Od slávy k úpadku

17. kapitola — Povolání Elíši

Bůh řekl Elijášovi, aby pomazal “Elíšu, syna Šáfatova” (1. Královská 19,16) za proroka místo sebe. Elijáš jeho nařízení poslechl a vydal se Elíšu hledat. Cestou na sever si Elijáš všiml, že se krajina severního království zakrátko proměnila k nepoznání. Všude kolem vyrážely zelené výhonky, které pro něj byly znamením záchrany od sucha a hladomoru. SU 85.1

Elíšův otec byl zámožný sedlák, který dbal na to, aby nikdo z jeho hospodářství neuctíval Baala. V jeho domácnosti se vždy uctíval Bůh. V tichu venkovského života, při studiu Božího zákona a pozorování přírody, v kázni, kterou vyžaduje užitečná práce, si Elíša vypěstoval prosté návyky a naučil se poslouchat své rodiče i Boha. Díky těmto vlastnostem a schopnostem mohl v budoucnu přijmout důležitý úkol, kterým se ho Bůh chystal pověřit. Elíša byl povolán za proroka právě ve chvíli, kdy oral pole. Vykonával práci, ke které měl nejblíže. Přestože se choval tiše a měl jemné srdce, dokázal být energický a houževnatý. Při manuální práci se upevnil jeho charakter, který Elíša následně cíleně zdokonaloval poznáním milosti a pravdy. Na otcově statku se také naučil spolupracovat s lidmi i s Bohem. Jelikož se ukázal být věrný v maličkostech, byl připraven pro přijetí větší zodpovědnosti. Při službě druhým získal schopnosti, které následně uplatnil při vyučování a vedení druhých. SU 85.2

Nikdo z nás nemůže vědět, jaké s námi má Bůh záměry, když nás vychovává. Všichni si však můžeme být jisti, že věrnost v malých věcech nás uschopňuje pro přijetí mnohem větší zodpovědnosti. Jen ten, kdo se v malých věcech osvědčí “jako dělník, který se nemá zač stydět” (2. Timoteovi 2,15), může od Boha obdržet vyšší povolání. SU 85.3

Mnoho lidí má pocit, že jejich život ztrácí smysl, když pro rozšiřování Božího království nemohou udělat nic velkolepého. Protože se jim nabízejí jen samé menší úkoly, raději se do služby Bohu vůbec nezapojují. A to je velká chyba! Člověk totiž může pracovat pro Boha i při plnění drobných, každodenních povinností, jako je zametání ulic, orání pole či práce v továrně. Rovněž matky, které vychovávají své děti pro Krista, dělají stejně důležitou práci jako kazatel, který stojí v čele sboru. SU 85.4

Mnoho lidí si přeje získat zvláštní nadání, které by jim umožnilo vykonat důležité dílo, a proto raději přehlížejí drobné každodenní činnosti. Přitom zapomínají, že talent není tím, co je pro splnění významného úkolu nejpodstatnější. Mnohem důležitější je, když si člověk dokáže pečlivě plnit své povinnosti, přistupuje k životu pozitivně a má opravdový zájem o druhé. Bůh má zalíbení v tom, když lidé dělají třeba i tu nejobyčejnější práci s láskou a zápalem. SU 86.1

Když Elijáš přišel k poli, na kterém Elíša oral, přehodil přes bedra mladého muže plášť posvěcení. Během hladomoru sedlákova rodina věděla o Elijášově službě a poslání. A nyní Boží Duch Elíšovi sdělil, že se má stát Elijášovým nástupcem. SU 86.2

“Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: ‘Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou.’ On mu řekl: ‘Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil.’” 1. Královská 19,20. Takto Elijáš zkoušel jeho víru. Elíša se musel sám rozhodnout, jestli toto povolání přijme. Pokud se rozhodne zůstat doma a využít všech výhod, které mu domácnost poskytovala, nic mu v tom nebude bránit. SU 86.3

Elíša však pochopil význam Božího povolání a vůbec jej nenapadlo, že by je odmítl. Nebyl ochoten se kvůli jakékoli světské výhodě zříct příležitosti stát se Božím poslem a spojit svůj osud s osudem Božího muže. “Vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a přisluhoval mu.” 1. Královská 19,21. Bez zaváhání odešel z domova, kde byl obklopen láskou svých rodičů, a zahájil nejistou dráhu Božího proroka. SU 86.4