Velké drama věků

Bible mluví o osobním příchodu Ježíše Krista

Miller poznal, že Bible hovoří jednoznačně o osobním příchodu Ježíše Krista. Apoštol Pavel napsal: “Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe.” 1. Tesalonickým 4,16. Spasitel řekl: “Uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.” “Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.” Matouš 24,30.27. Budou jej doprovázet všechny nebeské zástupy. “Přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním.” Matouš 25,31. “On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené.” Matouš 24,31. VDV 214.3

Při jeho příchodu budou spravedliví mrtví vzkříšeni a spravedliví živí proměněni. Apoštol Pavel napsal: “Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.” 1. Korintským 15,51-53. V listu Tesalonickým, kde také hovoří o Kristově příchodu, píše: “Ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.” 1. Tesalonickým 4,16.17. VDV 214.4

Teprve až Ježíš Kristus přijde osobně, může jeho lid “obdržet království”. Spasitel řekl: “Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.” Matouš 25,31-34. Z citovaného textu vyplývá, že až Syn člověka přijde, mrtví vstanou “k nepomíjitelnosti” a živí budou proměněni. Touto velkou změnou budou připraveni “přijmout království”. Apoštol Pavel napsal: “Člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.” 1. Korintským 15,50. Člověk ve svém dnešním stavu je smrtelný, pomíjející, Boží království je ale nepomíjející, potrvá navždy. Proto člověk ve svém současném stavu nemůže vstoupit do Božího království. Až Pán Ježíš přijde, dá svému lidu nesmrtelnost a pak jej povolá, aby přijal království, jehož byl dosud jen dědicem. VDV 214.5

Tyto a další části Bible Millerovi jasně ukázaly, že události, které podle všeobecného očekávání měly nastat před příchodem Ježíše Krista — jako je celosvětová vláda pokoje a nastolení Božího království na zemi —, nastanou až po druhém příchodu Pána Ježíše. Pochopil také, že znamení doby a situace, ve které se svět nachází, odpovídá prorockému popisu posledních dnů. Miller proto musel — a to jen na základě studia Písma — dojít k přesvědčení, že doba, vyhrazená pro existenci země v jejím současném stavu, se chýlí k závěru. VDV 215.1

“Jiný důkaz, který mě zásadně ovlivnil,” napsal Miller, “byly časové údaje uvedené v Písmu… Zjistil jsem, že předpověděné události, ke kterým v minulosti došlo, se často odehrály v určeném čase. Sto dvacet let do potopy (1. Mojžíšova 6,3), sedm dní, jež ji budou předcházet, a čtyřicet dní předpověděného deště (1. Mojžíšova 7,4), čtyři sta let, které stráví Abrahámovo potomstvo v cizí zemi (1. Mojžíšova 15,13), tři dny, o nichž se zdálo ve snu číšníkovi a pekaři (1. Mojžíšova 40,12-20), sedm faraónových let (1. Mojžíšova 41,28-54), čtyřicet let na poušti (4. Mojžíšova 14,34), tři a půl roku hladu (1. Královská 17,1; viz Lukáš 4,25), … sedmdesát let zajetí (Jeremjáš 25,11), sedm let Nebúkadnesara (Daniel 4,13) a sedm týdnů, šedesát dva týdnů a jeden týden, celkem sedmdesát týdnů oddělených pro Židy (Daniel 9,24-27) — všechny tyto předpověděné události se splnily v udaných lhůtách.” (Bliss, str. 74.75) VDV 215.2

Když tedy při studiu Bible narazil na různé časové údaje, které se podle jeho chápání vztahovaly k druhému příchodu Ježíše Krista, považoval je za “časy předem stanovené”, které Bůh ukázal svým služebníkům. Mojžíš napsal: “Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům.” Prostřednictvím proroka Ámose nám Pán sdělil, že Hospodin “nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům”. 5. Mojžíšova 29,28; Ámos 3,7. Ti, kdo zkoumají Boží slovo, mohou pak s důvěrou očekávat, že o nejúžasnější události, ke které dojde v dějinách lidstva, hovoří Bible zcela otevřeně. VDV 215.3