Poslové naděje

6. kapitola — Dílo pro záchranu lidí

Evangelizační nástroj — Potřebujeme pochopit důležitost knižní evangelizace. Je jedním z nejdůležitějších nástrojů k vyhledávání těch, kdo se nalézají v nebezpečí. Přivádí je ke Kristu. Knižním evangelistům by se nikdy nemělo zabraňovat, aby vyprávěli o Kristově lásce a dělili se o své zkušenosti ve službě pro Mistra. Měli by mít možnost svobodně hovořit a modlit se s těmi, kteří se duchovně probouzejí. Prostý příběh Kristovy lásky k člověku jim otevře mnohé dveře, a to i do domácností nevěřících. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 324) PN 28.1

Ten, kdo chce správně pracovat jako kolportér, se musí stát učitelem i žákem současně. Při vyučování druhých je zapotřebí, aby se sám nadále učil práci evangelisty. Když kolportéři vyjdou do práce s pokorným srdcem a upřímnou snahou, najdou mnoho příležitostí říci “dobré slovo v pravý čas” lidem, kteří hynou ve své malomyslnosti. Přísloví 15,23. Poté, co poskytnou pomoc těmto potřebným lidem, mohou říct: “I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.” Efezským 5,8. A když spatří hříšný život jiných, mohou také říci: “A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.” 1. Korintským 6,11; Testimonies For The Church, sv. 6, s. 335. PN 28.2

Moji bratři a sestry, nezapomeňte, že jednoho dne budete stát před Pánem celé Země a vydáte počet ze všeho, co jste činili ve svém životě. Pak se vaše práce ukáže taková, jaká skutečně byla. Boží vinice je rozsáhlá a Pán svolává dělníky. Nedovolte, aby vás cokoliv odvedlo od díla pro záchranu lidí. Kolportérská služba je nejúspěšnějším způsobem práce pro spásu lidí. Nevyzkoušíte ji? (The Review and Herald, 2.6.1903) PN 28.3

Kolportér má představovat Krista — Záležitosti, které se týkají Krista, jsou prvořadé a důležitější než vše ostatní. Kristus má na tomto světě vlastnictví, které si přeje zachránit a zajistit pro své věčné království. Ke cti a slávě Otce a Syna mají jít Kristovi poslové vpřed, protože On a oni jsou jedno. Mají Jej zjevovat světu. Jeho zájmy jsou i jejich zájmy. Pokud s Ním budou spolupracovat, stanou se Božími dědici a Kristovými spoludědici nepomíjitelného království. (The Review and Herald, s. 2.6.1903) PN 28.4

Hovořte slova pravdy — Knižní evangelizace je velice zodpovědná práce. Znamená mnoho jak pro ty, kdo se do ní zapojili, tak i pro lidi, pro něž evangelisté pracují. Ať každý kolportér pamatuje na to, že vykonává práci evangelizační povahy. Je poslán k lidem, kteří mají být podle Boží vůle spaseni. Ať své srdce otevře působení Ducha svatého. Po ruce má mít vždy Bibli, aby ji mohl ve vhodnou chvíli otevřít a poukázat na slova pravdy. Ať prosí o moudrost, aby jeho slova byla posluchačům “vůní životodárnou vedoucí k životu”. 2. Korintským 2,16; The Review and Herald, 16.6.1903. PN 28.5

Lovci a rybáři lidí — Je třeba, aby knižní evangelisté pracovali pro záchranu lidí jako lovci a rybáři. Do knižní evangelizace bychom se nyní měli zapojit s horlivostí a rozhodností. Kolportéři skromného a pokorného srdce vykonají mnoho dobrého. Mohou pracovat ve dvojicích. Osloví lidi, kteří nepřijdou na naše velká stanová (evangelizační) shromáždění. Ponesou poselství pravdy od rodiny k rodině. Dostanou se do úzkého styku s lidmi a naskytne se jim mnoho příležitostí hovořit o Spasiteli. Ať se modlí a zpívají s těmi, které zaujaly předkládané pravdy. Ať celým rodinám vypravují o Kristových slovech. Mohou směle očekávat úspěch, protože jim patří zaslíbení: “Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28,20. Knižní evangelisty, kteří vyjdou v duchu Mistra, budou na jejich cestách provázet nebeské bytosti. PN 29.1

