Od slávy k úpadku

1. kapitola — Začátek Šalomounovy vlády

Za vlády krále Davida a Šalomouna se Izrael stal mocným národem, který mohl mnoha způsoby ve jménu pravdy a spravedlnosti ovlivňovat své okolí. Hospodinovo jméno bylo vyvyšováno a ctěno. Pohané žijící v okolních zemích, kteří toužili poznat pravdu, neodcházeli s prázdnou. Lidé se obraceli na víru a Boží církev na zemi rostla a vzkvétala. SU 9.1

V posledním roce Davidovy vlády byl Šalomoun pomazán za krále. Bůh mu v mládí dal mnohá zaslíbení a chtěl, aby se mu Šalomoun více přiblížil a odrážel krásu jeho charakteru. Vlastním příkladem by tak mohl vést Boží lid k tomu, aby byl věrným ochráncem božské pravdy. David věděl, že pokud má Šalomoun splnit Bohem svěřené poslání, nesmí být jen pouhým válečníkem a vládcem, nýbrž i čestným mužem, učitelem spravedlnosti a příkladem věrnosti. Z toho důvodu jej David usilovně učil ušlechtilému chování a nabádal jej, aby byl ke svým poddaným milosrdný a při jednání s okolními národy oslavoval Boží jméno a zrcadlil krásu jeho svatosti. Před svou smrtí mu řekl: “Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčků jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země.” 2. Samuelova 23,3.4. SU 9.2

Během svého dospívání se Šalomoun řídil příkladem svého otce a po mnoho let poslušně dodržoval Boží přikázání. Na počátku své vlády “Šalomoun vydal rozkaz celému Izraeli, velitelům nad tisíci a nad sty, soudcům a všem předákům z celého Izraele” (2. Paralipomenon 1,2), aby se spolu s ním vypravili na posvátné návrší do Gibeónu, kde byl Boží stan setkávání, který na poušti postavil Mojžíš, a tam obětovali oběť Bohu. Byl si vědom toho, že ti, na kterých leží břemeno odpovědnosti, musejí hledat radu u Zdroje moudrosti. Proto vyzval své rádce, aby se k němu v uctívání Boha přidali a tak ukázali, že stojí na Boží straně. SU 9.3