Rady pro církev

32. kapitola — Hudba

Umění zpěvu svatých písní se vyučovalo v prorockých školách. Nezněl tam ani povrchní valčík, ani lehkomyslné písně, které oslavují člověka a odvádějí pozornost od Boha, nýbrž se tam zpívaly svaté písně, jež oslavovaly Stvořitele, vyvyšovaly jeho jméno a připomínaly jeho podivuhodné činy. Taková hudba sloužila svatým účelům, nasměrovávala myšlenky k tomu, co je čisté a povznášející, a v srdci člověka probouzela úctu a vděčnost k Bohu. (Fundamentals of Christian Education, s. 97,98) RPC 147.1

Hudba tvoří součást nebeských bohoslužeb a my bychom se měli snažit přiblížit se při zpěvu oslavných písní co nejvíce harmonii nebeského sboru. Cvičení hlasu je důležitý prvek výchovy, který bychom neměli zanedbávat. Zpěvem při bohoslužbě uctíváme Boha stejně jako modlitbou. Aby píseň správně vyzněla, musíme do ní vložit celé srdce. (Patriarchs and Prophets, s. 594) RPC 147.2

Byl mi ukázán dokonalý nebeský řád a byla jsem uchvácena tamější překrásnou hudbou. Když vidění pominulo, zněly mi naše zpěvy ponuře a disharmonicky. Viděla jsem skupinu andělů, rozestavených do čtverce, se zlatými harfami v rukou. Na konci každé harfy bylo zařízení, s jehož pomocí se harfa ladila a měnila se její tónina. Prsty andělů nepřejížděly po strunách nedbale, nýbrž se dotýkaly konkrétních strun. Jeden anděl je vedl. Vždy jako první na harfu udal tón a ostatní začali vyluzovat překrásnou nebeskou hudbu. Nelze ji popsat. Byla to nebeská, božská melodie, při níž se v tvářích andělů zrcadlil Ježíšův obraz, který byl nevýslovně krásný. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 146) RPC 147.3

Bylo mi ukázáno, že mládež musí usilovat o vysoké hodnoty a udělat z Božího slova svého rádce a průvodce. Mladí lidé mají velkou zodpovědnost, kterou však berou na lehkou váhu. Místo aby pečovali o své posvěcení a duchovnost, poslouchají doma hudbu, která odvádí jejich mysl od pravdy. Povrchní písně a populární melodie zcela vyhovují jejich vkusu. Hře na hudební nástroje dávají přednost před modlitbou. Přestože správná hudba je pro člověka velkým požehnáním, když se jí zneužije, může být velmi nebezpečná. Přináší vzrušení, ale nedodává sílu a odvahu, kterou křesťan zoufale potřebuje. Tu může načerpat jen u trůnu milosti, když v pokoře dozná své nedostatky a se slzami v očích požádá o sílu k boji s pokušením. Satan si mládež podmaňuje. Kéž bych je dokázala vysvobodit z jeho moci! Je to však velmi schopný podvodník, který je vábí do zatracení. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 496, 497) RPC 147.4