Perly moudrosti

V posledních dnech

Poslední část vyprávění o boháči popisuje závěrečné události dějin tohoto světa. Boháč prohlašoval, že je syn Abrahamův, ale od Abrahama jej dělila nepřekonatelná propast — nesprávně vytvořená povaha. Abraham sloužil Bohu, vírou a poslušností plnil Boží slovo. Boháč se nestaral ani o Boha, ani o potřeby strádajících lidí. Velká propast mezi ním a Abrahamem byla také propastí neposlušnosti. Mnozí lidé dnes žijí stejně. Ačkoli jsou členy církve, nejsou obráceni. Je možné, že se účastní bohoslužeb a zpívají žalm: “Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!” (Žalm 42,2), avšak jejich vyznání je falešné. V Božích očích nejsou spravedlivější než největší hříšník. Člověk, který touží po vzrušení světskými zábavami, který si libuje v okázalosti, nemůže sloužit Bohu. Jako boháč v podobenství nemá ani on chuť bojovat proti hříšným žádostem. Chce uspokojovat své chutě. Vybírá si hříšné prostředí. Náhle ho zaskočí smrt a on odchází do hrobu s povahou, kterou si vytvořil za svého života ve společnosti nástrojů satana. V hrobě už nemá možnost se pro cokoli rozhodnout, ať pro dobré, či pro zlé, protože v den, kdy člověk zemře, končí jeho myšlení. Žalm 46,4; Kazatel 9,5.6. PM 135.5

Až jej Boží hlas probudí, vstane z hrobu se stejnými sklony a vášněmi, se stejnými zájmy a předsudky, které měl během svého života. Bůh neučiní zázrak, aby přetvořil člověka, který se nechtěl dát přetvořit, i když mu Pán k tomu poskytl příležitosti a učinil všechna opatření. Za svého života si neoblíbil Boha a nenašel zalíbení v jeho službě. Jeho povaha se neshoduje s Bohem, a proto by nemohl být v nebeské rodině šťastný. PM 136.1

Také dnes žijí na světě samospravedliví lidé. Nejsou to prostopášníci, pijani, smilníci, avšak nechtějí žít pro Boha, ale pro sebe. Na Boha nemyslí, proto se řadí k nevěřícím. Kdyby bylo možné, aby vstoupili do bran Božího města, neměli by právo na ovoce stromu života, protože když jim byla předložena Boží přikázání se všemi závaznými požadavky, řekli: Ne! Nesloužili Bohu na zemi, nesloužili by mu ani v nebi. Nemohli by žít v Boží přítomnosti, necítili by se tam dobře a raději by si vybrali nějaké jiné prostředí. PM 136.2

Učit se od Krista znamená přijímat jeho milost — přijímat jeho povahu. Avšak lidé, kteří si neváží a nevyužívají jedinečné příležitosti a posvěcující vlivy zde na zemi, nejsou připraveni pro službu Bohu v nebi. Jejich povaha se neutvářela podle nebeského vzoru. Lhostejnost a netečnost vytvořily mezeru, kterou nelze ničím překlenout. Mezi nimi a skutečně spravedlivými zeje velká propast. PM 136.3