPC 51.4

Odpověď na Danielovu prosbu obsahovala nejen světlo a pravdu, které Daniel a jeho lid nejvíce potřebovali, ale také vidění o významných událostech budoucnosti, dokonce i o příchodu Spasitele světa. Ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou posvěceni, a přitom nejeví zájem o studium Bible ani Boha na modlitbách neprosí, aby jim pomohl Bibli porozumět, vůbec nevědí, co to skutečné posvěcení je. RPC 51.5

Daniel rozmlouval s Bohem. Nebe se před ním otevíralo. Těchto výsad se mu dostalo proto, že byl pokorný a upřímně hledal. Všichni, kdo z celého srdce věří Božímu slovu, chtějí ze všech sil poznat Boží vůli. Bůh je původcem pravdy. Osvěcuje zatemněnou mysl a dává lidem schopnost porozumět zjevené pravdě. RPC 51.6

Pravdy zjevované Spasitelem světa jsou určeny těm, kdo je hledají jako skrytý poklad. Daniel byl starý muž. Přestože svůj život prožil obklopen krásami královského dvora a jeho mysl se neustále zabývala záležitostmi nejmocnější říše světa, dokázal se od toho všeho oprostit, když toužil Bohu vypovědět, co jej trápí, a chtěl poznat jeho záměry. A díky jeho úpěnlivému naléhání bylo z nebe sesláno světlo pro ty, kdo budou žít v posledních dnech. RPC 51.7

Daniel byl oddaný služebník Nejvyššího. Jeho dlouhý život byl plný vznešených činů, které vykonal ve službě pro svého Pána. Jeho čistotu, charakter a nezlomnou věrnost můžeme získat, jen když budeme stejně jako on pokorní a kajícní. Znovu opakuji: Danielův život je příkladem pravé zbožnosti. (The Sanctified Life, s. 43-52) RPC 51.8