Od slávy k úpadku

Selhání Izraele

Ti, kteří kdysi byli duchovními vůdci, byli kvůli svým přestoupením “v nevážnosti a ponížení u všeho lidu” Malachiáš 2,9. Bůh je však nikdy neponechal bez naděje. Skrze Malachiáše jim posílal nejen poselství o soudu, nýbrž i výzvy k usmíření: “Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám.” Malachiáš 3,7. Bůh nebes stále znovu prosí své děti, aby mu pomohly na zemi uskutečnit jeho dílo. Napřahuje k nim svou ruku na znamení, že je jim ochoten na cestě sebeobětování a sebezapření pomoci, a jako Božím synům jim zaslibuje dědický podíl. Poznají, že je to jejich jediná naděje? SU 265.2

Jak smutné, že v Malachiášově době byla srdce Izraelců natolik pyšná, že nebyli ochotni s Bohem spolupracovat! Z jejich reakce je patrné, že se necítili být vinni. Ptali se: “Jak se máme vrátit?” SU 265.3

Nato je Bůh seznámil s jedním z jejich závažných hříchů. “Smí člověk okrádat Boha?” zeptal se jich. “Vy mě okrádáte.” Tato slova je však stále neusvědčila z hříchu, a proto se zeptali: “Jak tě okrádáme?” SU 265.4

Na jejich otázku jim Bůh dal jasnou odpověď. Řekl jim: “Na desátcích a na obětech pozdvihování… Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu… Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.” Malachiáš 3,7-12. SU 265.5

Bůh dává sluneční svit i déšť, způsobuje růst rostlin a dává schopnosti a zdraví k získávání prostředků. Protože všechna požehnání pocházejí z jeho štědré ruky, přeje si, aby mu muži a ženy na znamení vděčnosti odváděli desátky a přinášeli dary. Jedině tak se z Boží vinice nestane holá pláň. Lidé mají projevovat nesobecký zájem o budování Božího díla ve všech částech světa. SU 265.6

Skrze taková poselství, jaká jim přinesl prorok Malachiáš, jakož i prostřednictvím útlaku ze strany pohanských národů se Izraelci nakonec naučili, že pravý úspěch je závislý na poslušnosti Božího zákona. U mnohých však poslušnost nebyla důsledkem víry. Jejich pohnutky byly sobecké. Jednali správně jen proto, aby pomohli Izraeli získat zpět ztracenou slávu. Vyvolený národ se nestal světlem světa, nýbrž se ve snaze chránit se před modlářstvím okolnímu světu zcela odcizil. Nařízení, která zakazovala uzavírat sňatky s pohany a účastnit se modlářských obřadů, převrátili Izraelci tak, že vytvořila mezi Izraelem a ostatními lidmi vysokou zeď, která je od nich naprosto izolovala. Kvůli tomu přišli lidé o mnohá požehnání, která chtěl Bůh skrze Izrael světu udělit. SU 265.7