Velký Spor Věku

140/188

Kapitola 27—Nepřátelství mezi člověkem a Satanem.

“Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi se-menem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.”1 Boží výrok pronesený oproti Satanovi po pádu člověka, byl též proroctvím, zahrnujícím v sebe všecky věky až do zakončení času, a znázorňující onen veliký spor, zasahující celé plémě lidské žijící na zemi. VS 307.1

Bůh prohlásil: “Položím nepřátelství.” Toto nepřátelství není přirozené. Po přestoupení Božího zákona člověk se stal zlým, a byl v souladu se Satanem, a nikoliv v odporu. V přirozenosti nestává nepřátelství mezi hříšníkem a původcem hříchu. Oba se stali zlými svým pádem. Padlý nemá nikdy klidu, a proto snaží se vždy dosáhnouti soucitu a podpory jiných, kterých svádí, by následovali jeho příkladu. Z tohoto důvodu padlí anjelé a zlí lidé činí zoufalé pokusy o spojení se. Kdyby Bůh byl nezakročil, tu Satan a lidé by se spojili oproti nebi; pak na místo udržování nepřátelství proti Satanu, celá lidská rodina by se spojila v odpor Bohu. VS 307.2

Satan pokoušel člověka k hříchu tak, jako popudil anjely ku vzpouře, by tak získal spojence ve svém boji oproti nebi. Nebylo žádného rozkolu mezi ním a padlými anjely ohledně nenávisti Krista; ač ve všech jiných bodech nebylo shody, přec však byli pevně spojeni v odporu moci Vládce vesmíru. Když Satan slyšel prohlášení, že nepřátelství bude trvati mezi ním a ženou, a mezi semenem jeho a semenem jejím, tu seznal, že jeho snahám zničení lidské povahy, budou kladeny překážky; že nějakými prostředky bude člověku umožněno klásti odpor jeho moci. VS 307.3

Satanovo nepřátelství vůči lidskému plemenu bylo zaníceno z té příčiny, že oni skrze Krista, jsou předmětem Boží lásky a milosti. On si však žádá zmařiti Boží plán vykoupení člověka uvržením potupy na Boha, porušováním a poskvrňováním jeho díla; on jest příčinou zármutku na nebi, a zem plní bídou a zpuštěním. Sám pak poukazuje na toto zlo, co výsledky Božího díla,— stvořením člověka. VS 308.1

Jest to milost Boží, že Kristus tvoří nepřátelství v člověku oproti Satanu. Bez této obnovující a proměňující moci člověk by trval v zajetí Satanovu, služebníkem, vždy ochotným činiti jeho rozkazy. Avšak nová zásada v duši vzbuzuje boj tam, kde dříve byl pokoj. Moc, již Kristus dává, činí člověka schopným ku kladení odporu ukrutníkovi a uchvatitelovi. Kdokoliv nenávidí hřích na místo milování jej, kdokoliv odporuje a přemáhá vášně jež jej zachvacovaly, ten dává na jevo dílo a zásady přicházející s hůry. VS 308.2

Odpor, který se nachází mezi duchem Krista a duchem Satana, byl nej významněji proukázán v přijetí Ježíše světem. Nebyla toho tak příčina že přišel bez zemského bohatství, slávy a velkoleposti, jež vedla Židy k opovržení Jej. Oni shledali, že On má moc, která může více učiniti než pouze naplniti nedostatek tento. Avšak Kristova čistota a svatost vyvolala oproti Němu nenávist bezbožných. Jeho život sebezapření a bezhříšné oddanosti byly stálým káráním proti pyšným, smyslným lidem. Toto bylo příčinou vyvolání nepřátelství oproti Synu Božímu. Satan a zlí anjelé se spojili se zlými lidmi. Všecky síly odpadlictví vzbouřily se a spikly oproti Vítězi pravdy. VS 308.3

To samé nepřátelství se projevuje oproti následovníkům Krista, jako bylo proti jejich Mistru. Kdokoliv zří odpornou povahu hříchu, a v síle Boží vzpírá se pokušením, ten zajisté vzbudí hněv Satana a jeho poddaných. Nenávist čistých zásad pravdy, a odpor a pronásledování jejich zastanců, budou tak dlouho trvati pokud hřích a hříšníci budou žiti. Následovníci Kristovi a služebníci Satana nemohou býti v souladu. Pohoršení kříže dosud neustalo. “Všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou.”1 VS 308.4

