Poslední dny planety země
19. kapitola — Kristův návrat
Sedmá rána a zvláštní zmrtvýchvstání
Nastane “hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi,” tak silné to bude zemětřesení. (Zjevení 16,17.18) Bude to vypadat, jako by se obloha otvírala a zavírala a jako kdyby jí probleskovala sláva od Božího trůnu. Hory se budou třást jako třtina ve větru a rozervané skály budou padat na všechny strany. … Celá země se bude kymácet a vzdouvat jako mořské vlny. Její povrch bude pukat. Bude to vypadat, jako by se hroutily její základy. Celá horstva se budou propadat do země. Obydlené ostrovy zmizí. Přístavy, které se bezbožností podobaly Sodomě, pohltí rozběsněné moře. … Veliké kroupy, těžké “jako cent”, vykonají dílo zkázy. (Zjevení 16,19.21) … PPZ 155.1
Hroby se otevřou a “mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.” (D 12,2) Všichni, kdo zemřeli s vírou v poselství třetího anděla, vyjdou z hrobu oslaveni, aby slyšeli Boží smlouvu pokoje spolu s těmi, kdo zachovávali Boží zákon. Také “ti, kdo ho probodli” (Zjevení 1,7), kdo se vysmívali smrtelnému zápasu Ježíše Krista a zesměšňovali jej, i nejzarputilejší odpůrci jeho pravdy a jeho lidu budou vzkříšeni, aby ho spatřili v jeho slávě a aby viděli, jakou odplatu dostanou věrní a poslušní. (The Great Controversy, s. 636,637) PPZ 155.2
Bůh oznámí čas Kristova příchodu
Objevily se temné, těžké mraky a seskupily se dohromady. Obloha se otevírala a zavírala. Potom jsme otevřeným prostorem v souhvězdí Orionu mohli vidět, odkud přicházel Boží hlas. (Early Writings, s. 41) PPZ 155.3
Brzy jsme slyšeli Boží hlas33 jako hukot mnohých vod, který nám oznamoval den i hodinu Ježíšova příchodu. Žijící svatí, kterých bylo 144 000, poznali tento hlas a rozuměli mu, zatímco bezbožní jej pokládali za hřmění a zemětřesení. (Early Writings, s. 15) PPZ 155.4
Když Bůh oznamoval den a hodinu Ježíšova příchodu a opakoval lidu věčnou smlouvu, řekl jednu větu, pak se odmlčel, zatímco se jeho slova rozléhala po celé zemi. Boží Izrael stál se zraky upřenými vzhůru a naslouchal slovům, která vycházela z Hospodinových rtů a oblétla celý svět jako hřmot nejmohutnějšího hromu. Byla to vážná chvíle. Na konci každé věty svatí zvolali: “Sláva! Halelujah!” Jejich obličeje zářily Boží slávou, podobně jako Mojžíšův obličej, když sestoupil s hory Sinaj. Bezbožní je nemohli přes Boží slávu ani spatřit. A když bylo vyřčeno věčné požehnání nad těmi, kteří oslavovali Boha zachováváním jeho svaté soboty, zaznělo mocné volání oznamující vítězství nad šelmou a jejím obrazem. (Early Writings, s. 285,286) PPZ 156.1
Neměla jsem nejmenší ponětí o čase, o kterém hovořil Boží hlas. Slyšela jsem oznámení hodiny, ale po skončení vidění se mi vytratilo z paměti. Přede mnou se odehrávaly úchvatné a slavnostní scény, jež lidský jazyk nedokáže náležitě popsat. To vše pro mne bylo živou skutečností. Na závěr scény se objevil velký bílý oblak, na kterém seděl Syn člověka. (Selected Messages, sv. 1, s. 76) PPZ 156.2
Zděšení ztracených
Když se země bude potácet jako opilá a nebe se bude svíjet v tom velikém Božím dni, kdo bude moci obstát? Lidé s hrůzou uvidí, že se tomu budou snažit marně uniknout. “Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko…” Zjevení 1,7. Zavržení budou proklínat přírodu — svého boha — a budou volat k horám a skalám: “Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu…” Zjevení 6,16; (That I May Know Him, s. 356) PPZ 156.3
