Perly moudrosti

Židovský národ

Po podobenství o dvou synech následovalo podobenství o vinici. V prvním Kristus ukázal židovským učitelům na důležitost poslušnosti. V druhém podobenství připomněl bohatá požehnání, která Bůh udělil Izraeli, a poukázal, že proto má nárok na jejich poslušnost. Představil jim slavný Boží plán, který mohli svou poslušností naplnit. Odhalil závoj zahalující budoucnost a ukázal, že celý národ přijde o požehnání a přivodí si zkázu, protože neplní Boží záměr. PM 144.2

Pán Ježíš vyprávěl: “Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.” Matouš 21,33. PM 144.3

Vinici již dříve popsal prorok Izajáš: “Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata.” Izajáš 5,1.2. PM 144.4

Hospodář si na poušti vybere kus půdy, oplotí jej, vyčistí a obdělá, vysadí na něm nejlepší vinnou révu a těší se na bohatou úrodu. Očekává, že tento kus země, který na rozdíl od okolní pouště zvelebil svou prací a péčí, mu bude svými výsledky ke cti. Podobně Bůh vybral ze světa národ, aby ho Kristus vychoval a vzdělal. Prorok říká: “Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení.” Izajáš 5,7. Tomuto lidu Bůh ve své nesmírné dobrotě požehnal a dal mu veliké výsady. Pak očekával, že ponese plody, a tím jej poctí. Tento lid měl ukazovat zásady jeho království. Uprostřed hříšného a bezbožného světa měl představovat Boží charakter. PM 144.5

Jako Boží vinice měl izraelský národ přinášet plody naprosto odlišné od plodů pohanských národů. Tyto modloslužebné národy se úplně oddaly zlu. Bez zábran se dopouštěly násilí a zločinů, panoval v nich útlak a nejohavnější zvyky. Zkažený strom přinášel plody zkaženosti, úpadku a bídy. Plody vinné révy pěstované Bohem se od nich měly naprosto lišit. PM 144.6

Židovský národ měl přednost představovat Boží povahu, jak byla zjevena Mojžíšovi. Na Mojžíšovu prosbu: “Dovol mi spatřit tvou slávu!” Hospodin odpověděl: “Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.” 2. Mojžíšova 33,18.19. “Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: ‘Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.’” 2. Mojžíšova 34,6.7. Takové ovoce Bůh očekává od svého lidu. Čistotou povahy, svatostí života, milosrdenstvím, láskou a soucitem měl jeho lid ukázat, že “Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě” Žalm 19,8. PM 145.1

Bůh měl v úmyslu udělit prostřednictvím židovského národa bohaté požehnání všem národům. Izrael měl připravit cestu, aby se Boží světlo mohlo šířit do celého světa. Ostatní národy přestaly znát Boha, protože propadly zhoubným zvykům. Přesto je Bůh ve své milosti nevyhladil. Chtěl jim dát příležitost, aby ho poznaly prostřednictvím jeho církve. Chtěl, aby jeho lid zosobnil zásady, které měly být prostředkem k obnově Božích povahových rysů v člověku. PM 145.2

Aby dosáhl tohoto cíle, povolal Bůh Abrahama z modlářského prostředí a přikázal mu, aby se usadil v Kenaanu. Řekl mu: “Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!” 1. Mojžíšova 12,2. PM 145.3

Bůh vedl Abrahamovy potomky, Jákoba a jeho syny, do Egypta, aby uprostřed velkého a bezbožného národa projevili zásady Božího království. Josefova poctivost a jeho podivuhodné opatření, kterým zachránil život celého egyptského národa, představovaly život Pána Ježíše. Mojžíš a mnozí další přinesli svědectví o Bohu. PM 145.4

Vyvedením Izraele z Egypta Bůh znovu prokázal svou moc a milost. Úžasné zázraky, kterými vysvobodil Izraelce z otroctví, a péče, kterou jim projevoval během putování pouští, nesloužily jen pro jejich dobro a k jejich užitku. Měly sloužit jako názorné poučení i okolním národům. Pán se zjevil jako svrchovaný Bůh, jenž přesahuje lidskou moc a velikost. Znamení a divy, které učinil pro svůj lid, ukázaly jeho moc nad přírodou i nad nejmocnějšími uctívači přírody. Bůh prošel pyšným Egyptem tak, jak projde zemí v posledních dnech. Provázen ohněm a bouří, zemětřesením a smrtí vysvobodil velký “JÁ JSEM” svůj lid. Bůh je vysvobodil ze země otroctví. Vedl je “velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody” 5. Mojžíšova 8,15. Vyvedl jim vodu ze skály a dával jim “nebeské obilí” Žalm 78,24. Mojžíš řekl: “Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl.” 5. Mojžíšova 32,9-12. Tak je Bůh přivedl k sobě, aby mohli žít jako ve stínu Nejvyššího. PM 145.5

