Od slávy k úpadku

Zlatá socha

Nebúkadnesar využil svého velkého bohatství a nechal vyrobit zlatou sochu, která se vzhledem podobala té, již viděl ve snu; jen použitý materiál byl jiný. Nikdy dřív Kaldejci nevyrobili něco tak impozantního, jako byla tato majestátní socha. Bylo proto pochopitelné, že v zemi, kde převládalo modlářství, se z ní záhy stal předmět uctívání. Král vydal příkaz, že v den posvěcení sochy musí všichni vyjádřit svou oddanost Babylónu a soše se poklonit. SU 191.1

Ve stanovený den se na pláni Dúra, kde byla socha umístěna, shromáždil velký zástup lidí ze všech národů a ras. Jakmile zazněl zvuk hudebních nástrojů, všichni lidé “padli a klaněli se před zlatou sochou” Daniel 3,7. Zdálo se, že mocnosti temnot opět zvítězí; podařilo se jim spojit uctívání sochy se zavedenými prvky modloslužby, uznané za státní náboženství. Satan v tu chvíli doufal, že takto překazí Boží záměr, podle kterého měly být skrze poražený Izrael požehnány všechny národy země. SU 191.2

Bůh ale rozhodl jinak. Ne všichni se poklonili modlářskému symbolu lidské moci. Tři muži učinili pevné rozhodnutí, že za žádnou cenu nezneuctí Boha nebes. Jejich Bůh byl Králem králů; nikdy by se nepoklonili nikomu jinému. SU 191.3

Nabúkadnesarovi se doneslo, že se někteří opovážili vzepřít jeho nařízení. Několik učenců, kteří Danielovým přátelům záviděli jejich postavení, králi oznámili: “Jsou zde muži Judejci, které jsi pověřil správou babylónské krajiny, Šadrak, Méšak a Abed-nego. Tito muži nedbají, králi, na tvůj rozkaz, tvé bohy neuctívají a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se neklanějí.” Daniel 3,12. SU 191.4