Když Boží hlas změní úděl vykoupených, lidé, kteří ztratili všechno ve velkém životním zápasu, prožijí strašné probuzení. … To, co celý život budovali, padne během okamžiku. Bohatí budou oplakávat zkázu svých nádherných domů a ztrátu svého zlata a stříbra. … Bezbožní budou hořce litovat; ne však toho, že hříšně zanedbávali Boha a své bližní, ale toho, že Bůh zvítězil. Budou naříkat, že to tak dopadlo, nebudou však litovat toho, že byli bezbožní. (The Great Controversy, s. 654) PPZ 156.4
Ježíš přichází v moci a slávě
Brzy poté se na východě objeví malý černý obláček velikosti asi poloviny mužské dlaně. Bude to oblak, který obklopuje Spasitele a z dálky se jeví jako zahalený ve tmě. Boží lid bude vědět, že je to znamení Syna člověka. V uctivém tichu budou lidé sledovat, jak se přibližuje k zemi, jak je stale světlejší a nádhernější, až z něj bude velký bílý oblak, jehož základem je sláva podobná stravujícímu ohni, nad nímž se klene duha úmluvy. Pán Ježíš přijde jako mocný dobyvatel. … PPZ 156.5
S nebesky krásnými chvalozpěvy ho na jeho cestě bude doprovázet nespočetný zástup andělů. Bude se zdát, že celá obloha je plná zářících postav, “deseti tisíci desetitisíců a tisíci tisíců”. Lidský jazyk nedokáže tento obraz popsat, mysl smrtelníka není schopna vnímat takovou nádheru. … PPZ 157.1
Král králů bude sestupovat na oblaku, zahalen v plamenech ohně. Nebe se svine jako svitek, země se bude před ním třást, všechny hory a ostrovy se budou pohybovat. (The Great Controversy, s. 640-642) PPZ 157.2
Reakce těch, kteří probodli Krista
Ti, kteří hráli hlavní roli v zavržení a ukřižování Krista, vstanou, aby jej spatřili takového, jakým je, a ti, kteří jej odmítli, budou vzkříšeni, aby viděli oslavené svaté, neboť tehdy budou svatí v jediném okamžiku proměněni a budou uchváceni vzhůru vstříc Pánu. Ti, kteří na Krista vložili purpurové roucho a vtiskli na jeho skráně trnovou korunu, stejně jako ti, kteří probili hřeby jeho ruce a nohy, budou na něj hledět a budou naříkat. (Manuscript Releases 9, s. 252) PPZ 157.3
Připomenou si, jak pohrdali jeho láskou, jak zneužili jeho laskavost. Osvobodili raději Barabáše, vraha a zločince, a Ježíše korunovali trny, bičovali jej a nakonec ukřižovali. V hodině jeho největšího utrpení se mu kněží a vůdcové Izraele posmívali slovy: “Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský — ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!” Matouš 27,42. Všechno napadání a posměch vrhaný Kristu do tváře, všechna utrpení způsobená jeho učedníkům nyní ožijí v jejich paměti tak silně, jako by znovu prožívali okamžiky, kdy toto satanské dílo vykonávali. PPZ 157.4
Hlas, který byl tak často plný proseb a domlouvání, nyní zazní znovu v jejich uších. Znovu jasně uslyší každý zvuk slavnostních proseb jako tehdy, když náš Spasitel hovořil v synagogách a na ulicích. Pak ti, kteří jej probodli, budou volat na hory a skály, aby na ně padly a zakryly je před tváří toho, který sedí na trůnu a před hněvem Beránkovým. (Letter 131, 1900) PPZ 157.5
“Probuďte se vy, kteří spíte, a povstaňte!”
