Velký Spor Věku

188/188

DODATEK.

Strana 38. Uctívání soch. — “ Vzývání soch. . . .bylo jednou ze zkažeností křesťanství, kteréž se vloudilo do církve vkradmo a téměř bez spozorování. Tato zkaženost nevyvinula se pojednou, jak to bylo u jiných úpadků, sic jinak by se byla setkala s rozhodným zakročením a odmítnutím; avšak učinivši svůj začátek v dobrém přestrojení, pokračovala ve svém díle tak, až církev hluboko, poklesla v provozování modlářství; a to nejen s nedostatečným odporem, ale téměř beze všech rozhodných námitek; a když po delší době byla učiněna snaha k vykořenění téhož, tu bylo shledáno, že zlo jest tak upevněno, že odstranění jest nemožným.... Ono musí býti sledováno k modlářské náchylnosti lidského srdce, a jeho náklonnosti v sloužení více stvoření nežli Stvořiteli. VS 427.1

“Sochy a obrazy byly nejprve zavedeny do chrámů, nikoliv k vzývání, ale k nahražení knih, aneb ku poučení těch, kteří neuměli čisti, a ku vzbuzení oddanosti v některých myslích. Kterak mnoho prospěly tomuto účeli jest v pochybnosti; avšak i kdyby sloužily tomuto účeli na čas, brzy ale toto pominulo, a bylo shledáno, že obrazy a sochy přinesené do chrámů spíše zatemnily než objasnily mysl nevědomých, — snížilo na místo povzneslo oddanost vzývajícího. Takto majíce vésti mysl člověka k Bohu, na konec odvrátily jej od Něho ku vzývání věcí stvořených.” —“Sedmý Generální Koncil,” druhý v Nize, od J. Mendhama, Předmluva, str. III.—VI. VS 427.2

Pro záznamy předcházejícího a rozhodnutí ‘Druhého Kon-cilu’ v Nize, r. 787 po Kr., svolaného k zřízení vzývání soch, viz Baroniuse “Ecclesiastical Annals,” svaz. IX, str. 391-407 (vyd. 1612 Antwerpy) ; J. Mendhama “Sedmý Generální Koncil, Druhý v Nize”; Ed. Stillingfleeta “Defenese of the Discourse Concerning the Idolatry Practiced in the Church of Rome” (Londýn, 1686) ; “A Select Library of Nicene and Post-Nicene Fathers,” druhá řada, svaz. XIV, str. 521-587, (N.Y., 1900) ; C. J. Hefele, “History of the Councils of the Church from the Original Documents,” kn. 18, kap. 1, odd. 322, 333; kap. 2, odd. 345-352 (vyd. T. & T. Clark, 1896, svaz. V, str. 260-304, 342-372). VS 428.1

Strana 39.Konstantinův výnos.— Zákon vydaný císařem Konstantinem dne sedmého března, r. 321. po Kr., ohledně dne odpočinku zní takto: VS 428.2

“Nechť všichni soudcové a všichni obyvatelé měst, a všichni obchodníci odpočívají v ctihodném dni slunce. Avšak obyvatelé venkova mohou volně a s úplnou svobodou vzdělávati svá pole; poněvadž se často stává, že nebývá jiného příhodnějšího dne k setí obilí, aneb sázení vína, proto nemá býti pomíjeno vhodného času, neb tím by bylo ztraceno zaopatření nebes.” — “ History of the Sabbath and the Sunday ” od A. H. Lewise, str. 123, 124 (2. opr. vyd., 1903). VS 428.3

Původní die (“Codex of Justinian,” lib. 3, tit. 12, leg. 3) jest podán Dr. J. A. Hessey-em v jeho “Bampton Lectures” o neděli, úkol 3, odst. 1, a Dr. Filipem Schaffem v jeho “History of the Christian Church,” díl III., odd. 75, odst. 5, pozn. 1. Viz též Mosheima “Ecclesiastical History,” čtvrté století, část 2, kap. 4, odst. 5; Chamberse Encyclopædii, před. Sabbath; Encyclopaedia Britanica, 9 vyd., před. Sunday; Petr Heylyn, “History of the Sabbath,” díl 2, kap. 3 (2. opr. vyd., Londýn, 1636, str. 66, 67). VS 428.4

