Rady pro církev

Sobota a světská zábava

Je velmi troufalé, když smrtelník dělá s Všemohoucím kompromisy jen proto, aby se mohl starat o své malicherné, pomíjivé zájmy. Když občas využíváme sobotu k vyřizování světských záležitostí, je to stejné, jako bychom ji úplně zavrhli; tím totiž ukazujeme, že dodržování Božích přikázání závisí na naší libovůli. Bůh na Sinaji zaburácel: “Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.” 2. Mojžíšova 20,5. Pro toho, kdo prohlásil, že bude stíhat vinu otců na synech do třetího pokolení těch, kteří ho nenávidí, ale prokazovat milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří ho milují a zachovávají jeho přikázání, nejsou polovičatá poslušnost či roztříštěné zájmy přijatelné. Je velmi špatné, když člověk okrade svého souseda. Je to odsouzeníhodné jednání. Přesto mnozí z těch, kteří odsuzují okrádání bližních, velmi často okrádají svého nebeského Otce o čas, který on požehnal a oddělil ke zvláštnímu účelu. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 249,250) RPC 229.2

Je třeba střežit svá slova i myšlenky. Když se člověk v sobotu baví o pracovních záležitostech a dělá plány, je to v Božích očích stejné, jako kdyby pracoval. Nechceme-li porušovat svatost sobotního dne, nesmíme dovolit ani své mysli, aby se zabývala světskými věcmi. (Testimony Treasures, sv. 2, s. 185) RPC 229.3

Bůh promluvil a chce, aby jej člověk poslouchal. Nepřeje si, abychom se jeho slovem řídili jen tehdy, když nám to přinese výhody. Pán života a věčné slávy se také neohlížel na to, jaký mu to přinese užitek, když opustí své výsostné postavení, stane se mužem bolesti, nechá se tupit a podstoupí smrt, aby ochránil člověka před důsledky jeho neposlušnosti. Ježíš zemřel ne proto, aby člověka zachránil v jeho hříších, ale od jeho hříchů. Člověk má opustit svou hříšnou cestu, následovat Kristův příklad, vzít na sebe svůj kříž, jít za ním, zapřít sám sebe a poslouchat Boha za každou cenu. RPC 229.4

Okolnosti, v nichž se člověk nachází, nikoho neopravňují k tomu, aby si v sobotu zajišťoval prací živobytí. Kdyby Bůh ospravedlnil jednoho, mohl by ospravedlnit všechny. Proč by nemohl bratr L., který je velmi chudý, pracovat v sobotu, aby si vydělal na živobytí, když by to prospělo celé jeho rodině? Proč by nemohli ostatní bratři, nebo my všichni, zachovávat sobotu jen tehdy, když se nám to bude hodit? Odpověď na tuto otázku zaznívá ze Sinaje: “Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je dnem odpočinutí Hospodina, tvého Boha.” 2. Mojžíšova 20,9.10. RPC 229.5

Tvůj věk tě neopravňuje k tomu, abys porušoval Boží přikázání. Abraham v pokročilém věku podstoupil tvrdou zkoušku. Boží slova se tomuto těžce zkoušenému starci zdála být hrozná a nesplnitelná. Přesto nikdy nezapochyboval o tom, že jsou spravedlivá, a bez váhání je uposlechl. Mohl se vymlouvat, že je příliš starý a slabý a že není schopen obětovat syna, který je radostí jeho života. Mohl Pánu připomenout, že jeho příkaz je v rozporu se zaslíbením, které mu v souvislosti s jeho synem dal. Abraham však nic nenamítal ani se nevzpouzel. Neochvějně důvěřoval Bohu. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 250-253) RPC 229.6

Ježíšovi služebníci by měli napomínat ty, kdo zapomínají zachovávat sobotu. Jejich povinností je laskavě a vážně usměrňovat ty, kdo v sobotu hovoří o světských věcech a přitom tvrdí, že zachovávají sobotu. Měli by je povzbuzovat k tomu, aby se ve svatý den chovali zbožně. RPC 230.1

Nikdo by si neměl myslet, že může sobotu trávit v nečinnosti. Bohu se nelíbí, když věřící většinu soboty prospí. Urážejí tím Stvořitele a svým jednáním dávají najevo, že si šesti pracovních dní cení natolik, že během nich nemohou odpočívat. Musejí vydělávat peníze, a to i za cenu, že se ochudí o spánek; ten pak dohánějí ve svatý den. Své jednání si často omlouvají slovy: “Sobota je dnem odpočinku. Přece se neochudím o odpočinek tím, že půjdu do shromáždění.” Takoví lidé sobotu netráví správným způsobem. V tento den by se více než kdy jindy měli snažit vést svou rodinu k zachovávání zákona a vodit ji do shromáždění. Svou energii a čas by měli věnovat duchovním cvičením, aby je božskývliv, jímž je sobota prostoupena, provázel po celý týden. Žádný jiný den není tak vhodný k rozjímání jako sobota. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 704) RPC 230.2

Kdyby lidé nepřestali zachovávat sobotu, nebyli by na světě bezvěrci a modláři. Sobota, která byla ustanovena v ráji, je stará jako lidstvo samo. Od stvoření světa ji zachovávali všichni patriarchové. Během pobytu v Egyptě byli izraelité Egypťany nuceni, aby přikázání RPC 230.3

o sobotě přestupovali, a proto do velké míry ztratili povědomí o její svatosti. V zákoně, který byl vyhlášen na Sinaji, začíná čtvrté přikázání těmito slovy: “Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý… V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Poroto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.” 2. Mojžíšova 20,8.11. Je to jasný doklad o tom, že sobota nebyla ustanovena až po vyjití z Egypta, nýbrž při stvoření. Avšak satan, který chce, aby lidstvo na Boha zapomnělo, se snaží zničit tento významný památník. Pokud člověk zapomene na svého Stvořitele, nebude schopen čelit silám zla a satan jej bude mít plně ve své moci. (Patriarchs and Prophets, s. 336) RPC 230.4