Prosím ty, kdo na sebe vzali zodpovědnost za Boží dílo, aby nedovolili komerčním zájmům nebo spekulacím vstoupit mezi sebe a dílo, které konají pro záchranu lidí. Žádné povolání nesmí pohltit čas a obdarování pracovníků, zapojených do přípravy lidí na druhý příchod Páně. Pravda se má šířit jako jasně zářící světlo. Čas je krátký a nepřítel se vynasnaží udělat cokoli, aby v našich myslích zveličil méně důležité záležitosti. Snaží se nás přivést k tomu, abychom brali na lehkou váhu právě tu práci, které je nejvíce zapotřebí. (The Review and Herald, 2.6.1903) PN 29.2

Oslovme všechny společenské třídy — Abychom se dostali ke všem skupinám lidí, je třeba, abychom se s nimi setkali tam, kde se nacházejí. Zřídkakdy nás budou vyhledávat z vlastního popudu. Boží poselství nezasáhne srdce lidí pouze z kazatelen. Je tu další odvětví naší práce. Může se jevit jako skromnější, ale je stejně slibné. Nalezneme je v příbytcích chudých i palácích bohatých. (The Desire of Ages, s. 152) PN 29.3

Lidem na vyšších místech —Knihy zaneste podnikatelům a učitelům evangelia, jejichž mysl ještě nezasáhly specifické pravdy pro tento čas. Poselství se má dostat k lidem “na rušných cestách”, k těm, kteří jsou aktivně zapojeni do světské práce, k učitelům a vůdčím lidem na zodpovědných místech. Můžeme oslovit tisíce lidí nejjednodušší a nejprostší cestou. Nejinteligentnější lidé, ke kterým se často vzhlíží jako k nejobdarovanějším osobnostem světa, právě oni budou často občerstveni prostými slovy člověka milujícího Krista, který o své lásce dokáže hovořit tak přirozeně, jako mluví světský člověk o věcech, jež ho nejvíce zajímají. Často mají pečlivě připravená slova jen nepatrný vliv. Ale opravdové a upřímné přesvědčení Božího syna nebo dcery, podané přirozeně a prostě, v sobě skrývá moc otevřít dveře, které byly Kristu a jeho lásce dlouhý čas zavřené. (The Review and Herald, s. 20.1.1903) PN 29.4

Knihy se dostanou k lidem, které bychom jiným způsobem nemohli oslovit, k lidem žijícím daleko od hustě zalidněných míst. Ty nazývám posluchači “mezi ploty”. I těmto mají naši knižní evangelisté donést poselství o spasení. PN 29.5

Naši kolportéři mají být Božími evangelisty, jít od obydlí k obydlí i v odlehlých místech a “otevírat Písma” těm, které potkají. Naleznou tam lidi ochotné a nedočkavě toužící porozumět poselství Bible… Velmi toužím udělat vše, co je v mých silách, k oslovení lidí “na rušných cestách” i “mezi ploty”. (Letter 155, 1903) PN 30.1

V turistických a zdravotnických centrech — Ve světově známých lázeňských centrech a na místech s velkým turistickým ruchem, kudy procházejí zástupy lidí hledajících ozdravění a zábavu, by měli být ustanoveni kazatelé a knižní evangelisté, kteří by byli schopni upoutat pozornost zástupů. Ať tito pracovníci využijí možností, které se naskytnou. Mohou představit poselství pro současnou dobu a pořádat semináře. Ať bystře reagují na příležitosti, které se otevřou. Ať s pomocí Ducha svatého přistupují k lidem s poselstvím Jana Křtitele: “Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.” Matouš 3,2. Boží slovo se má představit jasně a s mocí, aby ti, kdo mají uši, mohli uslyšet pravdu. Tak přijde evangelium přítomné pravdy do cesty těm, kteří jej nikdy nepoznali. Nemalý počet jej přijme a odnese do svých domovů ve všech koutech světa. (The Review and Herald, 25.1.1906) PN 30.2