Mraky začínají ustupovat a objevuje se světlé znamení Syna člověka. Věřící vědí, co tento oblak znamená. Je slyšet zvuk hudby, a když se oblak přibližuje, otevírají se hroby a mrtví vstávají. (Manuscript Releases 9, s. 251,252) PPZ 157.6
“Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou…” Jan 5,28.29. Tento hlas zazní již brzy a všichni svatí, kteří zesnuli v Ježíši, se probudí a opustí svá vězení. (Manuscript 137, 1897) PPZ 158.1
Všichni spravedliví mrtví, od Adama až k poslednímu svatému, který zemře, uslyší hlas Božího Syna a vstanou z hrobu k věčnému životu. (Touha věků, s. 385) PPZ 158.2
Zatímco se země bude otřásat, blesky šlehat oblohou a dunět hrom, hlas Božího Syna zavolá mrtvé věřící. Boží Syn pohlédne na hroby spravedlivých, pozvedne ruce k nebi a zvolá: “Probuďte se, probuďte se, probuďte se, vy, kdo spíte v prachu, a vstaňte!” Mrtví na celé zeměkouli uslyší jeho hlas a ožijí. Celá země zaduní krokem neobyčejně velkého zástupu ze všech národů, ras, kmenů a jazyků. Vyjdou z vězení smrti oděni nesmrtelnou slávou a zvolají: “Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?” (1. Korintským 15,55. Živí a vzkříšení vykoupení spojí své hlasy v dlouhém, radostném, vítězném volání. (The Great Controversy, s. 644) PPZ 158.3
Z jeskyní a z vězení
V horských jeskyních, skalních rozsedlinách a skrýších zjeví Spasitel svou přítomnost a slávu. PPZ 158.4
Ještě chvíli a ten, který má přijít, přijde a neopozdí se. Jeho oči jako plamen ohně pronikají pevně uzamčenými vězeňskými celami a nalézají tam uvězněné lidi, jejichž jména jsou zapsána v Beránkově knize života. Spasitelovy oči vidí každý problém, rozeznají každé nebezpečí. Není nic, co by před ním mohlo být skryto. Neexistují žádné starosti a utrpení jeho lidu, které by nepřekonalo Kristovo milosrdenství. PPZ 158.5
Také Boží dítě zažije nejprve veliký strach při pohledu na Kristovu nádheru. Bude mít pocit, že není schopno žít v jeho svaté přítomnosti. Ale uslyší to, co slyšel i Jan: “Neboj se.” Ježíš položil svou ruku na Janovo rameno, pozvedl jej ze země a postavil před sebe. To učiní i s těmi, kteří mu důvěřují a jsou mu věrni. (That I May Know Him, s. 360,361) PPZ 158.6
Dědici Božího království přicházejí z chatrčí, chýší, věznic, popravišť, hor, pouští, zemských i mořských jeskyní. (The Great Controversy, s. 650) PPZ 158.7
Z hlubin oceánů, z dolů i z hor
Když Kristus přijde, aby vzal k sobě ty, kteří mu byli věrni, tehdy zazní poslední troubení, které uslyší celá země od štítů nejvyšších hor až ke dnu nejhlubších údolí. Spravedliví mrtví uslyší zvuk poslední polnice a vyjdou ze svých hrobů, aby se oděli nesmrtelností a setkali se se svým Pánem. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 7, s. 909) PPZ 158.8
S radostí přemýšlím o zmrtvýchvstání spravedlivých, kteří budou po celé zemi probuzeni a vyjdou ze skalních jeskyň, zemských rozsedlin, puklin země, či dna moří a oceánů. Nikdo nebude přehlédnut. Všichni uslyší jeho hlas. Povstanou v triumfální slávě vítězství. (Letter 113, 1886) PPZ 159.1
Jaký pohled budou představovat tyto hory a pohoří (ve Švýcarsku), když Kristus, Dárce života, probudí mrtvé a vrátí jim život! Vyjdou z jeskyní, rozsedlin, hlubokých studní, kam byla jejich těla pohřbena. (Letter 97, 1886) PPZ 159.2
Bezbožní budou zahlazeni
