Od slávy k úpadku

Období milosti

Předpověděné soudy byly na nějaký čas odloženy a během dlouhé vlády Jarobeáma II. dosáhla izraelská vojska velkolepých vítězství. Toto období zjevného klidu a prosperity však nemělo na srdce nekajícných lidí žádný vliv, a proto bylo nakonec rozhodnuto: “Jarobeám zemře mečem a Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.” Ámos 7,11. SU 111.7

Ani tento výrok však na krále a jeho lid nezapůsobil. Amasjáš, vůdce modlářských kněží, kterého rozčílily výroky namířené proti národu a králi, řekl proroku Ámosovi: “Seber se, vidoucí, a prchej do judské země! Tam chleba jez a tam si prorokuj! A nikdy už neprorokuj v Bét-elu, neboť je to svatyně králova, královský dům.” Ámos 7,12.13. SU 112.1

Na to mu prorok příkře odvětil: “Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země.” Ámos 7,17. SU 112.2

Prorocká slova namířená proti odpadlým kmenům Izraele se sice naplnila, ale k zániku království došlo až mnohem později. Bůh byl i ve svém soudu milosrdný. Když “do země vtrhl Púl, král asyrský” (2. Královská 15,19), dovolil Menachému, tehdejšímu izraelskému králi, aby zůstal na trůnu jako vazalský král Asýrie. A když si Asyřané deset izraelských kmenů podmanili, na nějaký čas se vrátili do své země. SU 112.3

Bezbožný Menachém se odmítl vzdát zla, kvůli kterému se Izrael ocitl v područí cizího národa, a dál se “dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích” 2. Královská 15,18. Za dnů Pekacha (2. Královská 15,29), jeho nástupce, napadl Izrael asyrský král Tiglat-pileser a odvedl s sebou početné skupiny zajatců žijících v Galileji a východně od Jordánu. Ti byli odvlečeni do zemí vzdálených od Palestiny, kde byli nuceni žít mezi pohany. Z této rány se severní království už nikdy nevzpamatovalo. Po Pekachovi nastoupil na izraelský trůn už jen jeden král — král Hóšea. A krátce poté bylo království navždy zničeno. SU 112.4

I v tomto období plném smutku a bolesti projevil Bůh své milosrdenství. Ve třetím roce vlády krále Hóšey usedl na judský trůn spravedlivý král Chizkijáš, který prosadil důležité reformy týkající se služby v jeruzalémském chrámu. Připravil velikonoční slavnost a pozval na ni nejen kmeny Juda a Benjamín, ale i všech deset izraelských kmenů. “Běžci prošli s listy od krále a od jeho velmožů celým Izraelem a Judou a podle králova příkazu provolávali: ‘Izraelci, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, a on se navrátí k těm pozůstalým z vás, kteří vyvázli z moci asyrských králů… Nyní nebuďte tvrdošíjní jako vaši otcové, poddejte se Hospodinu, přijďte k jeho svatyni, kterou navěky oddělil jako svatou… Když se obrátíte k Hospodinu, dojdou vaši bratří a vaši synové slitování u těch, kteří je zajali, a navrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a slitovný a svou tvář neodvrátí od vás, když se k němu navrátíte.’” 2. Paralipomenon 30,6.8.9. SU 112.5

Chizkijášovi poslové putovali z města do města a předávali lidem tento vzkaz. Avšak zbytek izraelského národa, který stále obýval kdysi úrodné území severního království, nejevil o královská slova zájem, a dokonce se k poslům choval povýšeně. SU 112.6

“Všude se jim posmívali a zesměšňovali je. Jen někteří z kmene Ašerova, Manasesova a Zabulónova přišli v pokoře do Jeruzaléma…, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů.” 2. Paralipomenon 30,10.11.13. SU 113.1