Pomáhejte nestřídmým — Ve své práci se setkáte s lidmi, kteří bojují se svými choutkami. Potřebují slova povzbuzení a posilnění. Nedovolte, aby v jejich srdcích satan uhasil poslední jiskru naděje. Právě o člověku chybujícím, bojácném a zmítaném zlem Kristus řekl: “Nebraňte mu!” a svýma rukama jej pozvedl. Marek 9,39. Na své cestě z jednoho místa na druhé můžete vykonávat práci, kterou se zabýval Kristus. Pracujte ve víře a očekávejte, že srdce přijmou Toho, jenž za ně položil svůj život. Spolupracujte s Bohem na osvobození opilce nebo kuřáka z jejich zlozvyků, díky kterým klesají na nižší úroveň než hynoucí zvířata. (The Review and Herald, 27.1.1903) PN 30.3

Modlete se za nemocné a zmalomyslněné — Kristus rozséval semena pravdy všude, kudy chodil. Jako jeho následovníci o Něm můžete svědčit a konat tu nejpotřebnější práci u rodinných krbů. Když se s lidmi sblížíte, pak často rozpoznáte ty z nich, kteří jsou nemocní a zmalomyslnělí. Když budete pracovat s Kristem bok po boku a ponesete Jeho jho, pak se od Něj budete denně učit. Ponesete poselství míru a útěchy souženým a zklamaným, smutným a zlomeným. Malomyslným můžete posloužit Božím slovem a za nemocné se modlit. V modlitbě se obracejte ke Kristu jako ke svému důvěryhodnému a milovanému Příteli. Jako Boží děti si udržujte milou a nenucenou důstojnost. Lidé si takovýchto věcí všímají. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 323.324) PN 30.4

S modlitbou na rtech — Máme mít stále na paměti Boží požadavky. Nezapomínejme, že ze skutků těla jednou vydáme počet. Při vědomí této skutečnosti se evangelisté stanou vůči lidem všímavějšími. Jejich modlitby za moudrost v pravý čas pro lidi, kteří potřebují pomoc, budou vycházet z ryzích pohnutek. Takoví pracovníci budou neustále zušlechťovat a očišťovat svůj život pomocí poslušnosti pravdě. Dokážou správně ocenit hodnotu lidského života. Vytěží maximum z každé příležitosti, aby ostatní mohli poznat bohatství Kristovy milosti. Ať každý knižní evangelista vyjde s modlitbou na rtech: “Pane, co chceš, abych dělal?” Skutky 9,6 NBK. Ať pracuje jako před tváří Boží a v přítomnosti nebeských andělů. Ať se stále a ve všem snaží zalíbit Bohu — a jeho práce pak nezůstane bez ovoce. PN 30.5

Je nám zapotřebí daleko méně sporných otázek a daleko více svědectví o Kristu. Náš Spasitel je středem celé naší víry a naděje. Ten, kdo dokáže představit Jeho nezměrnou lásku a pohnout srdce, aby Mu oplatila nejlepšími a nejsvatějšími city, ten koná nádherné a vznešené dílo. Pílí v kolportáži a věrným podáním poselství golgotského kříže knižní evangelista zdvojnásobuje svoji užitečnost. I když doporučujeme takovéto způsoby práce, nemůžeme narýsovat jednotnou linii pro každého evangelistu. Konkrétní okolnosti mohou vyžadovat změny ve způsobu práce… PN 31.1