V šíleném boji jejich vášní a vylitím nezředěného Božího hněvu padnou bezbožní obyvatelé země — kněží, vládci a lid, bohatí i chudí, vysoce postavení i prostí. “Ti, které Hospodin v onen den skolí, zůstanou ležet od jednoho konce země ke druhému. Nebude se nad nimi naříkat, nebudou sebráni, nebudou pohřbeni.” Jeremjáš 25,33. PPZ 159.3
Při příchodu Ježíše Krista budou bezbožní odstraněni z povrchu celé země — Pán je zabije dechem svých úst a zničí je svým slavným příchodem. Pán Ježíš uvede svůj lid do Božího města a země zůstane pustá. (The Great Controversy, s. 657) PPZ 159.4
“Náš Bůh je” pro každý hřích “oheň stravující”. Židům 12,29. Duch svatý spaluje hřích v každém, kdo se podřizuje jeho moci. Pokud však lidé setrvávají v hříchu, ztotožňují se s ním. Boží sláva, která ničí hřích, zničí i je. (Touha věků, s. 63) PPZ 159.5
Sláva vyzařující z jeho tváře bude pro spravedlivé životem, a pro bezbožné spalujícím ohněm. (Touha věků, s. 381) PPZ 159.6
Boží soud nad bezbožnými — akt milosti
Mohou být lidé, kteří celý život prožili ve vzpouře proti Bohu, náhle přeneseni do nebe a sledovat vysoký a svatý stav dokonalosti, který tam panuje, dívat se, jak je každá bytost naplněna láskou, každá tvář září radostí, jak zní krásná hudba k poctě Boha a Beránka a nepřetržitý proud světla vyzařuje na vykoupené z tváře Boha, který sedí na trůnu? Mohou lidé, kteří nenávidí Boha, pravdu a svatost, přijít mezi nebeské zástupy a zpívat s nimi chvalozpěvy? Mohli by snést slávu Boha a Beránka? Ne, Bůh jim poskytl lhůtu milosti, aby si mohli vytvořit povahu pro nebesa. Oni však nikdy neučili svou mysl, aby si zamilovala čistotu, nikdy se neučili jazyku nebes — a nyní je už příliš pozdě. Život prožitý ve vzpouře proti Bohu je nepřipravil pro nebe. Svatost a pokoj nebe by jim působily utrpení. Boží sláva by pro ně byla zničujícím ohněm. Nutně by se z tak svatého místa snažili uprchnout. Přáli by si zemřít, aby se ukryli před tváří Spasitele, který zemřel, aby je zachránil. Bezbožní lidé sami rozhodují o svém údělu. Sami se dobrovolně vyloučili z nebe, Bůh to ve své spravedlnosti a milosti jen přijme. (The Great Controversy, s. 542,543) PPZ 159.7
Směrem k domovu
Žijící spravedliví budou proměněni “naráz, v okamžiku”. 1. Korintským 15,52. Až zazní Boží hlas, budou oslaveni. Stanou se nesmrtelnými a spolu se vzkříšenými vykoupenými budou “uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu”. 1. Tesalonickým 4,17. Andělé “shromáždí vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.” Marek 13,27. Andělé přinesou malé děti jejich matkám. Přátelé, které smrt dávno rozdělila, se znovu setkají, aby se už nikdy neodloučili, a s radostným zpěvem budou společně vystupovat do Božího města. (The Great Controversy, s. 645) PPZ 160.1
Všichni jsme byli neseni na oblaku po dobu sedmi dní ke skleněnému moři. (Early Writings, s. 16) PPZ 160.2
Když se vítězný vůz pohyboval kupředu, bylo slyšet od kol a od nosných křídel volání: “Svatý!” a skupina andělů obklopujících oblak volala: “Svatý, svatý, svatý Pán, Všemohoucí Bůh!” Zachránění na oblaku odpovídali: “Chvála a čest! Halelujah!” (Early Writings, s. 35) PPZ 160.3
Jak slavný bude okamžik, až jej spatříme a budeme přivítáni jako jeho vykoupení. Čekali jsme sice dlouho, ale naše naděje nevyhasla. Teprve až uzříme Krále v jeho kráse, budeme navždy šťastni. Mám pocit, jako bych měla hlasitě volat: “Jdeme domů!” (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 253) PPZ 160.4
Andělé budou zpívat: “Kristus zvítězil!”
