Rady pro církev

Milujme jedni druhé

Bůh pro spásu lidstva vykonal vše a nyní vyzývá církev, aby s ním spolupracovala. Na jedné straně jsou Kristova krev, slovo pravdy, Duch svatý a na druhé straně ti, kteří jdou do zahynutí. Každý následovník Krista musí vykonat svůj díl práce, aby lidé přijali požehnání, která pro ně nebe připravilo. Zaměřme se na sebe a zkoumejme, jestli tento úkol plníme. Prověřme svou motivaci a každý jednotlivý skutek, který jsme vykonali. RPC 216.4

Je vaše mysl plná nepříjemných vzpomínek a obrazů? Kolikrát jste už potřebovali Kristovo odpuštění? Sami sice spoléháte na Kristův soucit a lásku, neselhali jste však, když bylo třeba, abyste druhým projevili Kristova ducha? Cítili jste zodpovědnost za člověka, kterého jste viděli kráčet po zakázané cestě? Napomenuli jste ho s láskou? Plakali jste pro něj a modlili se za něj i s ním? Dali jste mu jemnými slovy a laskavými skutky najevo, že jej milujete a toužíte jej zachránit? RPC 217.1

Když jste se setkali s lidmi, kteří se potáceli a padali pod tíhou vlastních slabostí a špatných návyků, nechali jste je, ať se svým nákladem zápasí sami, třebaže jste jim mohli pomoci? Neobešli jste tyto těžce zkoušené a nenechali je napospas světu, který jim ochotně podal pomocnou ruku a stáhl je do satanových sítí? Neměli jste sklon říct spolu s Kainem: “Cožpak jsem strážcem svého bratra?” 1. Mojžíšova 4,9. RPC 217.2

Jak asi hodnotí Hlava církve vaši práci? Jak se asi na vás dívá ten, pro kterého má každý člověk nevýslovnou hodnotu, protože za něj zaplatil vlastní krví, když s nezájmem sledujete ty, kdo kráčejí do zahynutí? Nebojíte se, že vás opustí stejně, jako vy opouštíte druhé? Buďte si jisti, že ten, kdo je pravým Strážcem Božího lidu, ví o každé vaší nedbalosti. RPC 217.3

Ještě je čas odčinit svou nedbalost. Snažte se oživit první lásku a zápal. Vyhledejte ty, které jste od sebe odehnali, a získejte si je tím, že vyjádříte lítost nad ranami, které jste jim způsobili. Přimkněte se k Srdci lítostivé lásky a dovolte božskému soucitu proudit skrze vaše srdce do srdcí druhých lidí. Ať se soucit a milosrdenství, které se projevily v Ježíšově životě, stanou vzorem toho, jak máme jednat se svými bližními, zejména s těmi, kteří jsou našimi bratry v Kristu. RPC 217.4

Mnohé, kteří se v důsledku těžkých životních bojů zhroutili či ztratili odvahu, by slovo útěchy a povzbuzení posílilo a pomohlo jim pokračovat v cestě. Nikdy, nikdy nebuďte bezcitní, chladní, odtažití a hrubí. Nikdy nepromarněte příležitost povzbudivým slovem v druhých probudit naději. Nyní nedokážeme odhadnout, jaký dalekosáhlý vliv mají naše soucitná slova a naše křesťanské snahy ulehčit druhým trápení. Bloudící je možné přivést na správnou cestu jedině pokorou, laskavostí a láskou. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 610-613) RPC 217.5