Modlitba za nemocné

Odevzdanost do Boží vůle

Při modlitbě za nemocné je potřeba pamatovat na to, že “my nevíme, jak a za co se modlit”. Římanům 8,26. Nevíme, jestli žádané uzdravení bude to nejlepší, nebo ne. Proto by v našich modlitbách měla být zahrnuta myšlenka: “Pane, ty znáš každé tajemství naší duše. Ty znáš tyto lidi. Jsi Ježíš, jejich Přímluvce, dal jsi za ně život. Tvoje láska k nim je větší, než si uvědomují, a než může být i ta naše. Když tě to tedy oslaví a bude to pro blaho trpících, prosíme v Ježíšově jménu, abys je uzdravil. MZN 29.1

Když by to však nebyla tvoje vůle, aby se uzdravili, prosíme tě, abys je potěšil svojí milostí a v utrpení je podepřel svojí přítomností.” MZN 30.1

Bůh zná konec od počátku. On zná všechna lidská srdce. Ví o každém tajemství duše. Ví, zda by ti, za které se modlíme, po uzdravení v budoucích zkouškách života obstáli, nebo padli. On ví, zda by jejich život byl požehnáním, nebo kletbou jim samým i světu. Toto je jeden důvod, proč při hluboké a opravdové modlitbě bychom měli dodat: “Ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.” Lukáš 22,42. Ježíš pronesl tato slova, vyjadřující úplnou odevzdanost do Boží moudrosti a vůle, když v Getsemanské zahradě úpěnlivě prosil: “Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.” Matouš 26,39. A když tato slova uznal za vhodné on, Boží Syn, o to více bychom se tak měli modlit my, omezení a bloudící smrtelníci! Důslednost vyžaduje, abychom svoje touhy svěřili našemu vševědoucímu nebeskému Otci, a potom mu svěřili všechno v úplné odevzdanosti. Víme, že nás Bůh vyslechne, když prosíme podle jeho vůle. Nebylo by však správné naléhavě prosit bez ochoty podřídit se, naše modlitby nesmějí být rozkazem, ale přímluvou. MZN 30.2

Jsou případy, kdy Bůh člověka uzdraví přímým zásahem svojí božské moci. Ale ne všichni nemocní se uzdraví. Mnozí usínají v Ježíši. Jan na ostrově Patmos dostal pokyn, aby napsal: “Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.” Zjevení 14,13. Vidíme tedy, že když se lidé neuzdraví, není možné jim nerozvážně přisuzovat nedostatek víry. MZN 30.3

Všichni bychom rádi dostali na svoje modlitby rychlou, neodkladnou a přímou odpověď a jsme v pokušení malomyslnět, když se odpověď zpozdí nebo když přijde v nějaké neočekávané podobě. Pán Bůh je však přemoudrý a předobrý, a proto ne vždy vyslýchá naše prosby právě tehdy, když si to přejeme, a právě tak, jak si to přejeme. On udělá nad naše očekávání všechno lépe a často ještě více, než za co prosíme. A protože můžeme důvěřovat jeho moudrosti a lásce, neměli bychom ho prosit, aby se přizpůsobil naší vůli, ale měli bychom se snažit pochopit jeho záměr a usilovat o něj. Naše touhy a zájmy by se měly podrobit jeho vůli. Tyto zkušenosti, které jsou zkouškou naší víry, jsou pro naše dobro. V nich se ukáže, jestli je naše víra pravá a upřímná, spočívající jen na Božím slově, nebo zda závisí na okolnostech, a tedy je nejistá a nestálá. Víra sílí životními zkušenostmi. Musíme usilovat o dokonalou trpělivost a pamatovat, že v Písmu jsou převzácná zaslíbení pro ty, kteří očekávají Pána. MZN 31.1

Všichni tyto zásady nechápou. Mnozí, kteří hledají Pánovu uzdravující milost, si myslí, že na svoje modlitby musejí dostat přímou a okamžitou odpověď, jinak ve víře slábnou. Proto je třeba ty, kteří jsou zesláblí nemocí, moudře upozornit, aby jednali rozvážně. Neměli by zanedbávat svoji povinnost vůči přátelům, kteří je mohou přežít, ani odmítnout přírodní léčivé prostředky. MZN 32.1

Právě tady bývá časté nebezpečí omylu. Někteří lidé si myslí, že když mají být uzdraveni na přímluvnou modlitbu, nemají dělat nic, co by mohlo budit dojem, že nemají víru. Své záležitosti by však měli tak uspořádat, jako kdyby se připravovali na smrt. A neměli by se obávat povzbudit své milé nebo jim dát radu, kterou by jim chtěli dát při rozloučení. MZN 32.2