Velké drama věků

Vítězství víry a modlitby

Věrní Boží služebníci však nebyli ve svém díle osamoceni. Když se proti nim spojily zlé mocnosti a duchové, Pán na ně nezapomněl. Kdyby se jim “otevřely oči”, viděli by jasné důkazy Boží přítomnosti a pomoci, jako prorok v pradávných dobách. Když Elizeův služebník upozorňoval svého pána na nepřátelské vojsko, které obklíčilo město a odřízlo jim všechny ústupové cesty, prorok se modlil: “Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl.” (2. Královská 6,17) Najednou sluha viděl, že stráň je plná vozů a ohnivých koní. Nebeské vojsko stálo připraveno ochránit Božího muže. Tak andělé chrání ty, kdo pracují pro obnovu církve. VDV 140.4

Luther prosazoval mimo jiné i zásadu, že reformace nesmí žádat o podporu světskou moc a své zájmy nesmí hájit se zbraní v ruce. Těšilo ho, že evangelium vyznávají říšská knížata, když ale tito lidé navrhli vytvoření obranného svazu, prohlásil, že “učení evangelia má hájit sám Bůh… Čím méně bude k dílu přispívat člověk, tím mocněji zasáhne Bůh. Podle jeho názoru byla všechna navrhovaná politická opatření projevem nedůstojného strachu a hříšné nedůvěry.” (D'Aubigné, sv. 10, kap. 14) VDV 140.5

Když se mocní odpůrci chystali reformaci zničit a zdálo se, že je proti ní namířeno tisíce mečů, Luther napsal: “Satan stupňuje svou zuřivost. Bezbožní velekněží spřádají úklady, hrozí nám válka. Vybídněte lid, aby statečně bojoval před Božím trůnem vírou a modlitbou, tak aby naši nepřátelé, přemoženi Božím Duchem, byli přinuceni přistoupit na mír. Co hlavně potřebujeme, co hlavně musíme dělat, je modlit se. Oznamte lidem, že jsou nyní vystaveni ostří meče a satanově zlobě, a řekněte jim, ať se modlí.” (D'Aubigné, sv. 10, kap. 14) VDV 140.6

O něco později se Luther ještě jednou zmínil o svazu, který zamýšlela založit evangelická knížata, a prohlásil, že jedinou zbraní, kterou bychom měli používat, je “meč Ducha”. V listě saskému kurfiřtovi napsal: “Nemůžeme s dobrým svědomím schvalovat navrhovaný obranný svaz. Raději bychom desetkrát zemřeli, než abychom viděli, že pro věc evangelia byla prolita jediná kapka krve. Musíme být jako ‘ovce vedené na porážku’. Musíme nést Kristův kříž. Vaše Výsost může být bez obav — svými modlitbami dosáhneme více než všichni naši nepřátelé svým vychloubáním. Jen nepošpiňte své ruce krví svých bratrů. Jestliže císař žádá, abychom byli vydáni jeho soudům, jsme připraveni před ně předstoupit. Nemůžete bránit naši víru — každý pro svou víru podstupuje vlastní nebezpečí.” (D'Aubigné, sv. 14, kap. 1) VDV 141.1

Ze skrytých modliteb vyšla síla, která v době velké reformace otřásla světem. V posvátném tichu vstupovali Boží služebníci na skálu Božích zaslíbení. V době zápasů v Augsburku “se Luther každý den nejméně tři hodiny modlil — a zvolil právě ten čas, který byl nejvhodnější pro studium”. V soukromí svého bytu otevíral svou duši před Bohem slovy “plnými úcty, bázně a naděje, jako když člověk mluví s přítelem”. Říkal: “Vím, že jsi náš Otec a náš Bůh, a že zaženeš pronásledovatele svých synů, protože s námi jsi ohrožen i ty. Celá tato věc je tvá a jen z tvého donucení se jí účastníme. Braň nás tedy, Otče!” (D'Aubigné, sv. 14, kap. 6) VDV 141.2

Melanchthonovi, kterého tížily obavy a úzkost, Luther napsal: “Milost a pokoj v Kristu — v Kristu, říkám, ne na světě. Amen. Jak nenávidím ty nesmírné starosti, které tě tak stravují! Jde-li o nespravedlivou věc, opusť ji, jde-li však o věc spravedlivou, proč nevěříš slibům Pána, který nás vyzývá, abychom spali beze strachu? … Kristus neopustí dílo spravedlnosti a pravdy. Kristus žije, Kristus vládne, jakýpak strach tedy můžeme mít?” (D'Aubigné, sv. 14, kap. 6) VDV 141.3

Bůh vyslyšel volání svých služebníků — knížatům a duchovním dal milost a odvahu, aby mohli bránit pravdu proti vládcům tmy tohoto světa. Pán prohlásil: “Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.” 1. Petrův 2,6. Protestantští reformátoři stavěli na Kristu a “brány pekla” je nemohly přemoci. VDV 141.4