Od slávy k úpadku

První svitek

Přibližně ve stejnou dobu Bůh Jeremjášovi nařídil, aby poselství zapsal. “Vezmi si svitek knihy a napiš do něho všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi i o všech pronárodech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových až dodnes. Snad až dům judský uslyší o všem zlu, které jim zamýšlím učinit, odvrátí se každý od své zlé cesty a já jim jejich nepravost a jejich hřích odpustím.” Jeremjáš 36,2.3. SU 163.3

Jeremjáš uposlechl toto nařízení a dal zavolat svého věrného přítele Báruka, který byl písařem; ten zapsal “všechna slova z Jeremjášových úst, která k němu Hospodin mluvil” Jeremjáš 36,4. Tato slova, zaznamenaná na svitek pergamenu, obsahovala vážná napomenutí za dlouhotrvající odpadnutí a výzvy k zřeknutí se zla. SU 164.1

Jeremjáš, který byl stále ve vězení, poslal Báruka, aby svitek přečetl zástupům shromážděným v chrámu k oslavám národního svátku. Řekl mu: “Snad padnou na kolena a budou prosit před Hospodinem o smilování a každý se odvrátí od své zlé cesty. Vždyť veliký je hněv a rozhořčení, o němž Hospodin tomuto lidu mluvil!” Jeremjáš 36,7. SU 164.2

Báruk svitek přečetl všem lidem. Následně si jej dali předvolat velmožové a nařídili mu, aby svitek přečetl také jim. Velmi pozorně mu naslouchali a slíbili, že o všem informují krále. Poradili mu však, aby se raději někde ukryl, protože se obávali, že král bude chtít popravit všechny, kdo toto poselství zaznamenali a doručili lidem. SU 164.3

Jójakím okamžitě nařídil, aby mu svitek také přečetli. Jeden z královských sluhů, Jehúdí, začal předčítat slova napomenutí a varování. Protože to bylo v zimě, byli král a velmožové shromážděni okolo otevřeného ohně. Jójakím, který nejevil známky toho, že by se obával nebezpečí, jež hrozilo jemu a jeho lidu, se zmocnil svitku a v zuřivosti z něj odřezával odstavce nožíkem “a házel je do ohně na ohništi, až celý svitek na ohništi shořel” Jeremjáš 36,23. SU 164.4

“Král ani jeho služebníci se nezachvěli strachem a neroztrhli svá roucha.” Přestože někteří z králových služebníků “na krále naléhali, aby svitek nepálil, neuposlechl je” Jeremjáš 36,24.25. Místo toho poslal bezbožný král pro Jeremjáše a Báruka, ale “Hospodin je… ukryl” Jeremjáš 36,26. SU 164.5

Bůh ve své milosti chtěl muže z Judy pro jejich vlastní dobro varovat. Je mu totiž líto každého, kdo je zaslepen svou zvráceností. Snaží se prozářit zatemnělou lidskou mysl. Usiluje o to, aby ti, kdo se opájejí svou vlastní spravedlností, začali být sami se sebou nespokojení a navázali úzké spojení s nebesy. SU 164.6

Božím záměrem není posílat k lidem takové posly, kteří budou hříšníkům lichotit a snažit se jim zavděčit. Spíše než to se snaží rozjitřit provinilcovo svědomí a přivést jej k tomu, aby v zoufalství zvolal: “Co mám dělat, abych byl zachráněn?” Skutky 16,30. Ovšem Ruka, která sráží do prachu, je také Rukou, která dokáže kajícího pozvednout. Ten, který sesílá tresty, se zároveň ptá: “Co chceš, abych pro tebe učinil?” Marek 10,51. SU 164.7

Král Jójakím a jeho velmožové však s arogancí sobě vlastní odmítli varování a nekáli se. Příležitost, kterou jim Bůh milosrdně nabídl těsně předtím, než svitek shořel v ohni, byla tou poslední. Bůh vzápětí prohlásil, že na muže, který se proti němu odvážil postavit, vylije svůj hněv. “Proto praví Hospodin o Jójakímovi, králi judském, toto: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu. Jeho mrtvola bude pohozena na denním vedru a na nočním chladu.” Jeremjáš 36,30. SU 164.8