Velký Spor Věku

125/188

Kapitola 24—Dílo Obnovy (Reformace).

Dílo obnovení soboty, jež má býti vykonáno v posledních dnech, jest předpověděno v proroctví Izaiášově: “Toto praví Hospodin: Ostříhejte soudu a čiňte spravedlnost; nebo brzo spasení mé přijde, a spravedlnost má zjevena bude. Blahoslavený člověk, kterýž činí to, a syn člověka, kterýž se přidrží toho, ostříhaje soboty, aby ji neposkvrňoval, a ostříhaje ruky své, aby nic zlého neučinila.” “Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající soboty, aby ji neposkvrňovali, a držící smlouvu mou, ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném.”1 Tato slova se hodí na křesťanskou dobu, jak vysvítá ze souvislosti obsahu: “Pravíť Panovník Hospodin, kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho.”2 Zde jest předzvěst získání pohanů evanjeliem. A nad těmi, kdož ctí sobotu, proneseno jest požehnání. Tímto závazek čtvrtého přikázání dosahuje doby až po ukři-žování, z mrtvých vstání a na nebe vstoupení Kristovo, až do doby, kdy jeho služebníci budou hlásati všem národům radostné poselství. VS 277.1

Pán nařizuje skrze téhož proroka: “Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými.”3 Pečeť Božího zákona nacházíme ve čtvrtém přikázání. Pouze toto ze všech desíti uvádí jméno i název Zákonodárce. Nazývá jej Stvořitelem nebe i země, a tím dokazuje, že jest nutno jej uctívati nade všecky ostatní. Kromě tohoto přikázání není nic v desateru, co by dokazovalo, z čí moci zákon pochází. Když sobota byla změněna papežskou mocí, tu pečeť byla sejmuta se zákona. Učedlníci Ježíšovi jsou vyzýváni, aby ji obnovili, povýšíce Sobotu čtvrtého přikázání na její pravé místo, jakožto památku Stvořitelovu a znamení Jeho moci. VS 277.2

“K zákonu a svědectví!” Ač jest hojnost odporujících si nauk a pravidel, zákon Boží jest jediné neomylné pravidlo, jímž mají býti odůvodněna všechna mínění, nauky a pravidla. Pravíť prorok: “K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedle slova toho, v němž není žádné záře.”1 VS 278.1

A opět rozkaz jest dán: “Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.” Nikoli zkažený svět, nýbrž ti, kterých Bůh označuje jako “můj lid,” mají býti pokáráni za svoje přestupky. Dále prohlašuje: “Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští.”2 Zde se předvádí třída lidí, kteří myslí, že jsou spravedliví, a na oko jeví velký zájem o službu Boží; ale přísnost a vážnost, s jakou je odmítá Zkoumatel srdcí, dokazuje, že přestupují přikázání Božích. VS 278.2

Prorok takto označuje nařízení, jež bylo opuštěno: “Základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával libosti své v den svatý můj, anobrž nazveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu.”3 Toto proroctví se také hodí na naši dobu. Průlom byl učiněn do zákona Božího, tehdy, když Římská moc změnila sobotu. Ale nastala doba, by toto Božské zřízení bylo obnoveno. Průlom musí býti spraven, a základy mnohých pokolení vyzdviženy. VS 278.3