Rady pro církev

Školní docházka v sobotu

Ten, kdo zachovává čtvrté přikázání, zjistí, že jej od světa odděluje silná dělící čára. Sobota je znamení. Není to lidský požadavek, nýbrž Boží zkouška. Zachováváním čtvrtého přikázání se budou v budoucnu odlišovat ti, kdo důvěřují a slouží Bohu, od těch, kdo mu důvěřovat odmítají. Tento bod bude předmětem posledního velkého sporu mezi pravdou a bludem. RPC 228.2

Někteří naši lidé posílají své děti v sobotu do školy. Nikdo jim to sice přímo nepřikazuje, ale vedení školy namítalo, že jejich děti nepřijme, pokud do školy nebudou docházet šest dní v týdnu. V některých z těchto škol se žáci nejenom vzdělávají, ale také jsou vedeni k tomu, aby pracovali. A do těchto zařízení posílají své děti ti, kdo o sobě prohlašují, že zachovávají sobotu. Někteří z nich se snaží omluvit své jednání citací Kristových slov o tom, že v sobotu je možné dělat dobro. Takto by si ale člověk mohl nakonec omluvit i to, že chodí v sobotu do práce, protože musí zajistit dětem obživu. A také by mohl říct, že nikde není přesně uvedeno, co člověk v sobotu může a nesmí dělat. RPC 228.3

Naši bratři nemohou počítat s tím, že je Bůh na jejich straně, když své děti v sobotu posílají tam, kde nemohou zachovávat čtvrté přikázání. Musí se pokusit udělat s vedením školy dohodu, na jejímž základě by děti sedmý den mohly zůstat doma. Pokud to nebude možné, pak je jejich povinností držet se za každou cenu Božích přikázání. RPC 228.4

Někteří tvrdí, že Bůh zase tak důsledně na svých požadavcích nelpí; jsou přesvědčeni, že není třeba striktně zachovávat sobotu, když by nás to znevýhodnilo nebo bychom se kvůli tomu dostali do konfliktu se zákonem. Je to však zkouška. Bůh chce vědět, jestli pro nás má jeho zákon větší cenu než lidská nařízení. Tím se lidé, kteří uctívají Boha, liší od těch, kteří ho neberou vážně. Tady musíme osvědčit svou věrnost. Když se podíváme, jak Bůh v minulosti jednal s lidmi, zjistíme, že si přeje, abychom mu byli absolutně odevzdaní. RPC 228.5

Pokud rodiče dovolí, aby jejich děti chodily do světských škol a vnímaly sobotu jako všední den, nezískají Boží pečeť. Budou zničeni spolu se světem a vina za jejich krev padne na rodiče. Když však své děti povedeme k tomu, aby zachovávaly Boží přikázání, když je naučíme podřizovat se rodičovské autoritě a skrze víru a modlitby je odevzdáme Bohu, on naše snahy podpoří, protože to zaslíbil. A když pak na zemi dolehne veliké soužení, budou spolu s námi skryti pod Božím baldachýnem. (Testimony Treasures, sv. 2, s. 180-184) RPC 229.1