Kristus vedl Izraelce během jejich putování pouští. Vedl je zahalen v oblačném sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci. Chránil je před nebezpečími pouště, zavedl je do zaslíbené země a přede všemi národy, které Boha neuznávaly, ustavil Izraele jako své vlastnictví, jako Boží vinici. PM 146.1

Bůh svěřil tomuto lidu své slovo. Jako plotem je ohradil předpisy svého zákona, věčnými zásadami pravdy, spravedlnosti a čistoty. Poslušnost těchto zásad je měla chránit před hříšnými zvyky, které by je přivedly do zkázy. Jako strážnou věž ve vinici postavil Bůh uprostřed Kenaanu svůj svatý chrám. PM 146.2

Kristus je vyučoval. Podobně jako na poušti, chtěl i nadále zůstat jejich učitelem a vůdcem. Ve svatostánku a později v chrámu přebývala ve svatyni svatých nad slitovnicí jeho sláva. Neustále jim projevoval nesmírnou lásku a trpělivost. PM 146.3

Bůh si přál, aby svět obdivoval a chválil jeho lid. Izraelité dostali všechny duchovní výsady. Bůh jim neodepřel nic, co by jim pomohlo vytvořit takovou povahu, kterou by představovali jeho samého. PM 146.4

Poslušnost Božího zákona by jim přinesla prospěch, jaký by ostatní národy světa pokládaly za zázrak. Bůh jim mohl dát moudrost a zručnost ke každé umělecké práci, přál si být i nadále jejich učitelem. Poslušnost Božích zákonů je měla zušlechtit a povznést. Kdyby ho poslouchali, Bůh by je chránil před nemocemi, které sužovaly ostatní národy, a obdařil by je mimořádnou duševní silou. Měli být po všech stránkách na výši, a tím ukazovat Boží slávu, majestát a moc. Měli se stát královstvím kněží a svatým lidem. Bůh jim dal všechny prostředky, aby se stali nejslavnějším národem na zemi. PM 146.5

Kristus jim naprosto jasně vyložil ústy Mojžíše Boží plán a vysvětlil jim podmínky, za nichž se jim povede dobře: “Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země… Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání… Proto bedlivě dbej na přikázání, nařízení a práva, která ti dnes přikazuji dodržovat. Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům. Bude tě milovat a bude ti žehnat a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého života i plodu tvé role, tvému obilí, tvému moštu, tvému oleji, vrhu tvého skotu a přírůstku tvého bravu na zemi, o níž se přísahou zavázal tvým otcům, že ti ji dá. Budeš požehnaný nad každý jiný lid… Hospodin od tebe odvrátí každou nemoc, nevloží na tebe žádnou ze zhoubných chorob egyptských, které jsi poznal.” 5. Mojžíšova 7,6.9.11-15. PM 146.6

Budou-li zachovávat jeho přikázání, Bůh jim slíbil nejlepší pšenici a nejlepší med. Obdařil by je dlouhým životem a ukázal jim svou spásu. Adam a Eva ztratili svou neposlušností ráj a kvůli hříchu byla zlořečena celá země. Kdyby se však Boží lid řídil pokyny svého Pána, byla by jejich země opět úrodná a krásná. Sám Bůh jim dal pokyny, jak mají obdělávat půdu, a chtěl, aby s ním spolupracovali na obnově celé země. Tak by se celá jejich země pod Božím vedením stala názorným příkladem pravdivosti Božích nařízení. Jako země poslušností přírodních zákonů vydává své bohatství, tak poslušností mravního Božího zákona měla srdce lidí projevovat vlastnosti Boží povahy. I pohané by uznali prospěch těch, kteří uctívají živého Boha a slouží mu. PM 147.1

Mojžíš lidu řekl: “Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, jak mi přikázal Hospodin, Bůh můj, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: ‘Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!’ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?” 5. Mojžíšova 4,5-8. PM 147.2

Izraelci měli obsadit celé Bohem vymezené území. Národy, které odmítly uctívat pravého Boha a sloužit mu, se měly z Kenaanu odstěhovat. Bůh si však přál, aby Izraelci projevovali jeho povahu a přitahovali k němu ostatní národy. Pozvání evangelia měli tlumočit celému světu. Předobraznou obětní službou měli vyvýšit Krista před všemi národy a všichni, kteří by jej přijali, měli žít. Všichni, kteří se jako kenaanská Rachab a moábská Rút odvrátili od modlářství, aby uctívali živého Boha, se měli připojit k vyvolenému lidu. Tak, jak by rostl jejich počet, měla se rozšiřovat i jejich země, až by Boží lid obsáhl celý svět. PM 147.3