Strana 40.Prorocké letopočty a údaje.— Viz poznámku pro stranu 227. VS 428.5

Strana 45.Očistec.— Dr. Josef Faa Di Bruno opisuje očistec takto; “Očistec jest stavem utrpení po tomto životě, v němž jsou duše těch na čas podrženy, kteří odešli z tohoto života po prominuti svých smrtelných hříchů co poskvrny a viny, a jimž přináležela věčná muka; avšak oni byli povinni trpěti za tyto hříchy jistým dočasným trestem; podobně i duše těch, kteří opustili tento svět jsouce vinnými pouze všedními (ne smrtelnými) hříchy.” — “Catholic Belief”, str. 196 (vyd. 1844; imprimateur Archbishop of New York). VS 428.6

Viz též K. R. Hagenbacha, “Compendium of the History of Doctrines,” sv. I., str. 234-237, 405, 408; sv. II. str. 135-— 150, 308, 309 (T. & T. Clark vyd.) ; Chas. Elliott, “Delineation of Roman Catholicism,” kn. 2, kap. 12; Catholic Encyclopaedia, předmět ‘Purgatory’. VS 429.1

Strana 45.Odpustky. — Pro podrobné dějiny nauky o odpustcích viz “Catholic Encyclopædia,” předmět ‘Indulgences’ (od W. H. Kenta, O. S. C., z Baywater, Londýn) ; Karel Ullmann, “Reformer before the Reformation,” díl I., kn. 2, část 1. kap. 2; M. Creighton, “History of the Papacy,” díl V., str. 56-64, 71; L. von Ranke, “History of the Reformation in Germany,” kn. 2, kap. 1, odst. 131, 132, 139-142; 153-155 (2. Lond. vyd. 1845, přel. S. Austinem, díl I. str. 331, 3335-337; 343346) ; Ch. Elliott, “Delineation of Roman Catholicism”, kn. 2, kap. 13; H. C. Lea, “A History of Auricular Confession and Indulgences”; G. P. Fisher, “The Reformation,” kap. 4, odstavec 7. VS 429.2

O skutečném vývinu a výsledcích nauky o odpustcích v době Reformace, viz spis od Dr. H. C. Lea, pod názvem “Indulgences in Spain,” vydaný v “Papers of the American Society of Church History,” díl I., str. 129-171. O hodnotě tohoto postranního světla dějin, Dr. Lea praví ve svém počátečním odstavci: “Beze všeho znepokojení nad sporem který zuřil mezi Lutherem a Dr. Eckem a Silvestrem Prieriasem, Španělsko pokračovalo klidně v následování staré zdupané stezky, a opatřovalo nás nepopiratelnými úředními důkazy, které nám umožňují zkoumání těchto věcí v čistém světle dějin.” VS 429.3

Strana 45.Mšc.— O nauce o mši viz dílo kardinála Wisemana, “The Real Presence of the Body and Blood of Our Lord Jesus Christ in the Blessed Eucharist”; též “Catholic Encyclopædia,” před. ‘Eucharist’ (od J. Pohle, S. T. D., Breslau) ; “Canons and Decrees of the Council of Trent,” sez. 13, kap. 1-8 (Londýn, vyd., 1851, přel. od T. A. Buckley, str. 70-79) ; K. R. Hagenbacha “Compendium of the History of Doctrines,” díl I., str. 214-223, 393-398, a díl II., str. 88-114; J. Kalvín, “Institutes,” kn. 4, kap. 17, 18; R. Hooker “Ecclesiastical Polity,” kn. 5, kap. 67; Ch. Elliott, “Delineation of Roman Catholicism,” kn. 2, kap. 4, 5. VS 429.4

Strana 48.Waldenský překlad Bible.— O prvních překladech částí bible Waldenskými do jazyku obecného lidu, viz Toronley, “Illustrations of Biblical Literature,” odd. 3, 4, 810; 13, 21 (Paříž, vyd. 1864) ; G. H. Putnam, “The Censorship of the Church of Rome,” díl II., kap. 2. VS 430.1

Strana 60.Wyklif. — O původním znění papežských bull (výnosů), vydaných oproti Wycklifovi, v anglickém překladu, viz J. Foxe, “Acts and Monuments,” díl III., str. 4-13 (vyd. Pratt—Townsend, Londýn, 1870). Viz též J. Levise, “Life of Wycliffe,” str. 49-51, 305-314 (vyd. 1820) ; Lechler, “John Wycliffe and His English Precursors,” kap. 5, odst. 2 (str. 162-164, Lond. vyd. 1884, přel. Lorimer) ; A. Neander, “General History of the Christian Church,” období 6, odd. 2, část 1, odstavec 8. VS 430.2