V ten den budou vykoupení zářit slávou Otce a Syna. Andělé uvítají tóny svých zlatých harf Krále a jeho zachráněné, ty, kteří byli obmyti a jejichž roucha byla vybílena v krvi Beránkově. Zazní píseň vítězství a naplní celá nebesa. Kristus zvítězil! Nyní vstupuje do nebeských příbytků v průvodu svých vykoupených, kteří jsou důkazem toho, že jeho utrpení a oběť nebyly přineseny nadarmo. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 285,286) PPZ 160.5
Pán Ježíš s nevýslovnou láskou přivítá své věrné, aby se radovali “u svého Pána”. Spasitel se bude radovat, protože v království slávy uvidí ty, které zachránil svým utrpením a ponížením. (The Great Controversy, s. 647) PPZ 161.1
Ve výsledcích své práce spatří Kristus svou odměnu. V nespočetném zástupu, který je bez poskvrny a stojí před ním s nepopsatelnou radostí, vidí ovoce své námahy. Jeho krev byla naším spasením, jeho život příkladem. (Education, s. 309) PPZ 161.2
Svatí obdrží koruny a harfy
Potom jsem viděla veliký počet andělů, kteří přinesli z města krásné koruny. Pro každého vykoupeného přinesli jednu se jménem, které bylo na koruně napsáno. Andělé je podávali Kristu a on je svou vlastní pravicí vkládal na hlavy vykoupených. (Early Writings, s. 288) PPZ 161.3
Svatí v počtu 144 000 stáli ve čtverci na skleněném moři. Někteří z nich měli velmi jasně zářící koruny, druhým zářily méně. Některé koruny měly mnoho hvězd, jiné jich měly jen několik, ale všichni se svými korunami byli plně spokojeni. (Early Writings, s. 16,17, 1851) PPZ 161.4
Jas koruny života bude jasně zářit nebo jen matně svítit, bude na ní mnoho klenotů nebo jen několik, podle toho, jak jsme jednali. (The S.D.A. Bible Commentary, sv. 6, s. 1105) PPZ 161.5
V nebi nebude ani jeden zachráněný, jehož koruna by neměla alespoň jednu hvězdu. Každý, kdo vstoupí do nebe, tam potká lidi, kteří nalezli cestu ke spasení jeho zásluhou. (The Signs of the Times, 6. června 1892) PPZ 161.6
Před vstupem do Božího města předá Spasitel svým následovníkům symboly vítězství a oblékne jim královský oděv. Zářící řady se seřadí do otevřeného čtverce kolem svého Krále… Pán vloží vlastní rukou korunu slávy na hlavu každého vítěze. … Každý dostane palmu vítězství a třpytící se harfu. Když pak velící andělé udají tón, zazní z každé harfy krásná a bohatá melodie. … Zástupy vykoupených budou stát před Svatým městem. Pán Ježíš otevře doširoka perlové brány a zástupy, které zachovávaly pravdu, vstoupí. (The Great Controversy, s. 645,646) PPZ 161.7