Bůh se chtěl stát milostivým Pánem všech národů země. Chtěl, aby celá země byla naplněna radostí a mírem. Stvořil člověka pro šťastný život a toužil naplnit lidská srdce nebeským pokojem. Chtěl, aby se rodiny na zemi staly obrazem velké rodiny v nebesích. PM 147.4

Izrael však nesplnil Boží záměr. Pán prohlásil: “A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?” Jeremjáš 2,21. “Izrael je rozbujelá réva, plody jen pro sebe nasazuje.” Ozeáš 10,1. “Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní poušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm… Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.” Izajáš 5,3-7. PM 147.5

Prostřednictvím Mojžíše Pán ukázal svému lidu následky nevěry. Když odmítnou zachovávat jeho smlouvu, odloučí se tím sami od Božího zdroje života a připraví se o požehnání. Mojžíš je varoval: “Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal dbát na jeho přikázání, práva a nařízení, která ti dnes udílím. Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha… Neříkej si v srdci: ‘Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.’ …Jestliže však přesto na Hospodina, svého Boha, zapomeneš a budeš chodit za jinými bohy, sloužit jim a klanět se jim, dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. Jako pronárody, které Hospodin před vámi vyhubí, tak vyhynete za to, že jste neposlouchali Hospodina, svého Boha.” 5. Mojžíšova 8,11-14.17.19.20. PM 148.1

Židé ovšem na varování nedbali. Zapomněli na Boha a ztratili ze zřetele velkou přednost, že jsou Božími představiteli. Požehnání, které obdrželi, nepřineslo žádné požehnání světu. Všechny výhody využívali k vlastnímu oslavení. Nesloužili Bohu tak, jak to od nich vyžadoval, a připravili své bližní o náboženské vedení a příklad svatosti. Jako obyvatelé předpotopního světa hověli každému sklonu svého zkaženého srdce. A tak zapříčinili, že svaté věci lidem připadaly jako fraška. Říkali: “Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův,” (Jeremjáš 7,4) a přitom zkreslovali Boží povahu, zneuctívali jeho jméno a poskvrňovali jeho svatyni. PM 148.2

Vinaři, kterým Pán svěřil vinici, se zpronevěřili svému úkolu. Kněží a učitelé náboženství nebyli věrnými učiteli lidu. Nebyli příkladem Boží dobrotivosti a milosrdenství a nepředstavili lidem Boží požadavky na jejich lásku a službu. Vinaři usilovali jen o svou vlastní slávu. Chtěli si přivlastnit plody vinice. Mysleli jen na to, jak by na sebe upoutali pozornost a získali co největší pocty. PM 148.3

Vůdcové Izraele se neprovinili pouze jako obyčejní hříšníci. Měli vůči Bohu ty největší závazky. Zavázali se, že budou učit tak, jak “praví Pán”, a tomu dokonale podřídí svůj každodenní život. Místo toho však převraceli Písmo. Ukládali lidem těžká břemena a zaváděli obřady, které zasahovaly do každé oblasti života. Lidé žili ve stálém napětí, protože nemohli splnit to, co od nich rabíni požadovali. Když poznali, že nejsou schopni zachovávat příkazy vydané člověkem, začali zanedbávat i Boží přikázání. PM 148.4

Pán poučil svůj lid, že on sám je majitelem vinice a že všechno, co mají, jim pouze svěřil proto, aby to využili v jeho prospěch. Kněží a učitelé však nezastávali svůj svatý úřad tak, jako by spravovali Boží vlastnictví. Soustavně olupovali Pána o prostředky a schopnosti, které jim svěřil k rozvoji Božího díla. Jejich chamtivost a lakota způsobily, že jimi pohrdali dokonce i pohané. Zavdali příčinu, aby si pohanský svět mohl špatně vykládat Boží povahu a zákony jeho království. PM 149.1

Bůh snášel svůj lid s otcovskou trpělivostí. Snažil se na ně zapůsobit tím, že jim prokazoval milost, nebo jim milost naopak odepřel. Trpělivě jim poukazoval na jejich hříchy a shovívavě čekal, že je uznají. Posílal proroky a posly, aby vinařům připomínali Boží požadavky, ale místo, aby je vinaři uvítali s radostí, jednali s nimi jako s nepřáteli. Pronásledovali je a zabíjeli. Bůh posílal ještě další posly, ale čekal je stejný osud jako ty první — jen s tím rozdílem, že vinaři k nim projevovali ještě větší nenávist. PM 149.2

Jako poslední možnost Bůh poslal svého Syna. Řekl: “Na mého Syna budou mít přece ohled!” Avšak vzdor v nich vypěstoval zášť, a proto si mezi sebou řekli: “To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!” Matouš 21,38. Zmocníme se vinice a budeme moci plody užívat, jak budeme chtít. PM 149.3

