Od slávy k úpadku

12. kapitola — Elijáš ztrácí víru

Díky tomu, že byli Baalovi proroci vyhlazeni, bylo možné provést zásadní náboženskou reformu. Nebeský rozsudek byl vykonán. Lidé vyznali své hříchy a přiznali se k Bohu svých otců. Nyní mohla být odejmuta kletba a vyprahlá země zavlažena deštěm. SU 59.1

Elijáš řekl Achabovi: “Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!” 1. Královská 18,41. Pak vystoupil na vrcholek hory a začal se modlit. SU 59.2

Na nebi nebyl ani mráček, ani nebylo slyšet burácení hromu. Jelikož však prorok po celý den neochvějně spoléhal na Boží slovo, nyní ani na okamžik nezapochyboval o tom, že nebe splní daná zaslíbení. Vždyť stejný Bůh, který způsobil ono nesnesitelné sucho, zaslíbil déšť, když bude zjednána náprava. S pokorou se Elijáš u Boha přimlouval za kající izraelský lid. SU 59.3

Opakovaně posílal svého služebníka, aby se šel podívat, jestli se nad Středozemním mořem ukázaly známky toho, že Bůh jeho modlitby vyslyšel. Služebník se však pokaždé vrátil se slovy: “Nic tam není.” 1. Královská 18,43. Prorok neztratil víru ani trpělivost, nýbrž vytrvale pokračoval ve svých modlitbách. Šestkrát se služebník vrátil se zprávou, že na modré obloze nejsou známky přicházejícího deště. Prorok v neochvějné víře poslal svého služebníka ještě jednou. Tehdy přinesl radostnou novinu: “Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.” 1. Královská 18,44. SU 59.4

To Elijáši stačilo. V tomto malém mráčku očima víry uviděl příslib vydatného deště a ihned svého služebníka poslal k Achabovi se zprávou: “Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!” 1. Královská 18,44. SU 59.5

Díky Elijášově pevné víře jej Bůh mohl použít k uskutečnění svých záměrů. Elijáš se držel nebeských zaslíbení a vytrvale se modlil. Nečekal na očividné známky toho, že jej Bůh vyslyšel, nýbrž se spolehl na drobný náznak jeho přízně. A to, co s Boží pomocí dokázal on, může v Boží službě dokázat každý člověk. “Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.” Jakubův 5,17. SU 59.6

I dnes potřebujeme takovouto víru — víru, která se plně spoléhá na zaslíbení Božího slova a která člověku dodává dostatek síly k boji s mocnostmi temnoty. Skrze víru Boží následovníci “dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno, … v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců.” Židům 11,33.34. SU 60.1

Víra je nedílnou součástí vítězné modlitby. “Bez víry … není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.” Židům 11,6. Své prosby máme nebeskému Otci předkládat s Elijášovou vytrvalostí. Vždyť naplnění Hospodinova slova je zcela v zájmu Božího trůnu. SU 60.2

Ve chvíli, kdy se Achab chystal sestoupit do údolí, zahalila horu Karmel temnota. “Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu.” 1. Královská 18,45. Po cestě do královského města Achab kvůli temnotě a prudkému dešti neviděl před sebe. I když jej toho dne Elijáš ponížil před očima jeho poddaných a vyhladil jeho modloslužebné kněze, stále jej považoval za krále Izraele. Proto nyní na znamení úcty běžel před královým vozem a naváděl jej do města. SU 60.3

Elijášovo laskavé zacházení s bezbožným králem je příkladem pro každého, kdo se považuje za Božího následovníka. Mezi Božími dětmi je totiž hodně těch, kteří se zdráhají vykonávat podřadnou práci, protože nechtějí být považováni za služebníky. Přestože se Bůh toho dne k Elijáši mocně přiznal — nejprve seslal z nebe oheň, který pohltil jeho oběť, a následně vyslyšel jeho prosby o seslání deště —, neodmítl vykonat podřadnou službu. SU 60.4