Od slávy k úpadku

Elijášovo vítězství

Jakmile Elijáš vyslovil poslední slovo své modlitby, jako blesk se z nebe na oltář snesl oheň, který v jeden ráz pohltil oběť, vodu ve vodním příkopu, a dokonce i kameny, z nichž byl oltář postaven. Jas ohně ozářil celou horu a zaslepil oči shromážděného zástupu. Ohnivý sloup byl viditelný i v údolích, kde stáli mnozí lidé. Ti byli touto podívanou naprosto ohromeni. SU 58.1

Lidé na hoře padli v úctě na tvář. Už se déle neodvažovali dívat na oheň seslaný z nebe. A s vědomím, že je jejich povinností uznat Elijášova Boha za Boha svých otců, jednohlasně volali: “Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!” 1. Královská 18,39. Jejich pokřik se rozléhal nad kopci a snášel se do údolí. Konečně se Izrael probudil, pochopil, že byl podveden, a činil pokání. Konečně si lidé uvědomili, jak moc Boha svým chováním zneuctili. Ve světle pravé bohoslužby, kterou požadoval Bůh, byla odhalena skutečná povaha uctívání Baala. Lidé pochopili, že prostřednictvím sucha, kdy z nebe nespadla jediná kapka rosy či deště, dokud nezačali opět uctívat jeho jméno, zjevil Bůh svou spravedlnost a milost. SU 58.2

I když byli Baalovi proroci usvědčeni a nacházeli se v Boží přítomnosti, odmítli vyznat své hříchy. Tvrdohlavě zůstávali i nadále Baalovými proroky. Tím jasně ukázali, že si zasluhují smrt. SU 58.3

Aby se kající Izrael vymanil z vlivu těch, kdo jej učili uctívat Baala, dostal Elijáš od Boha příkaz, aby falešné učitele zahubil. Když Elijáš lidem přikázal: “Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!” (1. Královská 18,40), bylo srdce lidí naplněno hněvem, a proto jej ochotně poslechli. Zavedli Baalovy proroky k potoku Kíšonu a tam, dříve než se skončil den, v němž byl položen základ náboženské reformy, je popravili. SU 58.4