Židovští vládci nemilovali Boha, proto se od něho odloučili a odmítali všechny jeho návrhy na spravedlivé urovnání. Kristus, milovaný Boží Syn, přišel, aby potvrdil nároky Majitele vinice. Vinaři se však k němu chovali pohrdavě a řekli: Nechceme, aby nám vládl tento muž. Záviděli Kristu krásu jeho povahy. Způsob vyučování Pána Ježíše zdaleka převyšoval jejich způsob učení. Obávali se jeho úspěchů. Kristus je káral, odhaloval jejich pokrytectví a ukazoval jim, jaké bude mít následky jejich jednání. To je dohánělo k zuřivosti. Hnětly je výtky, jejichž oprávněnost nemohli popřít. Nenáviděli ideál spravedlnosti, který Kristus vždy představoval. Viděli, že jeho učení odhaluje jejich sobectví, proto se rozhodli, že jej usmrtí. Nenáviděli jeho opravdovost a zbožnost, nenáviděli jeho duchovnost, která se projevovala ve všem, co konal. Celým svým životem káral jejich sobectví a když přišla konečná zkouška, ve které se měli rozhodnout pro poslušnost vedoucí k věčnému životu, nebo neposlušnost vedoucí k věčné smrti, zavrhli “Svatého Izraelského”. Když si měli vybrat mezi Kristem a Barabášem, volali: “Propusť nám Barabáše!” Lukáš 23,18. A když se Pilát zeptal: “Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?” divoce křičeli: “Ukřižovat!” Matouš 27,22. “Vašeho krále mám ukřižovat?” zeptal se Pilát a kněží a představitelé lidu mu odpovídali: “Nemáme krále, jen císaře.” Jan 19,15. Když si Pilát myl ruce a řekl: “Já nejsem vinen krví toho člověka,” přidali se kněží k nevědomému davu a zuřivě provolávali: “Krev jeho na nás a na naše děti!” Matouš 27,24.25. PM 149.4

Tak se rozhodli židovští vůdcové. Jejich rozhodnutí bylo zaznamenáno v knize, kterou Jan viděl v rukou Pána, jenž sedí na trůně, v knize, kterou žádný člověk nemůže otevřít. Až tuto knihu odpečetí “Lev z kmene Juda”, setkají se se svým rozhodnutím znovu jako s rozsudkem. PM 150.1

Židé se rádi zabývali myšlenkou, že mají u Boha protekci, že je nebe zahrnuje zvláštní přízní a že budou stále vyvyšováni jako jediná pravá Boží církev. Židé prohlašovali, že jsou děti Abrahama, a tento základ jejich výjimečnosti se jim zdál tak pevný, že je ani země, ani nebe nemohou zbavit jejich práv. Avšak svým životem plným nevěry si připravovali den, kdy je nebe odsoudí a Bůh zavrhne. PM 150.2

Když Kristus v podobenství o vinici kněžím ukázal na vrcholný projev jejich bezbožnosti, položil jim otázku: “Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?” Kněží sledovali vyprávění s hlubokým zájmem a ani si neuvědomili, že se jich nějak dotýká, a proto odpověděli spolu s lidem: “Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.” Matouš 21,40.41. PM 150.3

Nevědomky tím nad sebou vyslovili rozsudek. Pán Ježíš na ně pohlédl a pod jeho pronikavým pohledem poznali, že čte tajemství jejich srdcí. Kristovo božství před nimi zazářilo neodolatelnou mocí. Poznali ve vinařích sami sebe a bezděčně zvolali: Bůh uchovej! PM 150.4

Slavnostně a s lítostí se jich Kristus otázal: “Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích’? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.” Matouš 21,42-44. PM 150.5

Kristus by změnil rozsudek nad židovským národem, kdyby ho přijali jako Spasitele. Avšak závist a žárlivost z nich udělaly nesmiřitelné lidi. Rozhodli se, že Ježíše Nazaretského jako Mesiáše nepřijmou. Odmítli Světlo a od té doby byl jejich život zahalen nejhlubší tmou. Židovský národ postihl předpověděný úděl. Nespoutané vášně přivedly Židy do záhuby. Ve slepé zuřivosti ničili jeden druhého. Svou vzpurností a zarputilou pýchou přivolali na sebe hněv římských dobyvatelů. Římané zničili Jeruzalém, zbořili chrám. Místo, kde chrám stával, rozorali jako pole. Potomci Judy umírali nejstrašnějšími způsoby. Miliony jich byly prodány. Sloužili jako otroci v pohanských zemích. PM 150.6

Jako národ Židé nesplnili Boží plán a vinice jim byla odňata. Výsady, které zneužili, a dílo, které zanedbali, Pán svěřil jiným. PM 150.7