Rady pro církev

36. kapitola — Správná výchova a výuka dětí

Ve světě převládá názor, že je správné nechat mládež dělat si, co uzná za vhodné. Třebaže jsou mladí lidé příliš divocí, rodiče jsou přesvědčeni, že časem určitě zmoudří. Myslí si, že se kolem osmnáctého roku nad sebou zamyslí, opustí své špatné návyky a stanou se z nich slušní lidé. To je ale omyl! Nepřítel celé roky do jejich srdce zaséval zlo. Vytvořili si špatné návyky, a proto jejich pozdější snahy většinou nepřinesou žádné uspokojivé výsledky. RPC 161.1

Satan je lstivý a vytrvalý pracovník a strašlivý nepřítel. Kdykoli někdo mladým lidem neuváženě řekne něco, co jim může ublížit, třeba jim bude lichotit nebo před nimi snižovat závažnost nějakého hříchu, satan toho ihned zneužije a bude tak dlouho zalévat semínko zla, až zakoření a přinese bohatou úrodu. RPC 161.2

Někteří rodiče jsou zodpovědní za to, že si jejich děti vytvořily špatné návyky. Jejich hříchy padají na jejich hlavu. Třebaže se z jejich dětí nakonec stanou křesťané, bez zvláštního působení Boží milosti a bez rozsáhlé reformy životního stylu je budou jejich špatné návyky provázet po celý život. Rovněž jejich charakter ponese až do smrti stopy výchovy jejich rodičů. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 403) RPC 161.3

Rodiče musejí své děti vést, tlumit jejich hněv a krotit je. Pokud to neudělají, Bůh jejich děti zničí v den svého hněvu, a oni, kteří své děti správně nevychovávali, za to ponesou vinu. Boží služebníci by měli v prvé řadě vést svou rodinu a mít ji pevně v rukou. Viděla jsem, že pokud nebudou dobře spravovat svou domácnost, nebudou ani schopni správně rozsoudit a zvážit sborové záležitosti. Chtějí-li tedy ovlivňovat chod sboru, musejí si nejprve udělat pořádek u sebe doma. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 119) RPC 161.4

Pokud syn či dcera bývají večer mimo domov, rodiče by je měli řádně vyzpovídat. Mají totiž právo vědět, s jakými lidmi se jejich děti stýkají a s kým tráví večery. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 651) RPC 161.5

Lidé nejsou schopni vymyslet nic lepšího, než co ví Bůh, ani nedokážou navrhnout lepší způsob výchovy dětí, než jaký představil náš Pán. Kdo jiný může lépe rozumět potřebám dětí než jejich Stvořitel? Kdo jiný může o ně mít větší zájem než ten, kdo za ně zaplatil svou krví? Kdyby lidé studovali Boží slovo a řídili se jím, nepůsobila by jim výchova dětí takové potíže. RPC 161.6

Děti mají určitá práva, která by jejich rodiče měli znát a respektovat je. Mají nárok na takové vzdělání, které jim umožní využít jejich schopnosti, získat si úctu a oblibu v pozemské společnosti a připraví je na vstup do čisté a svaté společnosti v nebi. Učte své děti, že jejich současný i budoucí život do velké míry závisí na návycích, které si v dětství a dospívání vytvoří. (The Adventist Home, s. 306) RPC 161.7

Mnozí muži i ženy, kteří tvrdí, že mají úctu k Bibli a řídí se jí, ve skutečnosti její nařízení v mnoha směrech porušují. Ve výchově dětí se raději řídí svou zvrácenou přirozeností než Boží vůlí. V důsledku této nedbalosti budou ztraceny tisíce duší. RPC 162.1

V Bibli jsou uvedeny principy správné výchovy. Kdyby se jimi rodiče řídili, dnešní mládež by se chovala zcela jinak. Jenže rodiče, kteří se prohlašují za znalce a pravidelné čtenáře Bible, jednají přesně naopak. Všude slyšíme vzdechy a stesky otců a matek, kteří jsou nešťastní z chování svých dětí. Tito lidé vůbec netuší, že si za své trápení mohou sami a že jsou to oni, kdo svým špatným přístupem zničil jejich dětem život. Neuvědomují si, že od Boha dostali za úkol usilovat o to, aby si jejich děti již v dětství vytvořily správné návyky. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 313) RPC 162.2

Děti, které věří v Krista, si lásky a náklonnosti svých bohabojných rodičů cení víc než čehokoli jiného. Své rodiče ctí a milují je. Jedním z jejich hlavních cílů je působit jim radost. V dnešní vzpurné době se však většině dětí nedostává řádné výchovy, a proto většina z nich ke svým rodičům necítí žádné závazky. Je obvyklé, že čím víc toho pro ně rodiče dělají, tím jsou jejich děti nevděčnější a mají k nim menší úctu. RPC 162.3

Z velké části mají rodiče budoucnost svých dětí v rukou. Mají za úkol formovat jejich charakter. To, co se v dětství naučí, je bude provázet po celý život. Rodiče zasévají sémě, které přinese buď dobrou, nebo špatnou úrodu. Do značné míry na nich záleží, jestli život jejich dětí bude dobrý, nebo špatný. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 392,393) RPC 162.4