Rady pro církev

Spolupráce

Při zakládání institucí v nových oblastech je často nutné svěřit odpovědnost lidem, kteří nejsou dobře obeznámeni s Božím dílem. Tito lidé jsou ve velké nevýhodě, a pokud oni a jejich spolupracovníci nebudou mít nesobecký postoj k Božímu dílu, vytvoří se uvnitř instituce takové podmínky, které budou bránit jeho rozmachu. RPC 44.4

Mnozí se domnívají, že určité práci rozumějí jen oni a že jim nikdo nemůže radit. Takoví jedinci si často neuvědomují, že se daná práce dá vykonávat mnohem efektivnějším způsobem. Když jim to však někdo naznačí, jsou dotčeni a mají ještě větší sklon řídit se jen vlastními názory. Jiní zase nejsou ochotni sdílet své zkušenosti s druhými. A nezkušení zase nechtějí, aby vyšla najevo jejich neznalost. Dělají raději chyby, plýtvají časem a finančními prostředky, než aby dali stranou svou pýchu a někoho požádali o pomoc. RPC 44.5

Není těžké odhadnout, co je příčinou těchto problémů. Pracovníci se pokládají za nezávislá vlákna, místo aby se spojili a vytvořili krásný vzor. RPC 44.6

Tyto věci rmoutí Ducha svatého. Bůh si přeje, abychom se učili jeden od druhého. Neposvěcená nezávislost má za následek, že s námi Bůh nemůže spolupracovat. Z toho má satan samozřejmě velikou radost. RPC 44.7

Bůh každého vyzkouší, jestli pracuje na rozvoji Boží instituce, nebo sleduje své vlastní zájmy. RPC 44.8

Pýcha a domýšlivost jsou velmi vážné a téměř nevyléčitelné hříchy. Brání veškerému růstu. Je-li člověk přesvědčený o tom, že je dokonalý a nic nepotřebuje, a přitom má vážné charakterové vady, jen stěží se může duchovně rozvíjet. “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.” Matouš 9,12. Jak se může někdo zlepšit, když si myslí, že jeho chování je v naprostém pořádku? RPC 44.9

Jen opravdově odevzdaný křesťan může být skutečně ctnostným člověkem. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 197-200) RPC 44.10