Rady pro církev

Neshody v církvi

Jestliže církev jedná se členy, kteří vážným způsobem pochybili, měla by se pečlivě držet Kristových pokynů, které jsou uvedeny v osmnácté kapitole Matoušova evangelia. RPC 217.6

Lidé jsou Kristovým vlastnictvím, koupil je za nevyčíslitelnou cenu a připoutal je k sobě láskou, kterou k nim on i jeho Otec chovají. Měli bychom tedy spolu navzájem jednat velmi ohleduplně. Nemáme právo o druhých špatně smýšlet. Členové církve by se při jednání s chybujícími neměli nechat unést svými dojmy. Neměli by ani nahlas vyslovit, co si o chybujících myslí, protože tím ovlivňují druhé a rozšiřují kvas zla. V důsledku toho se nelichotivé zvěsti o pověsti některého bratra či sestry šíří od jednoho člena církve k druhému. Protože lidé nejsou ochotní řídit se Ježíšovými příkazy, dopouštějí se chyb a jednají nespravedlivě. RPC 217.7

Ježíš řekl: “Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.” Matouš 18,15. O prohřešku neinformujte druhé. Když to uděláte, dozví se to jeden, druhý, třetí; zpráva se postupně nafoukne a zlo začne působit, až tím nakonec začne trpět celá církev. Záležitost vyřešte “mezi čtyřma očima”. To je Boží vůle. “Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí? Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného.” Přísloví 25,8.9. Netolerujte hřích svého bratra, ale ani ho nevystavujte na odiv. Celou situaci tím jenom zhoršíte a vaše napomínání bude působit jako pomsta. O nápravu usilujte způsobem popsaným v Božím slově. RPC 218.1

Nepřipusťte, aby nelibost dozrála v zášť. Nedovolte, aby se rána zanítila a vytekl z ní hnis otrávených slov, který poskvrňuje všechny, kdo je slyší. Nedovolte, aby vaše i jeho mysl byly naplněné hořkostí. Jděte za svým bratrem a pokorně a upřímně si s ním o celé záležitosti promluvte. RPC 218.2

Nehledě na to, o jakou se jedná urážku, Boží rada týkající se urovnání sporů zůstává pořád stejná. Když si o samotě v Kristově duchu promluvíte s tím, kdo vám ublížil, většinou se problém podaří vyřešit. Jděte za chybujícím se srdcem naplněným Kristovou láskou a soucitem a pokuste se celou záležitost urovnat. V klidu a tichosti to s ním proberte. Z vašich rtů by nemělo zaznít jedno jediné hněvivé slovo. Hovořte tak, abyste jej přivedli k rozumu. Mějte na paměti tato slova: “Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.” Jakubův 5,20. RPC 218.3

Poskytněte svému bratru lék proti nevraživosti. Snažte se mu pomoci. Měli byste cítit, že je to vaše výsada i povinnost, protože je v sázce pokoj a jednota církve. Pokud vás vyslechne, získali jste nového přítele. RPC 218.4

Celé nebe si přeje, aby si poškozený a chybující spolu promluvili. Když chybující přijme napomenutí v Kristově lásce, uzná svou chybu a požádá Boha a svého bratra o odpuštění, jeho srdce se naplní nebeským světlem. Spor je vyřešen, přátelství a důvěra jsou obnoveny. Láska odstranila bolest pramenící z pochybení. Boží Duch poutá srdce k srdci a nebe se raduje z obnoveného vztahu. RPC 218.5

Jestliže se ti, kdo jsou sjednoceni v Kristu, modlí k Bohu a prosí ho, aby jim pomohl spravedlivě jednat, prosazovat milosrdenství a pokorně chodit s Bohem, obdrží velké požehnání. Když pak sami někomu ublíží, najdou sílu k pokání, vyznání hříchů a k nápravě života, čímž dají jasně najevo, že jim jde o dobro druhých. Tím naplní Kristův zákon. RPC 218.6

“Nedá-li si říct, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď.” Matouš 18,16. Vezměte s sebou dva lidi, kteří smýšlejí duchovně, a promluvte si s chybujícím o jeho prohřešku. Je možné, že se podvolí vašemu společnému působení. Když uvidí, že jste v oné věci zajedno, do jeho mysli možná pronikne světlo. RPC 218.7

“A co máme dělat, když nás neposlechne?” ptají se mnozí. Mají na sebe vzít členové výboru sboru odpovědnost a chybujícího člověka vyloučit? “Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi…” (verš 17). Ať církev jedná jménem svých členů. RPC 218.8

“Jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.” (verš 17) Pokud neuposlechne hlasu církve, pokud odmítne veškeré úsilí o svou nápravu, církev má povinnost vyloučit jej ze společenství. Jeho jméno by mělo být vyškrtnuto ze seznamu členů. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 260-262) RPC 218.9