Velký Spor Věku

154/188

Kapitola 34—Poslední výstraha.

“Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem d’ áblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného.” “I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.”1 VS 367.1

Tato slova z Písma označují čas, kdy se bude opakovati oznámení o pádu Babylona, jak bylo učiněno druhým andělem ve 14. kap. Zjevení,2 s dodatečným připomenutím zkaženosti, jež se vloudila do různých společností tvořící Babylon od té doby, kdy poselství toto bylo poprvé oznámeno, v roce 1844. Děsné poměry v náboženském světě jsou zde líčeny. Při každém zavrhnutí pravdy mysl lidu se více zatemní, jejich srdce se více zatvrdí, až na konec uvázne v nevěrecké neústupnosti. Nedbajíce výstrah, jež Bůh dal, budou dále šlapati po přikázáních desatera, až budou svedeni k tomu, aby pronásledovali ty, kdož považují desatero za posvátné. Kristus jest uváděn v nivec opovržením, jímž jest stíháno jeho slovo a jeho lid. Když učení spiritismu jest přijímáno církvemi, tu obmezení ukládané tělesnému srdci se odstraňuje, a vyznávání náboženství stává se pláštíkem k zakrytí nejpodlejší nepravosti. Víra v duchovní zjevení otvírá dvéře ke svádění duchům a ďábelským naukám, a tím vliv zlých anjelů bude pociťován v církvích. VS 367.2

O Babylonu té doby, o níž mluví proroctví, se prohlašuje: “Dosáhli hříchové jeho až k nebi, a rozpomenul se Bůh na ne-pravosti jeho.” 1 Dovršil míru své viny a zkáza padne na něho. Bůh však má ještě lid v Babyloně; a před zahájením svého soudu musí býti tito věrní z něho vyvoláni, aby “neobcovali hříchům jeho a nepřijali z jeho ran.” Z toho vzniklo hnutí, znázorněné anjelem sestupujícím s nebe, osvěcujícím zemi svou slávou a volajícím mocně velikým hlasem, ohlašujícím hříchy Babylona. Ve spojení s tímto poselstvím jest slyšeti volání: “Vyjděte z něho lide můj.” 2 Toto oznámení, spojující se s poselstvím třetího anjela, obsahuje poslední výstrahu, jež jest dána obyvatelstvu země. VS 368.1

Hrozné jest zakončení, k němuž se svět blíží. Pozemské mocnosti, spojujíce se k boji proti přikázáním Božím, rozkáží, že všichni “malí i velicí, bohatí i chudí, svobodní i v službu po-drobení,” 3 mají se přizpůsobiti zvykům církve zachováváním nepravé soboty. Kteří neuposlechnou, budou postiženi občan-skými tresty, a na konec bude prohlášeno, že zasluhují smrt. Naproti tomu zákon Boží, ukládající den Stvořitelova odpočinku, vyžaduje poslušnost a hrozí hněvem těm, kdož přestupují jeho přikázání. VS 368.2

Když otázka ta jest takto jasně předložena, tedy každý, kdo pošlapává zákon Boží a poslouchá lidského nařízení, přijímá znamení šelmy; přijímá znamení příslušnosti k mocnosti, jíž chce raději poslouchati než Boha. Výstraha nebeská zní: “Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tent bude piti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho.”4 VS 368.3

Avšak nikdo není předurčen, aby snášel hněv Boží, leč když pravda byla vštípena jeho duchu a svědomí a byla jím pak zamítnuta. Jsou mnozí, kteří nikdy neměli příležitost slyšeti zvláštní pravdy, týkající se této doby. Ten, jenž čte v každém srdci a zkoumá všecky pohnutky, nesvolí, aby někdo, kdo touží po znalosti pravdy, klamal se ohledně výsledku sporu. Příkaz se nemá slepě lidu vnucovati. Každý má míti s dostatek světla, aby se mohl rozumně rozhodnouti. VS 368.4

Sobota bude velikou zkouškou vernosti, neboť tvoří obzvlá-ště popíranou část pravdy. Až budou lidé podrobeni poslední zkoušce, pak budou odděleni ti, kteří slouží Bohu, a ti, kteří mu neslouží. Zatím co zachovávání nepravé soboty podle zákona státního, — avšak proti čtvrtému přikázání Božímu, — bude znamením příslušnosti k mocnosti, jež se protiví Bohu, rovněž tak, i svěcení pravé soboty v poslušnosti k zákonu Božímu, jest důkazem pravé věrnosti k Stvořiteli. Kdežto jedna třída, přijmuvši znamení podrobení se pozemským mocnostem, přijímá znamení šelmy, druhá, zvolivši si upomínku oddanosti k Božské moci, obdrží pečeť Boží. VS 369.1

V každém pokolení Bůh vysílal své služebníky, aby kárali hřích, jak ve světě tak v církvi. Ale lid chce, aby se mu vyprávěly příjemné věci, a čistá, nelíčená pravda není vítána. Mnozí hlasatelé pravdy, zahalujíce své dílo, rozhodli se postupovati velice opatrně při napadání hříchů církve a národa. Doufali, že příkladem čistého křesťanského života přivedou lid zpět k učení bible. Ale Duch Boží sestoupil na ně jako na Eliáše, když ho pohnul, aby káral hříchy bezbožného krále a odpadlého lidu; nemohli jinak, než hlásati pravdu a upozorňovati na nebezpečí, jež hrozí duším. Slova, jež jim Pán dal, vyslovovali, nebojíce se následků, a lid byl nucen slyšeti výstrahu. VS 369.2