Strana 61.Neomylnost. — O nauce o neomylnosti viz “Catholic Encyclopædia,” před. ‘Infallibility’ (od P. J. Turnera, S. T. D.) ; Geo. Salmon, “The Infallibility of the Church”; Ch. Elliott, “Delineation of the Roman Catholicism,” kn. 1, kap. 4; kardinál Gibbons, “The Faith of Our Fathers,” kap. 7, (49-té vyd., 1897). VS 430.3

Strana 104.Kostnický sněm. — O svolání Kostnického sněmu papežem Janem XXIII., na žádost císaře Zikmunda, viz Mosheima, “Ecclesiastical History,” kn. 3, 15. stol., část 2, kap. 2, odst. 13; A. Bowerse, “History of the Popes,” díl VII., str. 141-143 (Lond. vyd., 1776) ; Neander, “History of the Christian Religion and Church,” období 6, odd. 1 (1854, 5. svaz. přel. vyd. Torrey-em, díl V. str. 94-101). VS 430.4

Strana 227.Prorocké údaje a letopočty.— Dějinné a letopočné skutečnosti spojené s prorockým obdobím u Daniele v 8. a 9. kapitole, obsahující mnohé důkazy které neomylně poukazují na r. 457. př Kr. co správný čas od nějž se má toto období počínati, byly zřejmě vyznačeny mnohými zkoumately proroctví. Viz Stanleye Leathese “Old Testament Prophecy”, káz. 10, s pozn. A. (Warburton Lectures for 1854-1858) ; A. Thom, “Chronology of Prophecy”, str. 26-106 (Lond. vyd. 1848) ; Sir Isaac Newton, “Observation upon the Prophecies of Daniel and the Apocalypse of St. John”, kap. 10 (Lond. vyd., 1733, str. 128-143) ; Uriah Smith, “Thoughts on Daniel and the Revelation,” část 1, kap. 8 a 9. O letopočtu ukřižování viz Wm. Hales, “Analysis of Chronology”, díl I., str. 94101; díl III., str. 164-258 (2-hé Lond. vyd., 1830). VS 431.1

Strana 265.Trojnásobné poselství.— Zjev. 14:6, 7, před-povídá prohlášení poselství prvního anjela. Dále prorok po-kračuje: “A jiný anděl letěl za nimi.” Slovo zde užité “letěl za ním” znamená v celku, podobně jako ve výroku “šel s ním” Liddell a Scott podávají toto slovo takto: “Za ním, následovati aneb í ním.” Robinson praví: “Následovati, jiti,provázeti někoho.” To samé slovo jest použito u Marka 5:24: “I šel s ním (Ježíš), a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.” Jest ho též použito při oněch sto čtyřiceti čtyřech tisících vykoupených, kde jest praveno: “Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel.” Zjev. 14:4. Z obojích těchto míst jest zřejmým, že myšlenka provázení znamená jíti s někým společně. Podobně v 1. ep. ku Kor. 10:4, kde čteme o synech Izraelských, že “pili zajisté z duchovní Skály, kteráž za nimi šla,” ono slovo “za nimi šla” jest přeloženo z téhož řeckého slova, jež znamená “s nimi šla.” Z tohoto poznáváme, že ve Zjevení 14:8, 9, není míněno že druhý a třetí anjel následovali prvního po nějakém čase, ale že šli s ním. Tato tři poselství jsou jedním, trojnásobným. Ona jsou třemi pouze v jejich početí. Avšak počavše, jdou společně, a jsou nerozlučnými. VS 431.2

Strana 273.Nadvláda římských biskupů. — Některé z hlavních okolností spojených s předstíráním nadvlády římský- mi biskupy, jsou vytknuty v Mosheimově “Ecclesiastical Hi-story,” 2. stol., část 2, kap. 4, odd. 9-11. Viz též G. P. Fishera “History of the Christian Church,” období 2, kap. 2, odst. 1117 (vyd. z r. 1890, str. 56-58) ; Giesler “Ecclesiastical History,” období I, odd. 3, kap. 4, část 66, odst. 3 s poznámkou 8 (N. Y. vyd. z r. 1836, přel. F. Cunninghamem) ; J. N. Andrews, “History of the Sabbath,” str. 276-279 (3. opr. vyd.). VS 431.3