Velký Spor Věku

57/188

Kapitola 9—Pokrok Reformy v Německu.

Lutherovo tajemné zmizení ohromilo celé Nemecko. Otázky týkající se jeho bylo slyšeti všade. Nejdivočejší povesti byly rozšiřovány, a mnozí věřili, že byl zavražděn. Veliký byl nářek nejen u jeho upřimných přátel, ale i u tisíců jiných, kteří se otevřeně nepřidali k obnově. Mnozí slavnostně přísahali, že pomstí jeho smrt. VS 125.1

Římští vůdcové s hrůzou pozorovali, do jaké výše stoupá nálada proti nim. Ač z počátku jásali nad domnělou smrtí Lutherovou, brzy však si přáli, aby se mohli ukrýti před hněvem lidu. Nepřátelé nebyli tak pobouřeni jeho nej odvážnějšími činy ani tehdy, když byl mezi nimi, jako nyní, když zmizel. Ti, kteří ve svém vzteku chtěli zahubiti Luthera, byli nyní plni strachu, když se z něho stal bezmocný zajatec. “Jediná cesta, jež nám zbývá k záchraně,” pravil jeden z nich, “jest rozsvítit světla a pátrati po Lutherovi po celém světě, abychom ho vrátili národu, který po něm volá.”1 Zdálo se, že rozkaz císařův vyzněl nadarmo. Papežští zástupci byli plni rozhořčení, když viděli, že tento vyvolal menší pozornost než osud Lutherův. VS 125.2

Zprávy, že jest v bezpečí, ač vězněm, zaplašily obavy lidu, stupňujíce současně nadšení pro něho. Jeho spisy byly čteny s větší dychtivostí než kdykoliv před tím. Stále rostoucí množství připojovalo se k věci hrdinského muže, jenž proti tak hrozivé, přesile hájil slovo Boží. Obnova stále více mohutněla. Símě zaseté Lutherem klíčilo všude. Jeho nepřítomnost dovršila dílo, což by byla jeho přítomnost nedokázala. Jiní pracovníci cítili novou zodpovědnost v době, kdy jejich velký vůdce byl v ústraní. S novou vírou a vážností usilovali se vykonati vše, co bylo v jejich silách, aby hnutí tak ušlechtile zahájené nezakrnělo. VS 125.3