Mluvte o Kristově lásce — Představení různých věroučných bodů často nemá žádný větší účinek, protože lidé očekávají, že ostatní jim budou vnucovat své vlastní názory. Když se ale hovoří o nesmírné Kristově lásce, pak se Jeho milost dotýká lidských srdcí. Mnozí upřímně hledají světlo a nevědí, co mají dělat, aby byli spaseni. Vyprávějte jim o lásce Boží, o oběti přinesené na golgotském kříži pro spásu hynoucích! Řekněte jim, aby svou vůli podřídili vůli Boží a že každý, “kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je učení z Boha…” Jan 7,17; Manual for Canvassers, s. 36-38. PN 31.2

Vyhýbejte se sporným bodům — Někteří knižní evangelisté “jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání”. Římanům 10,2. Protože postrádají moudrost a protože mají silný sklon jednat jako kazatelé a teologové, bylo téměř nezbytné, abychom našim knižním evangelistům v určitém smyslu vymezili hranice. Když volá hlas Páně: “Koho pošlu a kdo nám půjde?”, vkládá Duch svatý do srdcí odpověď: “Hle, zde jsem, pošli mne!” Mějte však na mysli, že se vašich rtů nejdřív musí dotknout “žhavý uhlík z oltáře”. Izajáš 6,8.9. Až potom budete schopni hovořit rozumná a čistá slova. Pak obdržíte moudrost a budete vědět, co říci, a co ne. Nebudete se snažit ohromit svými znalostmi teologie. Budete ostražití, abyste nevzbudili v člověku bojovnost nebo nevyvolávali předsudky tím, že se pustíte do sporných věroučných otázek. Naleznete dostatek námětů, o kterých můžete hovořit bez vzbuzení předsudků a které pohnou srdce k touze po hlubším studiu Božího slova. PN 31.3

Připraveni dát odpověď každému — Pán si přeje, abyste získávali lidi, a přestože nemáte lidem vnucovat výklady věroučných bodů, máte být: “vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte… s tichostí a s uctivostí.” (Dosl. překl. “s bázní” 1. Petrův 3,15.16. Proč s bázní? Měli byste se obávat, že by vaše slova mohla zavánět sebejistotou, že je pronesete nevhodně, případně že slova ani způsob chování nebude připomínat Krista. Spojte se pevně s Kristem a představujte pravdu tak, jak je zjevena v Jeho životě. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 324.325) PN 31.4

Vyvyšujte Krista — Pracujte jako apoštol Pavel. Kdekoli se ocitl, ať to bylo před nesouhlasně zamračenými farizeji nebo autoritativními římskými úředníky, ať stál před chudými nebo bohatými, učenými či nevzdělanými, před mrzákem v Lystře nebo usvědčenými hříšníky v makedonském vězení, vždy vyvyšoval Krista. Představoval Krista jako toho, který nenávidí hřích, ale hříšníka miluje, toho, který nesl naše hříchy, aby nám mohl darovat svoji spravedlnost. (Manual for Canvassers, s. 34) PN 31.5

Jak kazatel, tak kolportér — Rozumného a bohabojného knižního evangelisty bychom si měli vážit, protože zaujímá postavení rovnocenné práci kazatele. Mnozí mladí kazatelé a ti, kteří se na kazatelskou službu připravují, by mohli mnoho dokázat, kdyby vyšli pracovat jako kolportéři. To ovšem za předpokladu, že prožili skutečné obrácení. Kontaktem s lidmi a prezentací našich publikací by získali cenné zkušenosti, které se kázáním získat nedají. Při práci dům od domu mají možnost rozmlouvat s lidmi. Mohou do příbytků vnášet vůni Kristova života. Snaha přinést požehnání druhým přinese požehnání i jim a posílí jejich víru. Prací pro záchranu druhých získají důkladné znalosti Písma. Mohou se neustále učit, jak získávat lidi pro Krista. PN 32.1