Satan povolává všecky svoje mocnosti, a vrhá se celou silou v boj. Proč jest to, že se nesetkává s větším odporem?— Proč jsou tak vojíni Kristovi ospalí a nedbalí? — Poněvadž mají tak málo opravdového spojení s Kristem; poněvadž jsou opuštěni Jeho Duchem. Hřích jim není tak odporným a ošklivým jako byl jejich Mistru. Oni se s ním nesetkávají s takovým rozhodným odporem. Nechápou velikost zla a zlomyslnost hříchu, a jsou slepými vůči povaze a moci knížete mocnosti. Nepřátelství vůči Satanu a jeho dílu jest malé z té příčiny, že neznámost a veliká nedbalost jest vůči jeho moci a zlomyslnosti, a o rozsáhlém boji proti Kristu a jeho církvi. Veliké množství jest takto oklamáno. Oni neznají, že jejich vůdce jest mocným vojevůdcem, který ovládá a řídí mysle zlých anjelů, že dobře uváženými plány, a se zručnými obraty bojuje oproti Kristu, by překazil záchranu duší. Mezi křesťanskými vyznavači, ano i mezi kazately evanjelia zřídka kdy lze slyšeti poznámku o Satanovi, leč snad náhodou pouhou zmínku s kazatelny. Oni přehlížejí jeho neustálou činnost a úspěch; zanedbávají mnohé výstrahy o jeho lsti; zdá se, že vůbec nedbají jeho skutečné přítomnosti. VS 309.1

Satan se neustále snaží přemáhati lid Boží, boře ohrady, které dělí těchto od světa. Izrael ve starověku byl vlákán ve hřích, když vešel v zapovězené spojení s pohany. Podobným způsobem jest sváděn Izrael nové doby. “V nichž bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evanjelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.”2 VS 309.2

Shodováním se se zvyky tohoto světa církev se stává svět-skou; ona nikdy nemůže obraceti lid ku Kristu. Známost a zdomácnění hříchu stane se neodvratnou příčinou menšího a slabšího odporu tomuto. Ten, kdo si zvolí společnost Satanových služebníků, brzy se též přestane obávati jejich mistra. Budeme-li na cestě konání povinností uvedeni ve zkoušku, po-dobně jako Daniel při královském dvoru, tu můžeme býti jisti, že Bůh nás ochrání; avšak jestli se budeme samovolně vydávati pokušením, tu dříve neb později padneme. VS 309.3

Pokušitel často pracuje nejúspěšněji skrze ty, kteří jsou nejméně podezříváni že jsou pod jeho řízením. Majitelé nadání a vzdělání jsou obdivováni a ctěni, jak by jejich schopnosti mohly jich omluviti z nepřítomnosti bázně Boží, aneb jich opravňovaly na Boží přízeň. Nadání a vzdělanost, samy sebou jsou Božími dary; pakli jich jest použito k dosažení úcty, když — na místo by přivedly duši blížeji k Bohu, odvádějí ji dále od Něho, — tu stanou se zlořečenstvím a osidlem člověku. Převládá náhled, a to u mnohých, že vše co má vzhled zdvořilosti a uhlazenosti neb příjemnosti, že to musí býti v nějakém vztahu s Kristem. Nikdy nebylo většího omylu. Tyto způsoby mají zdobiti povahu každého křesťana, poněvadž tyto mohou působiti mocným vlivem ve prospěch pravého náboženství; tyto však musí býti oddány Bohu, sic jinak jsou mocí pro zlo. VS 310.1

Ač Satan se neustále snaží zatemniti mysl vůči této skuteč-nosti, nechť však křesťané nikdy nezapomínají, že “nebojují proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti zlým duchům vysoko.” 1 Vdechnutá výstraha prohlašuje po dlouhá staletí až k naší době: “Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel, jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.” 2 “Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.”3 VS 310.2

Od Adamovy doby až po naše dny náš veliký nepřítel vy-nakládá svoji moc k útisku a zničení. Právě nyní se připravuje k svému poslednímu náběhu oproti církvi. Všickni, kteří se snaží následovati Ježíše, budou uvedeni ve spor s tímto neochabujícím nepřítelem. Čím více křesťan napodobuje onen Božský vzor, tím určitěji se stane středem Satanových útoků. Všickni, kteří jsou činnými v díle Božím, snažíce se zjeviti podvod toho zlostníka, a předslaviti lidem Krista, budou schopnými spojití se v osvědčení s Pavlem, v nichž mluví o službě Pánu s pokornou myslí, s mnohými slzami a pokušeními. VS 310.3

Satan útočil na Krista s nej prudšími a nej lstivějšími poku-šeními. Byl však’ odražen při každém útoku. Tyto boje byly bojovány v náš prospěch; tato vítězství činí nás schopnými ku přemáhání. Kristus dá síly všem, kteří ji hledají. Žádný člověk nemůže býtí bez vlastního svolení přemožen Satanem. Pokušitel nemá moci k řízení vůle člověka, aneb přinutiti jej k hříchu. On může soužiti, avšak nemůže poskvrniti. On může trýzniti, ale nemůže znečistiti. Skutečnost, že Kristus zvítězil, má nadchnouti Jeho následovníků odvahou k mužnému boji oproti Satanu. VS 311.1