Velký Spor Věku

178/188

Kapitola 38—Zpustošení země.

Při Kristovu příchodu bezbožní jsou vyhlazeni z celého povrchu zemského, — zničeni dechem Jeho úst, zničeni jasností Jeho slávy. Kristus vezme svůj lid do města Božího, a země bude zbavena svých obyvatel. “Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou ji učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její.” “Náramně vyprázdněna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto.” “Nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou. Protož prokletí zžíře zemi, a vypleněni budou obyvatelé její; protož hořeti budou obyvatelé země.”1 VS 409.1

Celá země vyhlédá jako divoká poušť. Zříceniny měst a vesnic, zničených zemětřesením, vyvrácené stromy a ulomené balvany, vyvržené mořem aneb vyrvané přímo ze země, jsou rozházeny po jejím povrchu, zatím co ohromné jeskyně označují místa, kde hory byly vyvráceny ze svých základů. VS 409.2

Nyní nastane událost, naznačená v poslední slavnostní službě v den očisťování. Když bohoslužba ve svatyni svátých byla ukončena a hříchy Izraele byly odstraněny ze svatyně skrze krev oběti za hříchy, tu byl druhý kozel předveden živý před Boha; a v přítomnosti shromáždění velekněz nad ním vyznával “všecky nepravosti synů Izraelských, a všecka přestoupení jejich se všemi hříchy jejich, a vložil je na hlavu kozla.” 2 Podobně, až dílo očisťování v nebeské svatyni bude ukončeno, pak v přítomnosti Boha a anjelů nebeských i zástupů vykoupených, hříchy lidu Božího budou vloženy na Satana; tento pak bude prohlášen vinným všeho zla, k němuž je sváděl. A jako obětní kozel byl poslán do země pusté, tak i Satan bude vypovězen na opuštěnou zem, do neobydlené a divoké pouště. VS 409.3

Jan, spisovatel Zjevení, předpovídá spoutání Satanovo i stav zmatku a zpuštění, do jakého země bude uvedena, a prohlašuje, že ten stav potrvá tisíc let. Vylíčiv výjevy druhého příchodu Páně a záhubu bezbožných, prorok pokračuje: “I viděl jsem anděla sestupujícího s nebe, majícího klíč od propasti a řetěz veliký v ruce své. I chopil draka, hada toho starého, kterýž jest ďábel a satan, i svázal jej za tisíc let. A uvrhl ho do propasti, i zavřel, a svrchu nad ním zapečetil, aby nesvodil více národů, až by se vyplnilo tisíc let; neboť potom musí býti propuštěn na malý čas.”1 VS 410.1

Že výraz “do propasti” znamená zem ve stavu pustoty a tmy, vysvítá z jiných míst Písma sv. Bible, mluvíc o zemi na počátku, praví, že “byla nesličná a pustá, a tma byla nad pro-pastí.”2 Proroctví učí, že bude opět, aspoň částečně, uvedena do tohoto stavu. Hledě do budoucna na veliký den Páně, prorok Jeremiáš prohlašuje: “Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla. Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všichni pahrbkové pohybují se. Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo. Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou.” 3 VS 410.2

Zde bude domov Satanův a jeho zlých anjelů po tisíc let. Odkázán jsa na zemi, nebude míti přístupu k jiným světům, kde by mohl pokoušeti a obtěžovati ty, kteří nikdy nepadli. V tomto smyslu jest svázán; není již nikoho, na kom by mohl zkoušeti svou moc. Jest úplně oddělen od díla mámení a zkázy, jež po tolik staletí bylo jeho jedinou rozkoší. VS 410.3

Prorok Izaiáš, patře do doby Satanova pádu, volá: “Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ježto’s zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou.” “Budu rovný Nejvyššímu. A ty pak jsi stržen až do pekla, pryč na stranu do jámy. Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil,a vězňů svých’ nepropouštěl domů?”1 VS 410.4

Po šest tisíc let Satanovo dílo vzpoury budilo postrach na zemi. Obracel zem v pustinu a města její bořil. A “nepropouštěl vězňů svých domů.” Po šest tisíc let jeho vězení (hrob) přijímalo lid Boží, a on byl by jich věčně držel v zajetí; ale Kristus zlomil jeho pouta a vězně osvobodil. VS 411.1

I bezbožní jsou nyní z dosahu moci Satanovy; a on sám, pouze se svými anjely, uvažuje o následku kletby, již přinesl hřích. “Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni jsou slavně doma jeden každý z nich; ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplenil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval.”2 VS 411.2

Po tisíc let Satan bude blouditi sem a tam po pusté zemi, aby spatřil výsledky své vzpoury proti zákonu Božímu. V té době jeho utrpení bude nesmírné. Od svého pádu nevěnoval se při své činnosti nikdy úvahám; ale nyní jsa zbaven své moci, musí uvažovati o úloze, jakou hrál od té chvíle, kdy poprvé se vzbouřil proti nebeské vládě, a patřiti s bázní a hrůzou vstříc hrozné budoucnosti, ve které musí pykati za všecko zlo, jež způsobil, a snášeti trest za hříchy, k nimž lidi svedl. VS 411.3

V tisíciletí, mezi prvým a druhým vzkříšením, bude se konati soud nad bezbožnými. Apoštol Pavel poukazuje k tomuto soudu jakožto k události, jež nastane po druhém příchodu Krista. “Nesuďte nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí.”3 Daniel prohlašuje, že když přišel Starý Dnů, “oddán jest soud svatým výsostí.”4 V tom čase spravedliví vládnou jako králové a kněží před Bohem. Jan ve Zjevení praví: “I viděl jsem sto- lice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud.” “Budou knězi Boží a Kristovi, a kralovati s Ním budou tisíc let.” 1 V té době, jak předpověděl Pavel, “svati svět souditi budou.” 2 Společně s Kristem soudí bezbožné, srovnávajíce jejich skutky s knihou pravidel, biblí, a rozhodujíce o každém případě dle skutků, spáchaných v těle. Potom ta část, za kterou bezbožní musí trpěti, jest vyznačena dle jejich skutků, a jest zaznamenána při jejich jménech v knize smrti. VS 411.4

Satan a zlí anjelé také jsou souzeni Kristem a jeho lidem. Pavel praví: “Zdaliž nevíte, že anděly souditi budeme ?” 3 A Juda prohlašuje, že “anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.” 4 VS 412.1

Po uplynutí tisíce let nastane druhé vzkříšení. Tehdy bez-božní povstanou z mrtvých a objeví se před Bohem, aby byl vykonán “soud psany. spravatel Zjevení, vylíčiv vzkříšení spravedlivých, praví: “Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se ne-vyplnilo těch tisíc let.”5 A Izaiáš dí o bezbožných: “Shromážděni budou, jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou.” 6 VS 412.2