Od slávy k úpadku

35. kapitola — Judova tvrdohlavost

Na začátku Jójakímovy vlády zaznívala zemí varovná poselství o přicházejícím soudu. Zcela nečekaně povstala na východě nová světová velmoc, Babylónská říše, a rychle zastínila Asýrii, Egypt a všechny ostatní národy. SU 160.1

Babylónský král se měl stát nástrojem Božího hněvu, který vykoná soud nad nekajícím Judou. Znovu a znovu budou Nebúkadnesarova vojska napadat Jeruzalém. Desetitisíce budou zajaty a odvedeny do Babylónu. Jójakín, Jójakím a Sidkijáš se jeden vedle druhého stanou vazalskými králi vládce Babylónu a všichni tři se proti němu vzbouří. Na neposlušný národ budou dopadat soudy tak dlouho, až Jeruzalém nakonec lehne popelem, Šalomounův chrám bude zničen a Juda padne a nikdy víc už nezíská své původní postavení mezi národy. SU 160.2

Toto období plné změn se vyznačovalo tím, že lidé prostřednictvím Jeremjáše dostávali jedno nebeské poselství za druhým. Hospodin dal potomkům Judy dostatek příležitostí, aby zrušili své spojenectví s Egyptem, a předešli tak válečným konfliktům s Babylónem. Jeremjáš lidem předváděl názorná podobenství a doufal, že jim jejich prostřednictvím připomene závazek vůči Bohu a přiměje je navázat přátelské vztahy s vládci Babylónu. SU 160.3

Aby například znázornil důležitost poslušnosti Bohu, Jeremjáš přivedl do chrámu několik Rekábejců a postavil před ně poháry plné vína a přikázal jim, aby se napili. Oni to podle očekávání odmítli. Řekli mu: “Nebudeme pít víno, neboť náš otec Jónadab, syn Rekábův, nám přikázal: ‘Nebudete nikdy pít víno ani vy ani vaši synové!’ … I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremjášovi: ‘Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: … Rekábejci plní slova Jónadaba, syna Rekábova, který zakázal svým synům pít víno. Nepijí je až dodnes, protože poslouchají příkaz svého otce.’” Jeremjáš 35,6.12-14. Synové Judy však Božím slovům nenaslouchali, a proto měli být tvrdě potrestáni. SU 160.4

Hospodin prohlásil: “Posílal jsem k vám všechny své služebníky proroky, nepřetržitě jsem je posílal se slovy: ‘Obraťte se každý od své zlé cesty, napravte své jednání, nechoďte za jinými bohy, neslužte jim. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vám i vašim otcům.’ Ale nenaklonili jste své ucho a neuposlechli jste mě… Proto… uvedu na Judu i na všechny obyvatele Jeruzaléma všechno zlo, jež jsem proti nim vyhlásil.” Jeremjáš 35,15.17. SU 160.5

Když lidé nepřijmou napomenutí a zatvrdí svá srdce, Bůh je přestane chránit před cizími vlivy. Protože odmítají pravdu a přijímají klam, sami se vydávají na cestu záhuby. Takto se Kaldejci měli stát nástrojem, s jehož pomocí Bůh potrestá svůj nekající lid. Jejich utrpení bude přímo úměrné světlu, které odmítli a zavrhli. Tím, že na ně Bůh vylije svůj hněv, naposledy se je pokusí odvrátit od jejich zlé cesty. SU 161.1

Rekábejcům bylo uděleno stálé požehnání. Prorok jim řekl: “Protože jste byli poslušni příkazu svého otce Jónadaba, zachovávali jste všechny jeho příkazy a konali jste přesně to, co vám přikázal, proto Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví toto: Z rodu Jónadaba, syna Rekábova, nebude vyhlazen ten, kdo by stál v mých službách po všechny dny.” Jeremjáš 35,18.19. SU 161.2

Z toho bychom si měli vzít poučení i my. Pokud bylo nutné přísně dodržovat nařízení moudrého otce, který účinným způsobem ochránil své potomky před zlem nestřídmosti, s oč větší vážností bychom měli přistupovat k Boží autoritě a jeho příkazům. Bůh nás skrze své služebníky seznamuje s tím, jak velké nebezpečí představuje neposlušnost. Posílá nám svá varovná poselství a odsuzuje hřích. Jeho lidem se daří jen díky jeho milosti a díky bdělé péči vyvolených služebníků. Bůh nemůže ochraňovat ty, kdo odmítají jeho rady. SU 161.3