Naši kazatelé by všude měli nosit s sebou knihy, které by mohli rozšiřovat. Na odchodu může kazatel nechat v rodině knihu, ať už ji prodá nebo daruje. Tato práce byla v počátcích adventní historie velmi rozšířená. Kazatelé jednali jako kolportéři a používali prostředků získaných z prodeje na podporu díla v místech, kde bylo třeba pomoci. Takoví pracovníci mohou o této práci zasvěceně hovořit, protože měli v tomto směru mnoho zkušeností. PN 32.2

Ať si nikdo nemyslí, že kazatel snižuje své poslání, když se zapojí do knižní evangelizace jako prostředku šíření pravdy mezi lidmi. Při výkonu knižní služby pracuje stejným způsobem, jako pracoval apoštol Pavel. Toto řekl, když k němu přišli starší sboru v Efezu: “Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie. Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů. Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista.” Skutky 20,18-21. Výřečný Pavel, kterému se Bůh podivuhodným způsobem zjevil, chodil od domu k domu se vší pokorou, s mnohými slzami, uprostřed mnoha pokušení. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 321-322) PN 32.3

Stejně důležité jako kázání — Kazatel-evangelista, který se zapojí do knižní evangelizace, koná stejně důležitou práci, jako když sobotu co sobotu mluví před shromážděním. Bůh se dívá na věrného evangelistu, který pracuje s publikacemi, se stejným zalíbením jako na kteréhokoli věrného kazatele. Kazatel i evangelista nesou světlo v rozdílných oblastech své působnosti. Bůh povolává každého ke spolupráci s “velkým Zdravotním Misionářem”, aby vyšel “na rušná místa” i “mezi ploty”. Každý má konat práci pro Boha na jemu určeném místě. Pokud jsou tito pracovníci opravdu obráceni, pak se stanou i skutečnými misionáři. (Letter 186, 1903) PN 32.4

Ti, kdo disponují schopnostmi pro práci knižního evangelisty, mohou vykonat na tomto poli více než jako kazatelé. Přebývá-li v jejich srdcích duch Kristův, najdou si příležitosti, aby ostatním mohli předložit Boží slovo a obrátili jejich pozornost ke specifickým pravdám pro dnešní dobu. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 323) PN 32.5

Radost ve službě — Kristu přinášelo potěšení, když mohl pomáhat potřebným a vyhledávat ztracené. Zachraňoval hynoucí, pozvedával ponížené, uzdravoval nemocné, promlouval slova soucitu a útěchy k zarmouceným a trpícím. Čím plněji budeme proniknuti Jeho duchem, tím horlivěji se chopíme práce pro naše bližní. PN 32.6

Čím více uděláme pro ostatní, tím více budeme svou práci milovat a tím větší bude naše radost z následování Mistra. Naše srdce se naplní Boží láskou a s přesvědčivou mocí budeme hovořit o svém ukřižovaném Spasiteli. PN 33.1

Ptám se těch, kterým se dostalo světla: “Co budete dělat v nadcházejícím roce? Nepřestanete se jeden s druhým hádat? Nepřestanete se nadále oslabovat a ničit důvěru lidí v lidství člověka? Nebo budete věnovat svůj čas posilování věcí, které sice ještě zůstaly, avšak hrozí zánikem?” Zapojí-li se naši lidé opravdu do práce pro Mistra, pak nebude slyšet hlas stížností. Mnozí se probudí a vymaní z malomyslnosti, která ničí jejich tělo i duši. Jakmile začnou pracovat pro druhé, budou moci při shromážděních vyprávět mnoho povzbudivých zkušeností. Jejich svědectví nebude temné a pochmurné, ale plné radosti a odvahy. Místo aby přemýšleli nad chybami svých bratrů a sester a nad svými vlastními obtížemi, budou přemýšlet a hovořit o Kristově lásce. Věnují pak velké úsilí tomu, aby se stali ještě schopnějšími dělníky svého Pána. (The Review and Herald, 27.1.1903. oddíl) PN 33.2