Od slávy k úpadku

4. kapitola — Ztracená příležitost

Jedním z důvodů, proč se Šalomoun stal krutým, bylo to, že se přestal obětovat pro druhé. Když Mojžíš na Sínaji seznámil lid s Božím příkazem: “Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich,” (2. Mojžíšova 25,8) každý Izraelec, jehož “srdce pudilo a kdo byl ochotné mysli, přicházel a přinášel Hospodinovu oběť pozdvihování” 2. Mojžíšova 35,21. Ke stavbě svatyně bylo zapotřebí velkého množství kvalitních a drahých materiálů; Hospodin však přijímal jen dary od lidí, kteří je dávali dobrovolně. “Vyberte oběť pozdvihování pro mne od každého, kdo ji ze srdce dobrovolně odevzdá.” 2. Mojžíšova 25,2. SU 23.1

Podobnou výzvu učinil král David, který řekl: “Kdo by chtěl dnes něco ze svého dobrovolně obětovat pro Hospodina?” 1. Paralipomenon 29,5. Jeho slova si měli ti, kdo pracovali na stavbě chrámu, neustále připomínat. SU 23.2

Při stavbě stánku na poušti Bůh obdařil vybrané muže zvláštním nadáním. “Hleďte, Hospodin povolal jménem Besaleela, syna Urího, vnuka Chúrova, z pokolení Judova. Naplnil ho Božím duchem, aby měl moudrost, důvtip a znalost pro každé dílo… řemeslnické, umělecké, výšivkářské, na látce purpurově fialové, nachové a karmínové a na jemném plátně, i dílo tkalcovské… Besaleel s Oholíabem a všichni, kdo byli dovední a jimž dal Hospodin moudrost a důvtip.” 2. Mojžíšova 35,30-361. Nebeské bytosti spolupracovaly s dělníky, které si vybral sám Bůh. SU 23.3

Potomci těchto dělníků zdědili velký díl nadání svých předků, které oni získali od Boha. Postupně však, téměř nepozorovaně, se přestali spoléhat na Boha a ztratili zájem mu nezištně sloužit. Za své výjimečné nadání si nechávali dobře zaplatit a často odcházeli za prací do okolních zemí. Ušlechtilého ducha jejich slavných předků vytlačila touha po majetku. Aby svou sobeckou touhu ukojili, začali své nadání, které získali od Boha, nabízet pohanským králům a propůjčovat je ke stavbě budov, které Stvořiteli dělaly ostudu. SU 23.4

Mezi těmito muži si chtěl Šalomoun vybrat mistra, který by dohlížel na stavbu chrámu. Bůh krále seznámil s každým nepatrným detailem stavby a on měl prosit Boha o to, aby mu pomohl vybrat posvěcené dělníky, kteří by byli výjimečně nadaní a dokázali vykonat svěřené dílo. Šalomoun však promarnil tuto příležitost k projevení své víry a poslal k týrskému králi pro muže, “který by uměl pracovat se zlatem, stříbrem, mědí a železem, s látkou nachovou, karmínovou a purpurově fialovou a uměl by vyřezávat řezby, aby pracoval s odborníky, kteří jsou… v Judsku a v Jeruzalémě” 2. Paralipomenon 2,6. SU 23.5

Fénický král poslal “Chúrama, syna jedné ženy z dcer danských, jehož otec byl Týřan” 2. Paralipomenon 2,13. Chúram byl z matčiny strany potomkem Oholíaba, kterému před stovkami let Bůh svěřil nevšední moudrost nutnou ke stavbě stánku. Tak se stalo, že vedení Šalomounových dělníků bylo svěřeno člověku, kterého k práci nevedla nesobecká touha sloužit Bohu. Každá buňka jeho těla byla znečištěna sobeckými pohnutkami. SU 24.1

Za své výjimečné nadání Chúram požadoval vysokou mzdu. Jeho pomocníci, kteří s ním každý den pracovali, začali jeho příjmy porovnávat se svými a pozvolna zapomínali na svatou povahu vykonávané práce. Duch sebezapření je opustil. Došlo to tak daleko, že se dožadovali vyšší mzdy, kterou jim král nakonec začal vyplácet. SU 24.2